Ačkoliv Rusko vítězoslavně oznámilo dobytí ukrajinského Bachmutu, zdaleka nemá vyhráno. Naopak by se mohlo dostat do stejné situace, v jaké byli dříve Ukrajinci.
Bitva o Bachmut na východě Ukrajině začala v létě 2022, a od té doby se ruská armáda a žoldnéři snažili o jeho obsazení po dlouhé měsíce. Vzhledem ke „spotřebě vojáků“ na obou stranách si vysloužil přezdívku mlýnek na maso, a koncem května 2023 nakonec ukrajinská obrana povolila, a Rusko oznámilo, že město dobylo; nebyla to však 100% pravda. Celé ho nikdy nezabralo a nyní jsou naopak pod tlakem ruské síly, které musely dokonce na mnoha místech ustoupit – a bude-li jejich ústup pokračovat, mohou se dostat do velmi složité situace.
Z důležité křižovatky „pouhým“ symbolem
V létě 2022 byl Bachmut důležitým uzlem, protože z něj mohly ruské síly rozvíjet ofenzivu do dalších částí Ukrajiny. I to byl důvod, proč se na něj ruská armáda zaměřila. A protože neměla dost sil, nasadila i žoldnéře Wagnerovi skupiny, jejichž taktika za využití postradatelných vězňů nakonec vedla i k postupu, i když za cenu obrovských lidských ztrát. Po podzimním ukrajinském dobytí Izjumu a Lymanu ale Bachmut jako křižovatka význam ztratil, přesto ruská strana neustále útočila, načež se z Bachmutu stal jakýsi symbol odboje.
Russian T-90M Proryv tank destroyed in Bakhmut
📷https://t.co/AXQjcjK8KJ pic.twitter.com/fe2j6HwNf1
— Euromaidan Press (@EuromaidanPress) June 14, 2023
Z města zbyly po dlouhých měsících bojů v podstatě jenom trosky, dochováno bylo máloco, a na konci května 2023 ruská strana ovládala vše, tedy kromě jihozápadních částí města. Z těch se jí totiž ukrajinské síly nikdy vytlačit nepodařilo. Naopak se začaly z města stahovat síly Wagnerovy skupiny, která během celé bitvy ztratila kolem 20 až 30 tisíc bojovníků – většinou se ale jednalo o zmíněné postradatelné vězně, „pevné jádro“ složené z bývalých elitních vojáků by mělo být víceméně nedotčené.
Sice také utrpělo nějaké ztráty, zejména na počátku války, ale později už si dávali její velitelé větší pozor. Wagnerovci se ale každopádně nemohli projevit v plné síle, Rusko jim totiž nedokázalo zajišťovat dostatečné dodávky munice, kvůli čemuž v některých dnech útoky prakticky ustaly. Nakonec ale, jak vidno, situaci „dořešilo“ a žoldnéři se nakonec úplně stáhli. Podle všeho měli být značně vyčerpaní, ale nedávné události tomu příliš neodpovídaly.
Co je dobyté, nemusí tak zůstat
Vzhledem k tomu, že právě Wagnerovci byli v Bachmutu hlavní ruskou pěstí, bylo jejich stažení přinejmenším unáhlené. Situaci sice měly kontrolovat jednotky ruské armády, mnohé z nich ale nebyly nic víc než nedávní branci po krátkém „rychlokurzu“. K udržení by to možná bývalo stačilo, kdyby se ve zmíněné jihozápadní oblasti města nenacházely zkušenější ukrajinští soupeři, kteří mohli – na rozdíl od okupantů – dostávat další zocelené posily.
Odchodu zkušených žoldnéřů Wagnerovy skupiny proto Ukrajinci využili a na začátku června zaútočily na křídla v severní a jižní části kolem Bachmutu, kde byly vysunuté ruské síly, které tím významně blokovaly ukrajinský přístup k městu. Ukrajinci zatlačili Rusy zpět a pronikli až k Berchivce na severu, a ke Kliščivce na jihu, čímž se dostali do pozic, z nichž mohou snáze odstřelovat ruské síly ve městě.
Nelze tedy tvrdit, že by byl Bachmut pod kontrolou Rusů, ačkoliv okupují jeho většinu. Boje v okolí města pokračují, a bitva o samotné město se tak pravděpodobně posune do nové fáze. Ukrajinské síly se mohou snažit o tlak na jihu a severu, jehož cílem bude nejspíše sevřít ruské síly v Bachmutu do kleští, i když k tomu je zatím daleko. Druhou možností je snaha vázat v místě co nejvíce ruských sil, aby je ruská armáda nemohla využít proti začínající ukrajinské ofenzivě. Pokud by je totiž stáhla, mohla by přijít o město, o jehož dobytí usilovala téměř rok.