Slovenský analytik Balázs Jarábik, který šest let pracoval přímo v Kyjevě, čte válku jinak než většina komentátorů, ne přes mapu fronty, ale přes to, co se děje za ní.
Jarábik strávil roky 2019 až 2023 jako šéf politiky, analýz a koordinace v civilní poradní misi EU na Ukrajině (EUAM). Předtím radil ukrajinské vládě v otázkách evropské integrace. Když teď v červnovém textu pro estonské International Centre for Defence and Security píše o „prodlouženém, zvnějšku formovaném konfliktu“, nemluví z akademické věže. Mluví z prostředí, kde viděl, jak ukrajinský stát funguje pod tlakem, a kde si všiml, že fronta je jen jedna vrstva příběhu. Ta druhá, podle něj rozhodující, se odehrává v energetice, ve státní správě, ve financích a v otázce, jak dlouho dokáže společnost nést náklady války, aniž se začne drolit zevnitř.
Krymská válka jako zrcadlo, ne proroctví
Analogie se 170 let starou Krymskou válkou zní na první poslech jako publicistická zkratka. Jenže při bližším pohledu drží víc, než by se zdálo. Carské Rusko neprohrálo proto, že by jeho vojáci hůř bojovali. Prohrálo proto, že válka odhalila všechno, co režim roky maskoval: korupci, slabý průmysl, prázdnou pokladnu, mizernou komunikaci a technologickou propast vůči Británii a Francii. Pád Sevastopolu v roce 1855 nebyl příčinou krachu, byl jeho symptomem.
A co je podstatné: „zničení zevnitř“ neznamenalo okamžitý rozpad impéria. Rusko po pařížském míru z března 1856 existovalo dál. Ale bylo donuceno k bolestivé sebereflexi. Alexandr II. spustil reformní éru právě proto, že válka ukázala, jak moc je systém shnilý. Jarábik tuto mechaniku přenáší do současnosti, ne jako předpověď ruského kolapsu, ale jako varování, že dlouhé opotřebovací války lámou státy v zázemí, ne na mapě fronty.
Ukrajina: stabilizovaná zvenčí, napínaná zevnitř
Jarábikova formulace je přesná a nepohodlná zároveň. Ukrajina se podle něj „stabilizuje zvenčí, ale je napínaná zevnitř.“ Fronta je relativně stabilizovaná, Kyjev plánuje válku minimálně do konce roku 2026. Jenže pod povrchem roste tlak na několika frontách najednou:
- Energetika pod palbou. Podle údajů SBU zaznamenala Ukrajina od začátku plnohodnotné invaze přes 596 úderů na energetickou infrastrukturu. Jen během topné sezony 2025/2026 šlo o 129 útoků na plynárenskou síť. Mezinárodní energetická agentura konstatuje, že fungování energetiky drží díky zahraničním dodávkám náhradních dílů, generátorů a přeshraničním dovozům elektřiny.
- Finanční mezera. Ukrajinský rozpočet na rok 2026 počítá s potřebou externí podpory ve výši 2,079 bilionu hřiven. MMF pro letošek odhaduje finanční mezeru na 52 miliard dolarů, a její zaplnění stojí na EU, G7 a bilaterálních partnerech.
- Správa státu pod tlakem. Parlamentní fungování, vnitřní bezpečnost a boj s korupcí jsou oblasti, kde Jarábik vidí rostoucí napětí. Rychlé členství v EU je podle něj fakticky vyřazené klíčovými státy, debata se posouvá k mezistupňům typu sektorového přibližování.
Bez silnější zahraniční podpory není udržení současné úrovně fungování realistické. To není Jarábikův pesimismus. To je aritmetika.
Ruská logistika: silnější než za cara, ale stejně zranitelná
Nabízí se námitka: dnešní Rusko přece není carský stát s koňskými povozy. A je to pravda, ruská železniční síť čítá přes 122 000 kilometrů a přepravuje kolem 90 % veškerého nákladu. Armáda je na ní pro přesuny vojsk a techniky zcela závislá. Oproti 50. létům 19. století tedy nejde o deficit infrastruktury.
Jenže právě v tom tkví paradox, na který upozorňuje analýza ICDS z prosince 2024: logistická síla stojí na jednom páteřním systému, který je současně extrémně zranitelný. Achillova pata se nezmenšila, změnila tvar. A k tomu přibývají známky ekonomického přehřátí, rostoucí náklady na válku a otázka, jak dlouho dokáže Kreml financovat konflikt bez viditelných trhlin v systému.
Jarábikova pointa není, že Rusko zkolabuje příští měsíc. Je to, že mechanismus eroze, tedy korupce, přetížená logistika, finanční tlak a technologická závislost, běží. Tiše, ale běží.
Český rozměr: koordinátor, který neručí
Opotřebovací scénář má pro nás konkrétní rozměr. Česko nese jednu z nejvyšších uprchlických zátěží v EU: k 31. 3. 2026 mělo 379 820 osob s dočasnou ochranou, což je 34,8 na tisíc obyvatel, nejvíc v celé Unii. Ministerstvo průmyslu ve své ekonomické strategii samo přiznává, že energetická krize po ruské agresi tvrdě zasáhla český průmysl a konkurenceschopnost.
Přesto Česko chybí mezi 24 státy, které financují nový unijní úvěr 90 miliard eur pro Ukrajinu. Vláda v prosinci 2025 souhlasila s řešením, ale výslovně deklarovala, že za půjčku nebude ručit. Muniční iniciativa pokračuje, Česko zůstává koordinátorem, ale bez vlastních veřejných peněz. Pozice je logicky obhajitelná. Otázka je, jestli je udržitelná v konfliktu, který se podle Jarábika teprve rozjíždí do své nejnáročnější fáze.
Varování, které nemíří jen jedním směrem
Síla Jarábikovy analýzy je v tom, že nelichotí nikomu. Rusku připomíná historický vzorec, v němž válka odhaluje systémovou hnilobu. Ukrajině říká, že mapa fronty nestačí, pokud se drolí energetika a správa státu. A Západu vzkazuje, že bez dlouhodobého financování a dodávek bude „odolnost za frontou“ jen fráze.
Krymská válka neskončila jednou bitvou. Skončila kombinací vojenské ztráty, prázdné pokladny a diplomatického tlaku spojenců. Kdo dnes čeká na jednoznačný zlom na frontě, možná hledí špatným směrem.
Myslíte si, že má Rusko šanci válku vyhrát?
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 5068
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 8153
