Video: Ukrajincům plán dokonale vychází. Rusové se mlátí pěstmi ve frontě na benzin, palivová krize teprve začíná

Na konci srpna se na sociálních sítích začaly šířit záběry z ruských čerpacích stanic, na nichž si řidiči po hodinách čekání vyřizují spory pěstmi. Regionální média doložila rvačku ve Volgogradské oblasti i konflikt v Temrjuku, kde se řidiči poprali kvůli tankování mimo pořadí přes palivové karty. Nejde o kuriozitu z periférie. Jde o symptom krize, která zasáhla nejméně deset ruských regionů, dorazila až do Moskvy a přinutila Kreml k opatřením, jaká by si ještě před dvěma lety nikdo nedokázal představit: ropná velmoc zakázala export benzinu a začala ho nakupovat v zahraničí.

Plán, který Kyjev nazývá „dlouhodosahové sankce“

Ukrajinská strategie dálkových úderů na ruskou ropnou infrastrukturu není improvizace. Ukrajinské ministerstvo obrany otevřeně popisuje údery na rafinerie, sklady a ropovody jako součást válečného plánu se dvěma cíli: ubrat Rusku peníze z exportu a přímo snížit zásobování nepřátelské armády palivem. Prezident Zelenskyj 10. června 2026 prohlásil, že „plán ukrajinských dlouhodosahových sankcí se naplňuje podle záměru“. Drony nezasahují jen odlehlé rafinerie; v létě 2026 Ukrajina zaútočila na palivový ropovodní prstenec kolem Moskvy, tedy na klíčovou logistickou páteř zásobování hlavního města.

A čísla ukazují, že efekt není jen symbolický. Podle Reuters klesla na konci srpna ruská denní produkce benzinu na přibližně 80 tisíc tun, při letní poptávce kolem 115 tisíc tun denně. To je zhruba 70 %. Třetina domácí spotřeby prostě chybí.

Fronty v Moskvě, rvačky na jihu

První vlna nedostatku se rozjela v květnu a kulminovala v červenci. Po krátké stabilizaci přišla druhá, a ta je v mnoha ohledech horší. Reuters 17. srpna popsal, že nejméně deset regionů znovu zpřísnilo omezení prodeje paliv. O tři dny později agentura informovala o až kilometrových frontách v Moskvě, kde některé pumpy úplně zavřely a jiné nabízely pouze naftu.

Chaos není omezený na hlavní město. Už v červnu ukazovala regionální televize Mordovia 24 kolony aut v Saransku, kde se prodávalo jen fixované množství benzinu. Na konci srpna se situace vrátila do stejných kolejí a přitvrdila. Ve Volgogradské oblasti se po vícehodinovém čekání strhla rvačka zachycená na videu. V Temrjuku na Krasnodarsku se řidiči poprali kvůli tomu, že někteří tankovali mimo pořadí díky palivovým kartám.

Ruský ministr energetiky Sergej Civilov (mimochodem manžel dcery Putinova zesnulého bratrance) fronty u pump veřejně přiznal. Na dotaz k nedostatku benzinu ale odpověděl, že on osobně jezdí na naftu a s tou problém nemá. Těžko si představit cyničtější odpověď pro miliony Rusů stojících v kolonách.

Exportér, který musí dovážet

Tady se příběh mění z regionálního chaosu na strukturální problém. Rusko, země s druhou největší rafinérskou kapacitou na světě, v červenci 2026 začalo dovážet benzin z Indie. Podle Reuters plánovalo nakupovat až 400 tisíc tun měsíčně z více zemí. Petrolejářský stát, který desítky let zásoboval palivem půlku Evropy, se stal importérem vlastního klíčového produktu.

Vláda zároveň drží zákaz exportu benzinu, který platí až do 31. ledna 2027. Zakázala i vývoz nafty. Povolila prodej paliv s horšími kvalitativními parametry. A ministerstvo energetiky začalo zpochybňovat komunitně tvořené mapy dostupnosti paliva na internetu jako „nedůvěryhodné a manipulační“, tedy místo řešení problému útočí na ty, kdo ho dokumentují.

Všechna tato opatření dohromady ukazují, že Kreml neřeší lokální výpadek. Řeší situaci, kdy domácí rafinérský systém nedokáže pokrýt ani civilní poptávku, natož současně zásobovat armádu vedoucí válku na tisícikilometrové frontě.

Co to znamená pro Česko

Přímý dopad na české pumpy je omezený. EU zakázala dovoz ruské ropy přepravované po moři od prosince 2022 a ropných produktů od února 2023. Česko ruský benzin přímo nekupuje. Nepřímý tlak ale existuje a roste. Podle S&P Global ruské exportní zákazy a nižší rafinérská průchodnost utahují globální trh s naftou. Blog ECB v červenci upozornil, že růst rafinérských marží přispěl ke zdražení paliv v celé eurozóně, i v zemích, které z Ruska přímo nenakupují.

Pro řidiče v Česku to neznamená prázdné pumpy. Znamená to ale, že každý litr, který v Rusku chybí, posouvá ceny na globálním trhu o kousek výš.

Krize jako zbraň

Formulace, že palivová krize teprve začíná, není nadsázka, je to popis otevřené situace. K poslednímu srpnovému dni Rusko stále drží nouzový zákaz exportu, stále dováží benzin ze zahraničí, stále má produkci na úrovni první krizové vlny a vstupuje do podzimu bez jediného signálu, že se trend obrací. Ukrajina mezitím pokračuje v úderech na infrastrukturu.

Ruský stát musí s omezenější palivovou základnou žonglovat mezi civilním trhem a válečnými potřebami. Každý barel, který skončí v nádrži moskevského taxíku, chybí v cisterně směřující k frontě, a naopak. Přesně tohle je ten plán, o kterém Zelenskyj mluví. A přesně tohle jsou ty fronty, ve kterých si Rusové vyřizují účty pěstmi.