Válka s Ruskem už není teorie, NATO na ni soustředí veškeré plány. Mise po světě odkládá, cílem je Evropa

Někdy v průběhu podzimu 2026 začaly v bruselském sídle NATO kolovat návrhy dokumentu, který mění pravidla hry. Říká se mu Political Guidance a běžný člověk o něm nikdy neslyšel, jenže právě on určuje, na kolik válek a misí se aliance musí současně připravit, kolik sil k tomu potřebuje a jaké schopnosti po členských státech vyžaduje. Dosud platila logika „a“: NATO mělo být schopné vést velkou evropskou válku a zároveň zvládat několik menších operací mimo vlastní území. Podle informací serveru Politico, které se opírají o čtyři diplomaty obeznámené s obsahem návrhu, se to slůvko „a“ mění na „nebo“. Jinými slovy, pokud dojde na lámání chleba, aliance přestane předstírat, že zvládne všechno najednou, a soustředí se na to jediné, co považuje za existenční hrozbu.

Rusko jako hlavní plánovací osa

NATO označuje Rusko za „nejvýznamnější a přímou hrozbu“ pro bezpečnost spojenců už od madridského summitu v roce 2022. Ruská válka proti Ukrajině tuto formulaci proměnila z diplomatického jazyka v operační realitu. Generální tajemník Mark Rutte v říjnu 2026 v Tallinnu řekl, že aliance nevidí bezprostřední hrozbu útoku na své území, ale zároveň dodal, že je připravena bránit každý centimetr. To není protimluv. Je to přesně ten posun, o který jde: válka s Ruskem přestává být jedním z mnoha paralelních scénářů a stává se hlavním referenčním případem, kolem něhož se staví vše ostatní.

Varování evropských představitelů, že Rusko by mohlo být schopné otestovat článek 5 Severoatlantické smlouvy kolem roku 2029, nejsou předpovědí. Jsou ale důvodem, proč se plánování přepisuje teď, a ne za pět let.

Co se děje s misemi mimo Evropu

Aliační stopa „po světě“ je dnes podstatně užší než v éře Afghánistánu. Aktuální přehled operací NATO zahrnuje:

• KFOR v Kosovu, která pokračuje; v červnu 2026 přešla do podmíněné optimalizace, nikoli do rušení
• NATO Mission Iraq, formálně trvající, ale od března 2026 fungující na dálku po přesunu personálu z Bagdádu do Neapole
• Sea Guardian ve Středomoří
• Mise v Egejském moři
• Spolupráce s Africkou unií

Žádná z těchto misí není návrhem nové Political Guidance automaticky zrušena. Veřejně neexistuje seznam operací určených ke stažení. Mění se ale pořadí priorit: kdyby kapacity nestačily, velká evropská krize dostane přednost. Spor tedy není o tom, zda NATO opustí Kosovo nebo Irák. Spor je o to, zda si aliance může dovolit plánovat, jako by zvládla obojí současně. Odpověď návrhu zní: nemůže.

NATO 3.0 a americký tlak

Za přepisem plánů nestojí jen ruská hrozba. Stojí za ním i Washington. Elbridge Colby, klíčová postava amerického bezpečnostního establishmentu, v písemném stanovisku pro Senát otevřeně řekl, že bohatí evropští spojenci mají převzít vedení konvenční obrany evropského NATO. USA zůstanou jaderným garantem a poskytovatelem některých kritických schopností, ale těžkou práci na zemi mají táhnout Evropané.

Rutte tuto proměnu přijal a dal jí jméno: NATO 3.0, tedy „silnější Evropa v silnějším NATO“. V červnu 2026 po jednání ministrů obrany popsal, že Spojené státy upravují své příspěvky do aliančního silového modelu kvůli riziku vícebojišťového konfliktu, a právě to má vést k realističtějším plánům a k evropskému převzetí odpovědnosti. Analytická zpráva Belfer Center z Harvardu rozepisuje, co to v praxi znamená: Evropa musí dodat 70–80 % sil a podpůrných schopností, výrazně zvýšit zásoby munice, zlepšit vojenskou mobilitu a vybudovat průmyslovou základnu schopnou zásobovat armády ve válce, ne jen v míru.

Co to znamená pro Česko

Česká republika už dnes ukazuje, kam se těžiště přesunulo. Mandáty pro zahraniční operace na roky 2025 a 2026 mluví jasnou řečí:

Poměr je jednoznačný. Východní křídlo aliance pohltí drtivou většinu kapacit, zatímco expedice na Blízký východ a Balkán jsou personálně marginální. Premiér v červenci 2026 po summitu v Ankaře oznámil, že Česko má příští rok dosáhnout dvou procent HDP na obranu a zvýšit počty vojáků a aktivních záloh minimálně o čtvrtinu. V listopadu vláda přiznala ještě tvrdší číslo: haagský summit zvedl schopnostní požadavky na Českou republiku trojnásobně.

Na aliační úrovni platí nový závazek 3,5 % HDP na jádrovou obranu a až 1,5 % na související bezpečnostní investice, s revizí trajektorie v roce 2029. Pro český rozpočet to není abstrakce, je to konkrétní tlak na peníze, lidi a průmysl.

Kdy to začne platit

Jednání o nové Political Guidance jsou v rané fázi. Dokument má být podle dostupných informací dohodnut do února 2027, odpovídající vojenské požadavky na jednotlivé státy pak finalizovány do roku 2029 v rámci čtyřletého plánovacího cyklu NATO. Rok 2029 ale není start změny, praktické posuny už běží. Evropské výdaje na obranu rostou rekordním tempem, aliační silový model se přepisuje a debata o tom, kdo ponese hlavní břemeno konvenční obrany, je rozhodnutá dřív, než bude formálně schválena.

Rutte v září 2026 řekl, že cílem Kremlu je vyvolat paniku, kterou NATO nechce přebírat. Aliance se tedy nesnaží strašit. Snaží se připravit na scénář, který ještě před třemi lety vypadal jako cvičení na papíře, a dnes vypadá jako něco, na co je třeba mít skutečné divize, skutečnou munici a skutečný plán.