Vlastní stoupenci cupují Putina na kusy a srovnávají ho s nacisty. Bombardování nejsvětější chrámu Ukrajiny mu neodpustí

V 01:50 kyjevského času dopadl na střechu tisíciletého chrámu íránský dron přeznačený na ruský Geraň-2. Oheň pohltil střešní konstrukci na ploše zhruba 800 metrů čtverečních, plameny poškodily kopule, stěny i okna. Ještě než hasiči dohašovali, ukrajinská bezpečnostní služba SBU zahájila vyšetřování jako válečný zločin. Ale skutečná exploze přišla jinde, v narativu, na kterém Vladimir Putin stavěl obraz ochránce pravoslavné civilizace. Ještě pět měsíců předtím šéfredaktorka RT Margarita Simonjanová v přímém přenosu na Rossija 1 vysvětlovala, proč Rusko Kyjev nebombarduje: „Protože tam je náš Chreščatyk a naše Lávra.“ Teď ta Lávra hořela. A lidé z Putinova vlastního okruhu začali mluvit jazykem, který Kreml dosud rezervoval pro nepřátele.

Tisíc let dějin v plamenech

Kyjevskopečerská lávra není jen kostel. Je to rozsáhlý klášterní komplex založený v 11. století, s nadzemními i podzemními chrámy, jeskyněmi plnými ostatků pravoslavných světců a staletou historií jako jedno z nejvýznamnějších křesťanských poutních center na světě. UNESCO ji zapsalo na seznam světového dědictví právě pro tento mimořádný duchovní a kulturní význam a výslovně uvádí, že integrita areálu naposledy vážně utrpěla za druhé světové války, kdy nacisté v roce 1941 zničili Uspenský sobor.

Právě tato historická linka dělá červnový zásah tak výbušným. Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha po útoku napsal, že Putin se „navždy zapsal na seznam nejhorších barbarů dějin“ a zařadil ho do řady ničitelů Lávry, od mongolské Hordy ve 13. století přes nacisty a bolševiky ve 20. století. Nejde o volnou metaforu. Jde o konkrétní historickou linku: Uspenský sobor byl zničen v roce 1240, znovu v roce 1941 a znovu hořel v červnu 2026. Ředitel rezervace Maksym Ostapenko přitom už po lednovém poškození Lávry, prvním zásahu od druhé světové války, varoval, že se situace zhoršuje.

Kreml proti vlastnímu příběhu

Nejsilnější škoda není na střeše. Je v propagandistickém narativu, který Kreml pečlivě budoval roky. Putin se prezentoval jako obránce tradičního křesťanství, jako muž, který stojí proti západní sekularizaci a chrání pravoslavné hodnoty. Lávra byla jedním z mála symbolů, na které se dalo v této rétorice odkazovat jako na „společné dědictví“ Rusů a Ukrajinců.

Lednový výrok Simonjanové na Vesti.ru to ilustruje dokonale. Tvrdila, že Rusko Kyjev šetří, protože tam stojí „naše Lávra“. O pět měsíců později tu samou Lávru zasáhl ruský dron. Tento rozpor je pro kremelskou propagandu toxičtější než jakýkoli vojenský neúspěch, protože míří na emocionální jádro příběhu, který Moskva prodává domácímu publiku i západním sympatizantům.

Exiloví komentátoři z někdejšího Putinova okruhu, jako Abbas Galljamov, bývalý autor prezidentových projevů, dnes provozující telegramový kanál s desítkami tisíc odběratelů, představují hlas, který Kreml nedokáže jednoduše umlčet. Tito lidé znají vnitřní logiku režimu a umějí přesně pojmenovat, kde si Moskva protiřečí. Útok na Lávru jim dal munici, která funguje i mimo obvyklou protiválečnou bublinu, protože oslovuje věřící, konzervativce a lidi, kteří Putinovi dosud věřili právě kvůli jeho „ochraně víry“.

Právní a diplomatické důsledky

Ukrajina nečeká. SBU kvalifikovala zásah jako válečný zločin podle ukrajinského práva. Podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu může úmyslný útok na budovu zasvěcenou náboženství a historickou památku, pokud nejde o vojenský cíl, spadat pod válečné zločiny. Lávra vojenským cílem zjevně není.

Sybiha požaduje okamžité spuštění procedur v UNESCO a vyslání expertů na místo. Místopředsedkyně ukrajinského parlamentu Olena Kondraťuková jde dál a volá po vyloučení Ruska z UNESCO. EU a 26 členských států přitom už v dubnu 2026 v UNESCO uvedly, že ruské útoky na světové dědictví v Kyjevě mohou představovat flagrantní porušení Úmluvy o světovém dědictví z roku 1972. Mezinárodní památkářská organizace ICOMOS vydala odsouzení útoků ze 14. a 15. června ještě téhož dne.

Samostatné sankce výslovně „za Lávru“ zatím oznámeny nebyly. Ale načasování mluví samo: Rada EU přijala 15. června další sankční balík proti Rusku a současně oznámila, že práce na širším 21. balíku pokračují. Útok na památku ze seznamu UNESCO zvyšuje politický tlak na jejich rozšíření.

Česká stopa v příběhu Lávry

S Lávrou nás pojí konkrétní vazba. České ministerstvo kultury v červenci 2025 schválilo projekt Archa III, mobilní digitalizační jednotku určenou k ochraně ukrajinského kulturního dědictví. Přijímací stranou projektu je právě Kyjevskopečerská lávra. Česko tedy pomáhá digitálně zachránit to, co ruské drony fyzicky ničí.

Útok z 15. června navíc nebyl izolovaný incident. Lávra byla poškozena už při ruském úderu v noci na 24. ledna 2026; Ostapenko tehdy mluvil o prvním zásahu od druhé světové války. UNESCO už v květnu 2026 upozorňovalo na zásahy v nárazníkové zóně kyjevského světového dědictví. Jde o vzorec, ne o náhodu.

Co si Kreml nemůže koupit zpět

Každý západní obhájce Kremlu, od publicistů po politiky, kteří stavěli na obrazu Putina jako ochránce křesťanských hodnot, teď stojí před neřešitelným problémem. Musí vysvětlit, proč režim zasáhl místo, které jeho vlastní propaganda ještě v lednu označovala za nedotknutelné. Prohlášení Ukrajinské rady církví připomíná, že v Lávře pokračuje nepřerušený bohoslužebný život; nejde o mrtvé muzeum, ale o živé duchovní centrum.

Podle nás je symbolická škoda pro Putinův obraz větší než vojenský význam útoku. Střechu Uspenského soboru lze opravit. Ale argument, že Rusko vede válku na obranu pravoslavné civilizace, shořel spolu s ní. A na rozdíl od střechy ho žádný stavitel neopraví.