Ukrajinský prezident 4. června 2026 zveřejnil otevřený dopis, v němž Putinovi nabídl přímou schůzku v neutrální zemi, a zároveň ho veřejně ponížil výčtem ruských závislostí.
Dopis se objevil ve 21:20 na webu ukrajinského prezidenta a okamžitě se stal nejsdílenějším diplomatickým textem večera. Není to běžná nóta mezi kancelářemi. Je to sedm stran, ve kterých Zelenskyj střídá konkrétní mírové návrhy s osobními útoky na Putinovu historickou stopu. Podle AP jde o první veřejnou přímou zprávu, kterou ukrajinský prezident ruskému protějšku adresoval od začátku plnohodnotné invaze v únoru 2022. Kreml večer téhož dne pouze potvrdil, že dopis zaznamenal a Putin bude informován. Žádný průlom. Ale taky žádné odmítnutí, které by šlo citovat.
Co přesně Zelenskyj nabízí
Diplomatická rovina dopisu je překvapivě konkrétní. Zelenskyj navrhuje osobní schůzku prezident–prezident v neutrální zemi, výslovně ne v Moskvě ani v Kyjevě. Jmenuje Švýcarsko, Turecko a země arabského světa. Chce stanovit jasné datum, zavést plné příměří po dobu vyjednávání a otevřít přímý bilaterální kanál. Do širšího rámce počítá s Evropou a USA jako možnými garanty.
K tomu přidává humanitární balík: výměnu zajatců v režimu všechny za všechny a návrat civilistů včetně dětí. Fronta je podle něj „linií, od níž musí diplomacie začít“, a klíčové otázky mají řešit lídři přímo, ne technické pracovní skupiny a nekonečná kyvadlová diplomacie.
Z jmenovaných míst vypadá nejreálněji Turecko. Ukrajina už v dubnu 2026 formálně požádala Ankaru o hostitelství případného summitu. Ze zemí arabského světa připadají v úvahu především Spojené arabské emiráty, které v dubnu 2026 spolu s USA facilitovaly výměnu 193 válečných zajatců na obou stranách.
Kde končí diplomacie a začíná výsměch
Nejostřejší pasáže dopisu nemíří na Rusko jako stát, ale přímo na Putina jako člověka. Zelenskyj ho označuje za prvního vládce Ruska, který se obrátil na Pchjongjang o pomoc, a hned přidává, že Rusko je poprvé ve své historii plně závislé na Číně. Připomíná wagnerovskou vzpouru z roku 2023. Poznamenává, že „věk se začíná projevovat“. A tvrdí, že i ruští funkcionáři, byznys a propagandisté už na Putina hledí s únavou.
Zmínka o Severní Koreji není jen rétorika. KLDR v dubnu 2025 poprvé oficiálně potvrdila vyslání vojáků do Ruska a Reuters podrobně zmapoval dodávky severokorejských raket a munice na ruské bojiště. Šestnáctý sankční balík Evropské unie z února 2025 zase jmenuje čínské a hongkongské entity zapojené do obcházení restrikcí a nákupu citlivých položek pro ruský vojenský průmysl. Zelenskyj tedy útočí na obraz Ruska jako samostatné velmoci fakty, která jsou ověřitelná, a právě proto bolí víc než běžná válečná rétorika.
Dopis ale míří i dovnitř Ruska. Zmiňuje drahotu, nedostatek benzínu, restrikce, druhou vlnu mobilizace. Podle nás jde o záměrnou psychologickou operaci: text je psaný tak, aby ho sdíleli i Rusové, kteří válku vnímají jako břemeno.
Jak se liší od všeho, co přišlo předtím
Zelenskyj veřejně nabízel setkání s Putinem už dříve. V dubnu 2025 mluvil o jednání „v jakémkoli formátu“, v květnu 2025 říkal, že byl připraven na schůzku v Ankaře nebo Istanbulu. Tón byl ale jiný, věcný, otevřený, bez osobních útoků.
Červnový dopis z roku 2026 je jiná kategorie. Srovnání s istanbulskými jednáními z března 2022 ukazuje posun ve třech bodech:
- Formát: Istanbul 2022 byl delegační, řešil neutralitu Ukrajiny výměnou za bezpečnostní garance. Současný návrh cílí rovnou na summit lídrů.
- Příměří: V Istanbulu se o příměří mluvilo jako o výsledku, teď je podmínkou jednání.
- Garanti a humanitární rozměr: Dopis výslovně vtahuje Evropu a USA do role garantů a přidává výměnu zajatců a návrat civilistů jako součást balíku.
A pak je tu ten tón. Istanbul byl technicko-vyjednávací. Červnový dopis je osobně konfrontační. Zelenskyj nepíše vládě, píše člověku, a chce, aby to bylo vidět.
Co to znamená pro Česko a střední Evropu
Bezprostřední zvláštní reakci české vlády na dopis se nám nepodařilo dohledat. Oficiální česká linie je ale stabilní: společné prohlášení premiérů ČR a Ukrajiny z května 2025 deklaruje podporu spravedlivého a trvalého míru při respektu k územní celistvosti Ukrajiny. České ministerstvo zahraničí v dubnu 2026 výslovně konstatovalo, že ruská válka vedla k vážnému zhoršení bezpečnostní situace v Evropě.
Pokud by schůzka vedla k ověřitelnému příměří, snížila by krátkodobý eskalační tlak na východní křídlo NATO. Ale bezpečnostní „reset“ by to neznamenal. Aliance dál označuje Rusko za nejvýznamnější a přímou hrozbu pro spojence a od roku 2022 systematicky posiluje přítomnost mezi Baltem a Černým mořem. Jeden dopis na tom nic nemění, ani kdyby na něj Putin odpověděl.
Mírová nabídka, nebo veřejná past?
V dopise Zelenskyj říká přímo: pokud Putin osobně nedospěje k závěru, že je čas válku ukončit, Ukrajina bude dál bojovat. Donald Trump reagoval slovy, že by bylo „skvělé“, kdyby se oba prezidenti sešli. Únorová jednání zprostředkovaná Washingtonem přitom strany přiblížila k dokumentu o monitoringu případného příměří, technický základ tedy existuje.
Jenže americká pozornost je teď silně přesunutá k Íránu, a právě to Zelenskyj v dopise zmiňuje jako důvod, proč nelze čekat. Otevřený formát dává nabídku i případné ruské odmítnutí do veřejného záznamu. Pokud Putin neodpoví, Kyjev bude mít v ruce dokument, který může předložit každému spojenci s jedinou větou: nabídli jsme všechno, on mlčel.
Dopis je současně olivová ratolest i zbraň. A právě v tom spočívá jeho síla, ať Putin udělá cokoli, prohrává na očích.