Ukrajinští vojáci dostávají ve válce robotů nové role. Pozemní drony ale pěchotu nahradit nemohou, a možná ani nenahradí

Na začátku roku 2026 ukrajinské síly evidovaly 7 511 misí pozemních bezpilotních systémů měsíčně. V srpnu jich bylo přes 25 000, v říjnu už 31 398. Čtyřnásobný nárůst za deset měsíců. Čísla ukrajinského ministerstva obrany ukazují, že robotizace bojiště není futuristická vize, ale probíhající proces s měřitelnými výsledky. Jenže za každým robotem, který vyjede do zákopové linie, stojí člověk s ovladačem, člověk s plánem trasy a člověk s klíčem na opravu. Válka robotů paradoxně nevytlačuje lidi z bojiště. Přesouvá je jinam.

Operátor místo střelce

Když ukrajinské ministerstvo obrany v březnu 2026 popsalo novou vojenskou odbornost VOS 129, nešlo o symbolické gesto. Šlo o formální uznání toho, co se na frontě dělo už měsíce: vojáci přecházeli od přímého boje k řízení strojů. Operátor pozemního robotického komplexu plánuje trasu, řídí platformu na dálku, monitoruje její stav a koordinuje se s průzkumnými drony, které mu dělají „oči“. Vedle něj pracuje technik, který stroj v poli opravuje a upravuje podle konkrétní mise. A nad nimi stojí plánovač, který rozhoduje, kudy robot pojede, jaký signál použije a jak se vrátí.

Nejde o jednu novou roli. Je to celá vrstva specializací, která před dvěma lety neexistovala. Ukrajina přitom nezůstala u improvizace: v únoru 2025 oznámila integraci bezpilotních pozemních systémů přímo do bojových brigád a v roce 2026 zřídila samostatnou složku Sil bezpilotních systémů, která zastřešuje vzdušné, pozemní i námořní bezpilotní prostředky.

Co roboty skutečně dělají

Představa autonomního stroje, který sám útočí na nepřátelské pozice, je zatím spíš z filmového plátna. Realita je prozaičtější a v mnoha ohledech důležitější. Naprostá většina misí ukrajinských pozemních dronů spadá do tří kategorií:

• Logistika poslední míle – dovoz munice, vody a zásob do pozic, kam by řidič nákladního auta nedojel živý.
• Evakuace raněných – odsun z míst pod trvalým dronovým dohledem protivníka, kde každý pohyb člověka znamená riziko zásahu FPV dronem.
• Ženijní úkoly – minování, odminování, průzkum terénu.

Menší, ale rostoucí podíl tvoří přímá palebná podpora a úderné mise. Podle analýzy Kyjevské ekonomické školy (KSE) z března 2026 ale skutečně autonomních systémů v reálném boji bylo méně než jedno procento. Zbytek řídí operátor na dálku, závislý na kvalitě spojení, terénu a na tom, jestli mu nepřítel nezaruší signál.

Důležité je srovnání s malými vzdušnými drony FPV, které zůstávají dominantní údernou vrstvou. Podle ukrajinské bezpečnostní rady způsobují FPV drony šedesát procent ztrát ruské armády a roční výrobní kapacita Ukrajiny přesahuje osm milionů kusů. Pozemní roboty vedle toho plní podpůrnou, nikoli hlavní bojovou funkci.

Proč pěchota zůstává nenahraditelná

Sam Cranny-Evans z britského think-tanku RUSI to pro Business Insider shrnul stručně: pozemní drony pěchotu doplňují, nezásadně mění její roli. Analytická studie RUSI o kombinovaných operacích na Ukrajině jde ještě dál: pěchota podle ní zůstává jádrem efektivních sil, protože jen člověk dokáže držet terén, improvizovat v zástavbě nebo lese a reagovat na situace, které žádný algoritmus nepředvídá.

Technické limity jsou tvrdé. Většina platforem se pohybuje rychlostí šest až deset kilometrů v hodině. V dosahu nepřátelských FPV dronů je to nebezpečně pomalu. Pozemní robot je zranitelný vůči minám, dělostřelectvu i elektronickému rušení. Potřebuje stabilní spojení, které v aktivní bojové zóně často chybí. A těžší zbraňové moduly na lehkých platformách trpí nestabilitou, která snižuje přesnost.

NATO JALLC ve svém dokumentu z března 2026 varuje před iluzí, že stačí nakoupit roboty a poslat je na frontu. Bez propracované doktríny propojení vzdušných a pozemních dronů, bez speciálního výcviku operátorů a bez rychlé akvizice levných, opravitelných platforem zůstanou pozemní roboty drahým experimentem.

Česká stopa v robotické válce

Téma se netýká jen Ukrajiny. Česká firma Isolit-Bravo v červenci 2024 odeslala na Ukrajinu tři pozemní platformy Trailblazer. Cyber Drone Solutions v roce 2026 vystupuje jako partner ukrajinského projektu TerMIT 2.0 a současně vyvíjí vlastní systém Specthor. Armáda ČR v červnu 2026 otevřela testovací centrum NATEP UGV pro výcvik operátorů a budoucí aliační certifikaci a na podzim čeští vojáci s akademiky testovali roboty TAROS v bojových scénářích v Portugalsku.

Přístup české armády přitom zrcadlí ukrajinskou zkušenost: cílem není nahradit člověka strojem, ale změnit způsob plnění úkolů. Důraz padá na logistiku poslední míle, noční autonomní provoz a evakuaci raněných.

Co změní a co ne

Robotizace ukrajinského bojiště je skutečná, měřitelná a zrychluje. Mění architekturu rizika: nejnebezpečnější metry fronty přebírají stroje, zatímco lidé se posouvají do rolí, kde jejich mozek má větší hodnotu než jejich tělo. Ale podstatu pozemního boje zatím nemění. Útok v komplexním terénu, držení pozice pod palbou, rozhodnutí ve zlomku sekundy, to všechno zůstává na vojákovi z masa a kostí. Robot mu může dovézt munici a odvézt kamaráda. Vstát a jít za něj ale zatím neumí.