Americké houfnice M109 jsou nesmrtelné: první sice vyjela před 61 lety, ale armáda je chce až do roku 2050, byť jsou evropské lepší

Houfnice M109 je osvědčená zbraň, která prošla celou řadou modernizací. Její nevýhodou může ovšem být krátká hlaveň, která se evropským zdaleka nevyrovná.

Houfnice M109A7 americké armády i Zdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických
                   

Základem dělostřelectva moderních armád jsou v současné době samohybné houfnice, a i když se lze stále setkat s taženými děly, jsou spíše na ústupu. Naopak prvních zmíněných typů dnes existuje široké spektrum – mezi nejrozšířenější patří americká houfnice M109, kterou má ve výzbroji několik armád a účastnila se řady konfliktů. Existuje v několika verzích, tou nejmodernější je M109A7 Paladin postupně zaváděná v amerických ozbrojených silách.

Stará M109 je oproti dnešní odlišná

Samohybná houfnice M109 se dostala do výzbroje americké armády již v roce 1963, uvádí Wikipedia, ale od současné verze A7 se značně liší – a to vlastně ve všech podstatných věcech. Moderní houfnice má sice hlaveň stejné ráže, je ovšem delší, díky čemuž má mnohem větší dosah. Během let dostala M109 i jiný typ podvozku a věže, takže ačkoliv je stále označována jako M109, lze tvrdit, že to je oproti první verzi spíše naprosto odlišná zbraň.

Prototyp houfnice M109A7 iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických
Prototyp houfnice M109A7

Houfnici M109A7 Paladin začala v roce 2007 vyvíjet společnost BAE Systems jako výraznou modernizaci předchozí verze A6. Army-Technology uvádí, že bylo cílem získat dělostřelecký systém schopný vydržet ve výzbroji zhruba do roku 2050, přičemž má mít A7 oproti předchůdci modernizovaný trup, věž, motor a systémy zavěšení, což má zaručovat větší spolehlivost a schopnost přežití. ArmyRecognition uvádí, že byl modernizován také hasící systém a osádka má rovněž mnohem lepší situační povědomí o okolí, což je dnes nezbytné.

Menší dosah než jiná západní děla

Houfnice M109A7 je vybavena dělostřeleckou hlavní ráže 155 mm o délce 39 ráží, což je mnohem kratší hlaveň než u jiných západních dělostřeleckých systémů, kde je standardem délka 52 ráží. I proto dokáže s klasickou municí střílet jenom 22 km daleko, s raketově asistovanými projektily pak 30 km, což je i o 20 kilometrů méně než jiná západní děla. Existují ale plány na osazení M109A7 hlavní o délce 58 ráží, což by dosah značně prodloužilo, i když třeba na vyvíjenou jihokorejskou houfnici s dosahem až 70 km to mít nebude.

Houfnice M109 Paladin

Tahoun z „šedesátek“ patří k nejlepším houfnicím na Ukrajině: M109 Paladin si přitom vojáci chválí více než moderní stroje

Houfnice používá podvozek sestrojený na základě bojového vozidla pěchoty M2 Bradley, což značně ulehčuje údržbu a logistiku. Pohybovat se dokáže rychlostí až 61 km/h a její dojezd činí kolem 300 km. K obsluze je potom zapotřebí osádka složená ze 4 vojáků, která dokáže z děla střílet rychlostí až 4 rány za minutu. K dispozici má i těžký kulomet umístěný na věži, který může sloužit k obraně proti pěchotě a lehčím vozidlům, a teoreticky i proti vzdušným cílům.

Střelba z houfnic M109A7

Proč se podle vás americké armáda drží houfnice s kratší hlavní?

Diskuze Vstoupit do diskuze
143 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články