Video: Rusové schovali 4 obrněnce do hangáru a mysleli, že jsou v bezpečí. Ukrajinský MiG-29 ho našel a zasypal je v něm

Příběh, který 28. července zveřejnila na Facebooku 114. brigáda taktického letectva Ukrajiny, vypadá jako učebnicová ukázka moderního kill chainu: průzkumný dron odhalí cíl, souřadnice putují na velitelské stanoviště, pilot dostane rozkaz a během jednoho bojového letu zlikviduje techniku, o které si její posádky myslely, že je schovaná. Hangár na záporožském směru, jednoduchý přístřešek, který měl obrněnce ukrýt před zvědavýma očima dronů a chránit je před střepinami, se stal pastí. Proti přesně navedené americké bombě GBU-39 totiž plechová střecha nic neznamená.

Od dronu k bombě: jak vypadal celý řetězec

Všechno začalo u operátorů průzkumných bezpilotníků. Ti při rutinním vzdušném průzkumu záporožského úseku fronty zachytili hangár, ve kterém stála čtyři ruská obrněná vozidla. Přesné typy zveřejněny nebyly, mohlo jít o transportéry, bojová vozidla pěchoty, nebo jejich kombinaci.

Souřadnice šly na velitelské stanoviště. To přidělilo úkol taktickému letectvu a pilot s volacím znakem OSCAR, připravený na operačním letišti, dostal rozkaz vzlétnout. Jeho MiG-29 nesl bomby GBU-39 Small Diameter Bomb, americkou přesně naváděnou munici třídy 113 kg (250 liber), naváděnou kombinací GPS a inerciální navigace. Pilot nahrál souřadnice cíle, provedl odhoz a vrátil se na základnu. Průzkum během několika minut potvrdil výsledek: hangár i technika uvnitř byly zničeny. Záběry cíle před útokem a po něm zveřejnila 114. brigáda taktického letectva prostřednictvím svých sociálních sítí.

Celý sled (detekce, předání, rozhodnutí, vzlet, úder, potvrzení) ilustruje, jak daleko se ukrajinské letectvo posunulo v koordinaci s průzkumnými jednotkami. Přesný čas od prvního záchytu dronu po dopad bomb zveřejněn nebyl, ale samotná logika operace ukazuje na řádově desítky minut, ne hodiny.

Proč hangár nestačil

Ruská strana ukrývá techniku do přístřešků a hangárů stále častěji. Je to logická reakce na všudypřítomné drony a na střepinové účinky dělostřelectva, pod střechou je vozidlo hůř viditelné a lépe chráněné proti nepřímé palbě. Jenže tato ochrana má jasný strop.

GBU-39 je podle amerického letectva konstruovaná právě pro přesné zásahy pevných a stacionárních cílů. Její dosah přesahuje 74 km (40 námořních mil), takže pilot nemusí létat přímo nad pozicemi protivníka. A díky takzvanému smart carriage dokáže jeden závěsník nést až čtyři pumy najednou. Kolik bomb OSCAR při této konkrétní misi skutečně odhodil, brigáda neuvedla. Podstatné je, že systém umožňuje zasáhnout více bodů během jediného průletu.

Jednoduchý hangár s plechovou nebo lehkou betonovou střechou proti takovému úderu neobstojí. Chrání před střepinami, před termální signaturou pro levnější drony, před deštěm. Ale jakmile protivník zná přesné souřadnice a disponuje naváděnou municí, střecha se mění v poklop pasti, technika pod ní nemůže uniknout.

Sovětský drak se západními zuby

Možná nejpozoruhodnější na celém příběhu není samotný zásah, ale platforma, ze které přišel. MiG-29 je konstrukce ze sedmdesátých let minulého století, původně navržená jako sovětský frontový stíhač pro vzdušný boj. Ukrajina ho ale systematicky proměňuje v nosič západní přesné munice.

Vedle amerických GBU-39 ukrajinské MiGy-29 nesou i francouzské střely AASM HAMMER s dosahem přes 70 kilometrů a odolností vůči rušení GPS. Pentagon veřejně potvrdil dodávky bomb malého průměru Ukrajině a Francie dodává AASM. Výsledkem je letoun, který na první pohled vypadá jako muzejní exponát, ale v praxi dokáže zasáhnout cíl s přesností na jednotky metrů.

Pilot OSCAR je přitom jedním z výrazně nasazovaných letců 114. brigády. Podle údajů jednotky má za sebou přes 400 bojových letů, více než 150 zasažených pozemních cílů a přes 15 vzdušných. Veřejná srovnávací databáze ukrajinských pilotů neexistuje, ale samotná čísla naznačují mimořádnou intenzitu nasazení, a také to, že MiG-29 jako platforma zdaleka neřekl poslední slovo.

Co to znamená pro ruskou frontu

Koncentrace čtyř obrněných vozidel pod jednou střechou je z vojenského hlediska riskantní rozhodnutí. Jeden úspěšný zásah znamená ztrátu celé čtveřice najednou; místo aby Rusové přišli o jeden kus při útoku na rozptýlenou techniku, ztratili čtyři. Tento případ podle nás naznačuje, že ruské jednotky na záporožském směru buď podcenily schopnost ukrajinského letectva koordinovat dronový průzkum s přesným leteckým úderem, nebo jednoduše neměly k dispozici lepší úkryty.

Pravděpodobná reakce? Větší rozptyl techniky, kratší doba stání na jednom místě, více klamných cílů. Jenže každé takové opatření stojí čas, logistiku a organizační kapacitu, přesně to, čeho má ruská armáda na frontě omezeně.

Zajímavý je i širší kontext západní pomoci. Česká republika je doložitelně silná v dodávkách dělostřelecké munice, česká muniční iniciativa patří k nejviditelnějším evropským projektům. GBU-39 jsou americkou záležitostí, AASM francouzskou. Dohromady ale tvoří vrstvený systém pomoci: dělostřelectvo, letecká munice, průzkumné prostředky, výcvik. Každá vrstva zvyšuje cenu, kterou Rusko platí za každý kilometr fronty.

Čtyři obrněnce pod jednou střechou, jeden MiG-29 ve vzduchu. Matematika této války se nemění, mění se jen přesnost, s jakou Ukrajina dokáže trefit.