Amerika poprvé od 90. let rozmístila stíhačky na Aljašce. Kvůli Číně a Rusku, hrozba roste každým měsícem

Dne 25. října 2026 vzlétly z dráhy Eareckson Air Station na ostrově Šemja stíhačky F-16 Fighting Falcon k ostré misi protivzdušné obrany. Ostrov měří sotva deset kilometrů na délku, leží na samém konci aleutského řetězce a od ruské Kamčatky ho dělí necelých 800 kilometrů. Právě tady, na předsunutém bodě, který Spojené státy opustily v první polovině devadesátých let, NORAD znovu postavil hotovostní hlídku. Nejde o první stíhačky na Aljašce, ty tam létají nepřetržitě z jiných základen. Změna je v geografii reakce: Šemja leží zhruba 2 600 kilometrů západně od hlavní aljašské báze Eielson, a tím dramaticky zkracuje čas, za který může stíhačka zasáhnout cokoli, co se blíží z Beringova moře nebo severního Pacifiku.

Proč právě Šemja a proč teď

Eareckson Air Station má za sebou dlouhou studenou válku. Odtud startovaly stíhačky F-4 a později F-15, které hlídaly severopacifické přístupy k americkému kontinentu. V květnu 1993 byla základna přejmenována, o rok později redesignována na pouhou „Air Station“ a v dubnu 1995 přešla do režimu údržby civilním kontraktorem. Stíhací pohotovost zmizela. Svět se zdál bezpečnější.

Jenže svět se změnil. Rusko v posledních letech systematicky testuje aljašskou identifikační zónu protivzdušné obrany (ADIZ) průlety strategických bombardérů. A v červenci 2024 přišel kvalitativní zlom: NORAD poprvé zachytil společný čínsko-ruský let směřující k aljašské ADIZ. Čínské bombardéry H-6 operovaly z ruské základny, poprvé v historii čínské letectvo v takovém profilu startovalo z cizí země směrem k americkému vzdušnému prostoru. Podle analýzy japonského Štábního leteckého kolegia šlo o zásadní posun od symbolických společných patrol nad Japonským mořem ke sdílenému zázemí a severopacifickému dosahu.

Hrozba, která neklesá

Generálporučík Robert Davis, velitel Alaskan Command, to v říjnu 2026 shrnul bez diplomatických obálek: obrana vlasti v Arktidě nemůže být „sezónní ani epizodická“. Konkurenti jsou podle něj „stále odvážnější“.

Fakta mu dávají za pravdu. Čínsko-ruské kombinované patroly se od roku 2019 postupně vyvíjely co do trasy i profilu. V listopadu 2024 nasadily oba státy poprvé bombardér H-6N, verzi schopnou tankování za letu a nesení jaderně způsobilé balistické střely vzduch-země. Pentagon ve své výroční zprávě o čínské vojenské síle zároveň počítá s příchodem stealth bombardéru H-20 s doletem přes 10 000 kilometrů, který by čínskou schopnost ohrožovat cíle daleko za druhým ostrovním řetězcem posunul do zcela nové kategorie. V otevřených zdrojích se na přelomu let 2024 a 2025 objevily údajné záběry tohoto stroje, jejich autenticita ale nebyla nezávisle ověřena.

Na ruské straně rovnice stojí obnovená výroba strategického bombardéru Tu-160M. Rostec v lednu 2022 oznámil první let nově vyrobeného kusu s modernizací přibližně 80 % systémů. Tu-160M je těžší a robustnější úderná platforma než čínský H-6, ale právě kombinace obou (ruského dosahu a čínské ochoty operovat z ruských základen) vytváří pro NORAD scénář, na který nebyl po tři dekády připraven.

Jak NORAD skládá obranu po vrstvách

Říjnová operace 2026 nebyla jen o dvou stíhačkách na kraji světa. Šlo o komplexní balík: F-16 z Earecksonu kryly jižní sektor aljašského prostoru, stíhačky F-35 a další F-16 z Eielsonu zajišťovaly severozápad, kanadské CF-18 hlídaly severní přístupy. Nad nimi kroužil letoun včasné výstrahy E-3 Sentry jako vzdušný velitelský uzel, tankery KC-135 a kanadský CC-150 Polaris zajišťovaly vytrvalost a záchranný HC-130 Combat King II kryl případnou nouzi nad oceánem.

Šemja přitom není jen dráha. Na ostrově stojí radar AN/FPS-108 Cobra Dane, klíčové sledovací aktivum pro detekci balistických střel. Předsunutá stíhací pohotovost tak organicky chrání i toto zařízení proti případným střelám s plochou dráhou letu nebo dronům.

Důležitý detail: součástí říjnového nasazení bylo i ověření záchytného systému pro F-16 na Šemje. Tím NORAD potvrdil, že základna je životaschopná jako budoucí předsunutá stíhací lokace. Podle The War Zone to ale neznamená přeměnu na trvale obsazenou stíhací základnu, spíš jde o certifikaci místa, kam lze stíhačky rychle přesunout, kdykoli to situace vyžádá.

Proč F-16, a ne něco modernějšího

Nasazení lehčích F-16 místo těžších F-15EX nebo strojů F-22 se stealth technologií má pragmatický důvod. Na Aljašce operuje 18. stíhací peruť (18th Fighter Interceptor Squadron) vycvičená právě na F-16 v roli protivzdušné obrany a rozptýlených operací ze vzdálených letišť. Cílem nebylo předvést nejdražší stroj, ale ověřit, že Šemja funguje jako strohý předsunutý bod s minimální logistickou stopou.

F-15EX, která by nabídla větší dosah a náklad, zatím není rutinně zavedena ani ve své plánované pacifické destinaci na základně Kadena; její příchod tam byl posunut do fiskálního roku 2027. Podobně nástupce stárnoucího E-3 Sentry, letoun E-7A Wedgetail, vykazuje podle zprávy GAO z ledna 2026 zpoždění pět a půl měsíce, přestože Kongres zabránil ukončení programu. V krátkém horizontu tak Aljaška zůstane odkázána na F-16 a E-3, a právě proto dává smysl maximálně využít geografickou výhodu, kterou Šemja nabízí.

Co to znamená pro Evropu a NATO

Americké posilování v severním Pacifiku nevzniká ve vzduchoprázdnu. Arktická strategie Pentagonu z roku 2024 výslovně propojuje arktické plánování s globální integrací mezi velitelstvími USNORTHCOM, USEUCOM a USINDOPACOM. NATO samo v červnu 2026 spustilo Task Force X-Arctic pro posílení povědomí o situaci v Arktidě a na Dálném severu. Severní Pacifik a evropská Arktida nejsou oddělená bojiště, jsou součástí jednoho severního oblouku, kde se americké a alianční zájmy prolínají.

Pro Česko to v praxi znamená spíš vyšší tlak na celkovou alianční připravenost v severním křídle než oslabení amerického závazku vůči Evropě. Některé podpůrné prostředky (tankery, průzkumné systémy) jsou samozřejmě konečné. Ale logika amerického kroku na Šemje není „buď Pacifik, nebo Evropa“. Je to „všude, kde se severní oblouk láme“.

Dva F-16 na konci aleutského řetězce samy o sobě válku nevyhrají. Ale mění geometrii reakce o tisíce kilometrů, a v éře, kdy čínské bombardéry poprvé startují z ruských základen směrem k Americe, je každý kilometr předstihu čas, který rozhoduje.