Souboje moderních letadel obvykle probíhají na dlouhou vzdálenost, a pokud střela jedné strany doletí významně dále než střela té druhé, má obrovskou výhodu.
Pokud se v současné době na obloze střetnou moderní bojové letouny, pravděpodobně to nebude na vzdálenost, při níž se navzájem uvidí. Dnešní technologie totiž umožňují, že na sebe mohou piloti pálit za pomoci radaru a střel vzduch-vzduch s dlouhým dosahem, a čím dále a rychleji nějaká střela doletí, tím větší může mít strana výhodu. Nejlepší takovou střelu na světě, alespoň podle prezentovaných parametrů, má přitom Rusko.
Vývoj Vympel R-37M začal již v SSSR
Sovětské letectvo používalo na ochranu svého rozsáhlého vzdušného prostoru rychlé letouny Mikoyan MiG-31 Foxhound vyzbrojené střelami vzduch-vzduch R-33 s dosahem 120 km. Mělo však v plánu vyvinout ještě lepší střely s delším dosahem a vysokou rychlostí, a tak v roce 1983 začal vývoj střely označované jako R-37, uvádí MilitaryToday. Na program pak Rusko navázalo verzí Vympel R-37M, která měla sestřelovat cíle na dlouhé vzdálenosti.
Střela existuje nejspíše od roku 2014, a do výzbroje byla zavedena v roce 2019. Její dosah je 400 km, uvádí EurAsianTimes, přičemž jde o dvoustupňovou střelu, která po vyhoření odhodí posilovač. Během letu dosahuje hypersonické rychlost až Mach 6, což znamená, že se dostane k cíli velmi rychle. Jde o údaje prezentované Ruskem a skutečnost může být o něco jiná, ale i tak je R-37M považována za velmi nebezpečnou a schopnou. Jen pro srovnání, nejlepší americká střela vzduch-vzduch, AIM-120D AMRAAM, má dosah 160 km.
Střela R-37M má hodně velikou hlavici
Vympel R-37M je veliká střela. Její hmotnost je ostatně 510 kilogramů a délka 4,06 m, uvádí Wikipedia. K zaměření cíle pak používá poloaktivní i aktivní radarové navádění – pilot klasicky zaměří cíl pomocí radaru svého letounu, a poté ji odpálí. Až ve vhodné vzdálenosti se zapne radar střely, která se na cíl s jeho pomocí navede. Má přitom velikou 60kg hlavici, jejíž exploze vytváří mračno střepin. Tak veliká hlavice je vhodná pro ničení strategických bombardérů nebo letounů AWACS, ale samozřejmě i běžných bojových letounů.
Ale ačkoliv zní parametry střely úžasně, nejsou vším, co by mohlo pilotovi souboj na dlouhou vzdálenost vyhrát. Důležité totiž je, aby nejprve cíl viděl, což záleží na schopnostech radaru letadla či/a stealth soupeře. Třeba MiG-31 má radar Zaslon s dosahem 400 km, s nímž umí střela spolupracovat, ale odpalovat ji umí i Suchoj Su-35 Flanker-E a Suchoj Su-57 Felon. U prvního však panují pochybnosti, zda jeho slabší radar dokáže potenciál střely využít; radar AESA u druhého pak určitě ano – jde navíc o nejlepší používaný ruským letectvem.