K útokům na ukrajinské cíle v hlubokém vnitrozemí využívají Rusové asi nejčastější íránské drony HESA Shahed-136, případně jejich ruskou verzi Geran-2. Mohou sice napáchat významné škody, ale rozhodně nepatří k nejsofistikovanějším – například je lze poměrně dobře zachytit pomocí radaru, ale i sestřelit nemoderními zbraněmi. Rusko se je proto může pokoušet různě vylepšovat, a poměrně zajímavým nápadem je technologie, která využívá ukrajinských komponentů, a to konkrétně SIM karet ke spojení s místní mobilní sítí.

Jakmile dron vzlétne, nikdo nic neví

Shahed-136 je naprogramovaný, aby létal ke svému cíli bez řízení operátorem. Portál MilitaryToday uvádí, že ke své navigaci využívá inerciální systém a GPS – tato kombinace má tu výhodu, že na ni nefunguje elektronické rušení. Zároveň ale znamená, že nikdo přesně neví, kde se dron nachází, a ani nemá informace o tom, co se s ním stalo. Tyto informace přitom mohou být velmi cenné, neboť prozradí, zda opravdu zasáhl cíl, ale například i to, kde byl sestřelen, což zase může signalizovat lokaci protidronové obrany.

Íránský sebevražedný dron Shahed 136 je primitivní, ale levný a obrana proti němu složitá. Ukrajinci mohou použít Gepardy nebo Tungusky

V praxi se jedná o handicap, který se pokusili napravit ruští technici – alespoň to naznačují trosky dronu sestřeleného ukrajinskou obranou. MilIn uvádí, že na nich byla technologie s ukrajinskými komponenty, konkrétně šlo o modem Alcatel se SIM kartou ukrajinského operátora; dále se jednalo o dvě antény pro přenos signálu a baterii. Takové zařízení může přitom předávat polohu prostřednictvím ukrajinské mobilní sítě, takže jsou díky tomu Rusové schopni zjistit, kde přesně let dronu skončil, a zda zasažením cíle nebo sestřelením.

Vytipování cesty skrze protivzdušnou obranu

Úprava íránského dronu je dle příspěvku výše evidentně pouze provizorní, o čemž svědčí to, že k němu bylo celé zařízení přilepené páskou. Mohlo se tedy jednat o test, ale podobně upravených letounů může být více. Část technologie byla přitom umístěna v plastové krabičce s výbušninou, a podle všeho měla v případě pádu explodovat a vše zničit, aby nebylo možné zjistit, na čem přesně Rusové pracují. Ovšem v případě, že je dron pouze sestřelen, může tato „pojistka“ evidentně selhat, a Ukrajincům tak odhalit detaily.

Více než 100 dalekonosných dronů Geran-2 měsíčně zatím Rusko nevyrobí, na žádný velký útok tak nemůže ani pomyslet

Nelze odepřít, že ačkoliv se jedná o v podstatě primitivní (a nejspíše i levnou) úpravu, může v praxi fungovat poměrně dobře. Zatím to problém není, ale kdyby se později ukázalo, že Rusové plánují v takových úpravách pokračovat, museli by Ukrajinci nějak reagovat. Ostatně dron s hlavicí těžkou až 50 kilogramů a dlouhým doletem je velice nebezpečný, Rusko ho často využívá třeba proti rozvodnám elektřiny a infrastruktuře obecně, ale posloužit mohou i při relativně masivním dronovém útoku, jakému čelil Kyjev, hlavní město Ukrajiny.

Údaje o sestřelech by mohly prozrazovat stanoviště ukrajinské protivzdušné obrany, a další drony by pak mohly být vyslány po jiných trasách, čímž by ruská armáda alespoň přibližně vytipovala její slabá místa, a tedy nejlepší cestu, jak zaútočit s větším počtem bezpilotních letounů. Na druhou stranu se mohlo jednat o experiment, z něhož nic nebude. Rusko nicméně drony Shahed-136 prokazatelně upravuje, např. je natřelo na černo, aby byly hůře viditelné na noční obloze, a také u těch licenčně produkovaných využívá materiály ke snížení radarového odrazu.