Video: Měsíce v temnotě a bahně. Ukrajinci vyčistili kilometry plynovodu u Kupjansku od Rusů, kteří jím chtěli proniknout do města

Není to metafora ani filmový scénář. Magistrální plynovod Šebelynka–Ostrogožsk, sovětská relikvie o průměru zhruba 1 až 1,2 metru, se stal jednou z nejbizarnějších a zároveň nejnebezpečnějších front celé války. Rusové ho od léta 2025 využívali jako skrytý koridor k přechodu na pravý břeh Oskilu a k severním přístupům ke Kupjansku. Ukrajinská odpověď přišla v podobě dvou propojených operací: širší akce „Veles“ pod velením 2. sboru Národní gardy „Chartija“ a konkrétního čištění úseku potrubí, které šturmovici 425. pluku interně nazvali „Impassible“, tedy Neprostupná.

Proč Rusové vlezli do trubky

Na moderním bojišti, kde drony sledují každý pohyb na povrchu, se otevřený terén stává pastí. Klasický útok přes pole nebo přes řeku znamená téměř jistou detekci a zničení. Plynovod nabízel něco, co povrch nemohl: neviditelnost. Trasa vedla od prostoru Lyman Peršyj pod Oskilem směrem k obci Radkivka, tedy na severní přístupy ke Kupjansku, městu, které velitel Ozbrojených sil Ukrajiny Oleksandr Syrskyj opakovaně označoval za jeden z nejcitlivějších úseků celé fronty.

Nešlo přitom o improvizaci. Podle RFE/RL si ruští vojáci v potrubí zřídili sklady jídla, používali nízké vozíky a elektrické skútry a podzemní pochod trval i čtyři dny. Podle retrospektivy Národní gardy Ukrajiny se touto cestou dostalo do prostoru města 150 až 300 ruských vojáků. Kupjansk jako velký logistický uzel měl pro Rusy jasnou cenu, jeho ztráta by Ukrajinu stála nejen město, ale i kontrolu nad zásobovacími trasami na severovýchodě.

Dva měsíce vleže v bahně

Když se ukrajinské velení rozhodlo infiltrační osu přeříznout, nezbývalo než jít tam, kde byl nepřítel, dovnitř. Vojáci 425. pluku slezli do trubky a začali ji systematicky pročesávat. Podle popisu, který pluk zveřejnil ve videu v říjnu 2026, vypadal každodenní život v potrubí takto: pohyb výhradně po kolenou nebo vleže, tma přerušovaná jen čelovkami, bahno na podlaze, vzduch nasycený vlhkem a zápachem, místy horko „jako v peci“. Spali v řadě za sebou, protože se nedalo lehnout jinak. Bariéry z pytlů s pískem oddělovaly vlastní pozice od nepřátelských. Manévr neexistoval, palba probíhala v úzkém lineárním koridoru, kde se nedalo uhnout.

Celkem šturmovici vyčistili podle dostupných údajů zhruba pět kilometrů potrubí. Současně drželi povrchové pozice u Radkivky, aby Rusové nemohli využívat vstupy a výstupy z trubky. Kombinace podzemního boje s dronovou podporou na povrchu je přesně to, co odlišuje tuto akci od tunelových válek minulosti.

Operace „Veles“, širší obraz

Čištění plynovodu 425. plukem bylo součástí většího celku. Operace „Veles“, vedená 2. sborem NUG „Chartija“, podle ArmyInform zahrnovala více než 15 kilometrů podzemních komunikací, zapojení několika jednotek včetně 23. úderného pluku a kombinaci podzemního postupu, povrchových akcí a útoků dronů. Výsledek: přes 30 zajatců a více než 100 ztrát na ruské straně.

Vztah mezi oběma názvy není ve veřejných zdrojích zcela jednoznačný. „Veles“ je doložená oficiální operace na sborové úrovni. „Impassible“ je interní označení, které používali šturmovici „Skelie“ pro konkrétní čištění úseku plynovodu. Obě akce sdílejí stejné bojiště a stejný cíl: zlomit ruskou schopnost obcházet frontu pod zemí.

Co to znamená pro Kupjansk, a pro válku

Úspěch v potrubí neznamená konec bojů o Kupjansk. Generální štáb ještě 23. října 2026 hlásil pokračující bojovou aktivitu na kupjanském směru. Operace ale odebrala Rusům klíčovou infiltrační osu, skrytý koridor, kterým přesouvali malé skupiny na pravý břeh Oskilu a do lesů severně od města. Bez něj je každý pokus o průnik na povrchu výrazně riskantnější a viditelnější pro ukrajinské drony.

Zároveň platí, že sovětská potrubní síť je rozsáhlá a úplně ji fyzicky zneprůchodnit je prakticky nemožné. Podobné infiltrace přes podzemní infrastrukturu nejsou unikátem Kupjansku, RFE/RL je popisuje jako opakující se taktiku, na kterou ukrajinské jednotky narážejí i na jiných úsecích fronty. Dronově „průhledné“ bojiště tlačí obě strany pod zem a mění starou civilní infrastrukturu v další vrstvu fronty.

Válka, která se učí kopat

Kupjanská epizoda ukazuje něco podstatného o charakteru této války. Armáda, která má být druhou nejsilnější na světě, se uchyluje k plazení plynovodem, protože na povrchu ji zastavují drony a přesná palba výrazně menšího protivníka. A ten menší protivník na to reaguje tak, že poleze za ní, do trubky o průměru jednoho metru, na dva měsíce, v bahně a tmě. Kupjansk stojí. Trubka je vyčištěná. Ale fronta se nezastavila.