Ukrajinský mariňák popsal realitu fronty u Myrnohradu: „Rusové chodí na porážku po jednom a skoro nikdo už se nevrátí“

Oleksij Hodzenko, mluvčí praporu bezpilotních systémů Korsar při 38. samostatné brigádě námořní pěchoty, 27. ledna 2026 v pořadu Army TV popsal boje o Myrnohrad jako nepřetržitou sérii ruských útoků „doslova jakoukoli taktikou“, od malých skupin přes takzvané masné útoky po mechanizované nájezdy. Podle jeho slov Rusko v ose Pokrovsk–Myrnohrad soustředilo asi 150 tisíc vojáků a tlačí bez přestávky. O několik týdnů později, 6. března, důstojník 14. brigády Národní gardy Maxym Bakulin ze stejného prostoru bojiště doplnil obraz ještě syrovějším detailem: Rusové chodí po jednom, po dvojicích, a většina se nevrátí. Dvě svědectví z téhož labyrintu, která dohromady vykreslují realitu vymykající se klasické představě o frontové linii.

Šachovnice místo fronty

Kdo si pod frontou představuje zákopy táhnoucí se krajinou, musí u Myrnohradu přehodit optiku. Mluvčí 38. brigády Myroslav Kryvoručko 15. ledna 2026 popsal bojiště jako městský labyrint, kde mezi pozicemi obránců a útočníků leží jen desítky metrů: ulice, průchody mezi domy, dvory. O dva týdny později Volodymyr Polevyj ze 7. sboru výsadkově-úderných vojsk potvrdil, že „neexistuje souvislá linie zákopů“. Obránci drželi sever Pokrovsku i Myrnohradu, ale bojiště připomínalo spíš šachovnici: ukrajinské pozice prokládané ruskými, bez jasně definovaného předpolí.

Právě tato struktura vysvětluje, proč mají i jednotlivci a dvojice šanci proklouzet. V klasickém zákopovém systému by osamělý útočník neměl kam zmizet. V rozbitém městě se schová do sklepa, výškové budovy, za zeď, a obránce musí krýt každý takový bod.

Proč posílat vojáky na smrt po jednom

Taktika vypadá absurdně. Vojensky ale dává v současných podmínkách dílčí smysl. Dronová válka změnila pravidla: obrněná vozidla mají v dosahu FPV dronů nízkou přežitelnost, a tak Rusové omezují mechanizované nájezdy a posílají místo nich malé infiltrační skupiny. Podle analýzy ISW jde o evoluci taktiky, kterou ruské velení testovalo už u Bachmutu a Avdijivky, jenže u Myrnohradu ji posunulo ještě dál. Skupiny jsou menší, vazba na dronový průzkum silnější a cílem není rychlý průlom, ale systematické rozleptávání ukrajinské logistiky.

Hodzenko v lednovém vystoupení zmínil i nasazení dronů typu Molnija, „mateřských“ bezpilotníků nesoucích dvě FPV, schopných trojitého úderu. K tomu optovláknové drony zasahující přes 20 kilometrů do hloubky obrany. A 7. sbor v únoru 2026 oznámil, že v lednu dopadlo na Pokrovsk a Myrnohrad 1 340 leteckých bomb, o 65 % víc než v prosinci.

Kombinace je záměrná: bomby a drony ničí logistiku, pěší infiltrace zabírají domy. Obránce to nutí rozptýlit síly po celé aglomeraci. I velmi krvavá a pomalá metoda tak může být z pohledu ruského velení funkční, pokud je ochota platit lidskými životy dostatečně vysoká.

Kdo vlastně umírá

Představa, že do těchto útoků míří výhradně trestanci z jednotek Štorm-Z, je zjednodušující. Realita je pestřejší a temnější. Když 38. brigáda 25. listopadu 2025 zajala u Myrnohradu čtyři ruské vojáky, tři z nich byli bývalí vězni naverbovaní přes kontrakty. Jenže v prosinci 2025 se pod Myrnohradem vzdaly skupiny příslušníků 5. samostatné motostřelecké brigády, řadové armádní jednotky, žádní trestanci.

Přesný poměr zabitých, zraněných a zajatých z těchto útoků veřejně znám není. Doložené jsou všechny tři scénáře: likvidace drony a palbou, těžká zranění, zajetí. Zelenskyj 23. března 2026 uvedl přes 8 tisíc zabitých a těžce raněných Rusů za jediný týden intenzivnější ofenzivy, číslo se ale týkalo širšího sektoru, ne samotného Myrnohradu. ISW pro oblast Pokrovsku uvádí, že jen v říjnu 2025 Rusové získali asi 31 km² (12 čtverečních mil) a přišli přitom údajně o 25 tisíc vojáků.

Drží obrana, nebo se láme?

K přelomu ledna a února 2026 ukrajinští obránci sever aglomerace drželi. Ale křehce. V centru Myrnohradu pokračovaly přestřelky, sever města byl pod sílícím tlakem. O dva týdny později, 9. února, analytici projektu DeepState prostřednictvím ČT24 mluvili o „posledních bojích“ a vážně omezeném zásobování.

Opatrně nekolapsový výklad nabízejí i čeští analytici. Pavel Macko v květnu 2026 pro iROZHLAS řekl, že ani ovládnutí Pokrovsku samo o sobě není zásadní zlom, protože Ukrajinci mají mnohovrstevné obranné linie. Pavel Havlíček z AMO pro Seznam Zprávy doplnil, že prorazit hlavní obranný pás směrem na Slovjansk a Kramatorsk bude pro Rusko „peklo“. Podle nás je nejpřesnější formulace taková: linie držela, ale byla krajně křehká, a každý další den infiltrací ji dál oslaboval.

Evoluce, ne anomálie

Útoky po jednom nejsou výstřelek jednoho velitele. Jsou logickým vyústěním tří let války, ve které drony znehodnotily obrněnou techniku a frontová linie se rozpadla do městských labyrintů. U Bachmutu dominovaly wagnerovské pěší vlny. U Avdijivky Rusové nejprve zkusili mechanizované nájezdy; po katastrofálních ztrátách (nejméně tisíc obrněných vozidel a přes 500 tanků od října 2023 do léta 2024) přešli na menší skupiny. Myrnohrad je další krok: ještě menší jednotky, ještě těsnější vazba na drony, ještě vyšší tolerance ke ztrátám.

Ruské velení tak de facto směňuje lidské životy za čas a prostor. Pomalý, krvavý, ale měřitelný postup, dům po domu, sklep po sklepu. Pro obránce je to vyčerpávající forma boje, která nemá dramatický zlomový moment, jen nekonečnou sérii malých krizí na desítkách bodů šachovnice najednou.