Výroba paliva se úplně zastavila. Ukrajinci vyřadili 100 % kapacity obří moskevské rafinerie 15 km od Kremlu

Pondělí 16. června, první zásah. Středa 18. června, druhý. Mezi nimi pouhých šedesát hodin. Když ukrajinské drony v noci na středu pronikly přes hustou moskevskou protivzdušnou obranu a zapálily druhou technologickou větev rafinerie v Kapotni, závod ztratil poslední fungující kapacitu. Nad jihovýchodem Moskvy stoupal hustý černý kouř, po okolních čtvrtích padaly saze a obyvatelé hlásili „černý déšť“. Válka, kterou Kreml tři roky prezentoval jako vzdálenou operaci, hořela patnáct kilometrů od jeho zdí.

Dva údery, dvě srdce závodu

Moskevská rafinerie v Kapotni, provozovaná Gazpromněftí, zpracovává přes 12 milionů tun ropy ročně. V roce 2024 to bylo 11,6 milionu tun, z nichž vzniklo 2,9 milionu tun benzinu a 3,2 milionu tun motorové nafty. Závod má dvě hlavní zpracovatelské větve a právě na ně oba údery cílily.

První zásah z 16. června poškodil primární destilační jednotku ELOU AVT-6, která představuje 53 % celkové kapacity rafinerie. Generální štáb ukrajinských ozbrojených sil potvrdil zásah na svém Telegramu, Reuters následně popsal zastavení provozu. Jenže závod měl ještě druhou větev, komplex Euro+ se zbývajícími 47 % kapacity. Ten mohl teoreticky držet alespoň částečný provoz.

O šedesát hodin později přišel druhý úder. Podle zdrojů Reuters poškodil nejen komplex Euro+, ale i sekundární jednotky, propojky a skladovací nádrže. Součet je prostý: 53 plus 47 rovná se sto. Celý nominální zpracovatelský výkon závodu byl dočasně vyřazen. Smysl operace je nasnadě: nejprve vyřadit jednu procesní větev a pak dorazit druhou, která měla držet náhradní provoz.

Proč záleží na tom, co přesně hořelo

Ne každý požár rafinerie znamená totéž. Analytik Sergej Vakulenko z Carnegie Endowment dlouhodobě upozorňuje na klíčový rozdíl: zásah primární destilace zastaví přísun surové ropy do procesu, ale ztráta této kapacity se nepropisuje lineárně do hotových paliv, protože ruské rafinerie mívají rezervu v hrubém zpracování. Mnohem bolestivější je poškození sekundárních zařízení, hydrokrakerů, hydrotreatingu, reformerů. Právě ty jsou úzkými hrdly výroby prodejných paliv. Mají specializované díly, delší dodací lhůty a při opakovaných zásazích daleko tvrdší dopad na trh.

V Kapotni dostaly zásah obě úrovně. Primární destilace i sekundární technologie. Podle RFE/RL se u specializovaných sekundárních jednotek doba opravy počítá na týdny až měsíce, přičemž sankce prodlužují dostupnost náhradních dílů. Západní expertiza, která tyto technologie stavěla, je pro ruské rafinerie od roku 2022 prakticky nedostupná. Veřejně potvrzený termín plného obnovení provozu v Kapotni neexistuje.

Moskva to cítí na vlastní kůži

Kapotňanská rafinerie není odlehlý průmyslový areál kdesi na Sibiři. Leží uvnitř moskevského okruhu, zásobuje leteckým petrolejem letiště Domodědovo, Vnukovo, Šeremeťjevo i Žukovskij a podle serveru iStories pokrývá až 70 % benzinu a leteckého paliva v moskevském regionu.

Dopady na obyvatele přitom začaly ještě před druhým úderem. Už začátkem června se na moskevských čerpacích stanicích objevily příděly: Lukoil omezil nákup na 100 litrů, Gazprom na 100 až 150 litrů, síť ORTK na 60 litrů benzinu a síť General Fueller dokonce na pouhých 20 litrů na jeden nákup. Podobná omezení hlásily i stanice v okolí Petrohradu. Pro běžného řidiče to znamená jednu nádrž a dost. Pro malé dopravce a podnikatele reálný problém.

Ruská vláda přitom už 1. června, tedy ještě před prvním úderem na Kapotňu, zakázala vývoz leteckého paliva až do konce listopadu 2026. Ministr dopravy Andrej Nikitin tehdy tvrdil, že deficit leteckého paliva v Rusku zatím není. O sedmnáct dní později nad Moskvou stoupal sloup černého dýmu z rafinerie, která toto palivo vyráběla.

A nejde jen o Kapotňu. Podle Reuters byly už v květnu centrální ruské rafinerie s kombinovanou kapacitou přes 83 milionů tun ročně buď zcela mimo provoz, nebo jely silně omezeně; šlo o závody odpovědné za více než 30 % ruské výroby benzinu a asi 25 % nafty. Rusko reagovalo zákazem exportu benzinu, zmírněním kvalitativních norem (některé rafinerie smějí prodávat paliva s vyšším obsahem síry) a podle zdrojů Reuters chystá i dovoz paliva po moři z Asie. Když země s největšími zásobami ropy na světě dováží benzin, něco je zásadně špatně.

Jak drony prošly přes obranu

Moskva je považována za nejchráněnější část Ruska. Přesto 18. června několik dronů proniklo až k rafinerii. Starosta Sergej Sobjanin mluvil o zhruba 180 dronech mířících na hlavní město, CNN uváděla 194, celostátně ruské úřady hlásily 555 sestřelených strojů. Naprostou většinu obrana zachytila. Jenže stačilo, aby prošlo několik kusů.

Princip je stejný, jaký Rusko samo uplatňuje proti Kyjevu: masový roj má obranu přesytit, odčerpat střely a otevřít okna pro průnik části nosičů. Vakulenko to popisuje jako strukturální výhodu útočníka; i velmi hustá protivzdušná obrana se dá přetížit, zvlášť když útočník mění směry, frekvenci úderů a vybírá slabší místa. Pro srovnání: ještě 17. května označil Reuters 81 dronů mířících na Moskvu za největší útok na metropoli za více než rok. O měsíc později jich bylo více než dvojnásobek.

Moskva samozřejmě není zranitelná „stejně“ jako ukrajinská města, která čelí raketám a klouzavým pumám denně. Ale už rozhodně není nedotknutelná. Předseda Státní dumy Vjačeslav Volodin reagoval příslibem „tvrdších úderů silnějšími zbraněmi“, ministr Lavrov oznámil pokračování pravidelných útoků na ukrajinské cíle a ruské ministerstvo obrany ještě 18. června hlásilo odvetné údery na ukrajinská energetická zařízení.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Přímý dopad na české pumpy je omezený. Česko je podle vládního prohlášení schopné být zásobováno výhradně neruskou ropou přes ropovody TAL a IKL s kapacitou až 8 milionů tun ročně. EU zakázala dovoz ruské námořní ropy i rafinovaných produktů a podíl ruské ropy na evropském dovozu spadl na pouhá 2 %.

Nepřímý dopad ale vyloučit nelze. Pokud by se útoky rozšířily na exportní uzly nebo výrazně zvedly globální ceny ropy a ropných produktů, evropské trhy zareagují. Paradoxně platí, že když Rusko nemůže část ropy doma zpracovat, zvyšuje export surové ropy, což světový trh částečně tlumí. Bezpečnostní rozměr je ale jiný: dronová válka se přelévá k hranicím NATO. V červnu sestřelil francouzský Rafale v misi Aliance dron nad Lotyšskem, už v květnu byl podezřelý dron sestřelen nad Estonskem. Incidenty hlásilo i Finsko a Litva.

Dva zásahy v Kapotni samy o sobě válku nezlomí. Ale ukazují něco, co se nedá opravit tak snadno jako potrubí rafinerie: iluzi, že Moskva stojí mimo dosah konfliktu, který sama rozpoutala.