Jednou z velkých hvězd ruského letectva byl před válkou na Ukrajině stíhací bombardér Suchoj Su-34 Fullback. Jde o veliký stroj určený hlavně k nesení velkého počtu pum a raket, jimiž pak útočí na pozemní cíle, ale zvládá i vzdušné souboje. Z moderních letadel však mají právě tyto letouny během 1,5 roku trvajícího konfliktu největší ztráty, které jsou srovnatelné s mnohem staršími a méně schopnými stroji. Statistika tak Suchoji Su-34 rozhodně dobré jméno nedělá, Rusko ho totiž chtělo ve velkém exportovat, ale zájem o něj upadl.

Ochranný systém Chibiny není zázračný

Za velkými ztrátami letounu Su-34 Fullback je několik objektivních skutečností, a možná i přehnaná očekávání konstruktérů a ruského letectva. Letouny mají být proti protivzdušné obraně chráněny moderním systémem elektronických protiopatření Chibiny, přičemž se z Ruska nechali slyšet, že vytváří kolem letadla jakýsi štít, který ho chrání proti zaměření radary i radarově naváděným střelám. Jak se ale ukázalo, armáda možnosti systému přecenila – překonat ho totiž dokázaly i protiletadlové zbraně ze sovětské éry.

iZdroj fotografie: State Emergency Service of Ukraine / Creative Commons / CC BY

Druhým důvodem vysokých ztrát je pak i samotný letoun – jako stroj 4. generace není obtížně zaměřitelný radarem, spíše naopak, takže jednoduše nedokáže tak dobře unikat „zraku nepřítele“. Suchoj Su-34 je veliké letadlo o délce 23,34 metrů a rozpětím křídel 14,7 metrů, přičemž unese náklad až 14 tun zbraní. To je téměř dvojnásobek toho, co zvládá bojový letoun Suchoj Su-35 Flanker-E. Taková masa musí být na radarech velmi dobře vidět, a navíc není takto veliký a těžký letoun příliš mrštný, i když dosahuje rychlosti Mach 1,8.

Bombardování je pro Su-34 nebezpečné

Ruské letectvo vysílá letouny Suchoj Su-34 pro jejich nosnost na bombardovací mise, k čemuž jsou ostatně také primárně určeny. Jejich piloti se s nimi tak musí často přiblížit těsně k cíli, aby se operátoři dokázali lépe trefit. To je ovšem vystavuje mnohem většímu nebezpečí ze strany protivzdušné obrany, a to nejen té delšího dosahu. Existuje ostatně i několik případů, kdy došlo k sestřelení těchto strojů systémem typu MANPADS, jehož dosah bývá zhruba 5 kilometrů, což jenom podtrhuje, jak blízko se stroje dostávají.

Ruský Suchoj Su-34 měl být nejlepším stíhacím bombardérem světa, jako stíhač i bombardér ale docela hodně pohořel

Zaznamenané byly údajně i sestřely ukrajinskými stíhacími letouny, které jsou sice konstrukčně starší než Su-34, ale mají jednostranné zaměření. Suchoj Su-34, ačkoliv je označován jako stíhací bombardér, prostě stíhacím letounem není, a jeho schopnosti v této oblasti jsou velmi omezené – šanci tak může mít spíše na delší vzdálenost. Ruské letectvo se nyní snaží letadla co nejvíce chránit např. používáním klouzavých pum s naváděním GLONASS, které mohou být vyhozeny i několik desítek kilometrů od cíle a piloti se tak mohou držet daleko od nebezpečí.