Vojáci zuří, ruský poslanec je znevážil a vyzval k válce „naplno“. „Sestavte brigádu z poslanců a jejich synů,“ odpověděli mu

Dne 18. června 2026 zasáhly ukrajinské drony moskevskou rafinerii, ochromily provoz na všech letištích hlavního města a donutily k evakuaci terminálu Šeremeťjevo. Podle Reuters Rusko hlásilo 555 sestřelených dronů po celé zemi, z toho 180 v okolí Moskvy. Šestnáct lidí v Moskevské oblasti utrpělo zranění. Válka se připomněla přímo v ulicích hlavního města, a právě to rozpoutalo jednu z nejostřejších hádek uvnitř ruského proválečného tábora za poslední měsíce. Ne s Ukrajinou. Se svými vlastními politiky.

Co Žuravljov myslí válkou „naplno“

Alexej Žuravljov, první místopředseda výboru pro obranu Státní dumy, reagoval na útok výzvou, kterou ruská regionální média přetiskla ještě téhož dne. Mluvil o „zničení kyjevského režimu“, bezpodmínečné kapitulaci Kyjeva a o tom, co nazval „vynulováním“ ukrajinské logistiky: mostů, tunelů, železničních stanic a dopravní infrastruktury. Podle přepisu jeho výroku na serveru 36on.ru jde o totální destrukci zásobovacích tepen, která by Ukrajinu odřízla od schopnosti vést válku.

Nebyl to přitom ojedinělý výbuch. Už v dubnu 2026 Žuravljov veřejně navrhoval údery na výrobce dronů pro Ukrajinu přímo na území Evropské unie. V červnu pak rozšířil logiku na přerušení dodávek západních komponentů a likvidaci výrobních kapacit v Evropě. Jeho eskalační linie je konzistentní a dlouhodobá, červnový výrok po útoku na Moskvu ji jen zviditelnil.

Kdo jsou „vojáci“, kteří zuří

Důležité upřesnění: v dohledatelných zdrojích nejde o oficiální stanovisko ruské armády. Zuří proválečné telegramové kanály a autoři napojení na frontovou komunitu, lidé, kteří válku podporují, často deklarují přímou bojovou zkušenost a mají mezi ruskými vojáky i veterány masové publikum. Kanály Pod ljod, Trojka a Vožak patří v tomto prostoru k nejsledovanějším.

Jejich reakce na Žuravljova byla mimořádně ostrá. Pod ljod ironicky rozebíral logiku výroku: „Tak co to tedy bylo doteď?“ Trojka napsal, že by bylo dobré vysvětlit bojovníkům na frontě a rodinám mrtvých, že čtyři a půl roku to bylo „neseriózní“. Vožak šel ještě dál, podle něj žádné skryté „kouzelné“ řešení kromě jaderné eskalace neexistuje a skutečný problém je organizační, ne morální.

Kritika nemířila na to, že by se mělo bojovat méně. Mířila na to, že poslanec sedící v Moskvě prohlásí dosavadní válku za nedostatečnou ve chvíli, kdy desítky tisíc ruských vojáků už padly.

Brigáda z poslanců a jejich synů

V online reakcích se objevil motiv, který v ruském veřejném prostoru rezonuje opakovaně: jestli politik po čtyřech letech tvrdí, že se dosud nebojovalo doopravdy, ať sestaví brigádu z poslanců a jejich synů a jde na frontu sám. Přesného autora této konkrétní formulace se nám v otevřených zdrojích nepodařilo jednoznačně ověřit, ale nejde o izolovaný hlas. Stejný resentiment zaznívá i od žen z ruských regionů, například z Altaje, kde matky mobilizovaných veřejně požadovaly, aby na frontu šly děti elit. Připomínaly přitom známý výrok generála Alexandra Lebedě o „dětech elity“, který se v ruské společnosti stal téměř příslovím.

Jde o hluboký a stále se vracející rozpor: ti, kdo nesou cenu války, versus ti, kdo o ní rozhodují z moskevských kanceláří.

Kreml mluví jinak než jeho poslanec

Zajímavý je kontrast s oficiální linií. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov podle Interfaxu už začátkem června tvrdil, že ruské odpovědi na útoky mají „systémový charakter“ a že speciální operace pokračuje právě proto, aby se podobné útoky neopakovaly. Žádné „teprve teď začneme“. Žádné přiznání, že se dosud šetřilo.

Žuravljov tedy svým výrokem nepřímo podkopal kremelský narativ. Pokud je třeba „začít bojovat vážně“, znamená to, že se dosud nebojovalo vážně, a to je pro Kreml, který čtyři roky prezentuje operaci jako úspěšnou, toxická formulace. Není náhoda, že už v roce 2022 se od Žuravljova veřejně distancovala jeho vlastní frakce LDPR, když vyhrožoval zabitím německého novináře. Tehdy to označili za „soukromý názor“. Tvrdší postih ale nepřišel. Eskalační rétorika je v ruském politickém prostoru zjevně snesitelná, dokud nepřekročí interně citlivou mez.

Co útok na Moskvu skutečně změnil

Dronový útok z 18. června nepřinesl jen materiální škody. Přinesl něco, co je pro Kreml možná nebezpečnější: viditelnou hádku uvnitř vlastního tábora o to, kdo má právo mluvit o eskalaci. Proválečná komunita se nehádala s Ukrajinou. Hádala se s moskevskými politiky, kteří chtějí přitvrzovat, aniž by sami nesli jedinou z cen, které válka vybírá.

Za pozornost stojí Žuravljovovy starší výroky o úderech na výrobce dronů v EU. Pokud by takovou logiku převzal Kreml, šlo by o přímé zvýšení rizika pro celou Alianci. Zatím je to rétorika jednoho poslance. Ale rétorika, která se opakuje, má tendenci normalizovat to, co ještě nedávno znělo nemyslitelně.

Válka na Ukrajině trvá přes čtyři roky. Žuravljov tvrdí, že teprve teď je čas bojovat naplno. Desítky tisíc ruských rodin, které už své blízké ztratily, slyší něco jiného: že jejich oběti nebyly dost.