Následkem válečných konfliktů mohou zůstat na různých místech nebezpečné věci jako nevybuchlá munice nebo dokonce její celé sklady, v nichž mohou být i zbraně a granáty. Často se jedná o pozůstatky nějakým způsobem ukryté a v České republice se lze většinou setkat s těmi z druhé světové války. Neplatí to ale všude v Evropě. Nalézt lze někdy i pozůstatky ze starších konfliktů, např. z první světové války, a to nepřekvapivě v místech, kde probíhaly boje.

Sklad prozradil kus trčící staré pušky

Dobrým příkladem více než 100 let starého nálezu pocházejícího z doby první světové války je odhalení skladiště na pomezí Polska a Ukrajiny. MilIn uvádí, že si ho náhodou všimla hlídka pohraniční stráže, jelikož z půdy trčel kus pušky; nakonec se ukázalo, že jde o skladiště zbraní, které obsahovalo ruské pušky Mosin-Nagant a munici do nich, a rovněž ruční granáty Lishin.

Puška Mosin je legenda legend: zavedl ji car, proslavili odstřelovači druhé světové války, a dnes slouží i na Ukrajině

Takováto místa mohou být extrémně nebezpečná a rozhodně nedoporučuji komukoliv, aby se něčeho dotýkal. I po 100 letech totiž může být munice a v ní obsažené výbušniny funkční a při neopatrné manipulaci explodovat a někoho zranit nebo zabít. V případě nalezeného skladiště museli zasahovat pyrotechnici, uvedl již zmíněný MilIn, a obsažené věci zlikvidovat řízenou explozí. Zbraně bohužel nešly opravit a využít například jako historické exponáty.

Pušky Mosin-Nagant sehrávaly významné role

Nalezené pušky Mosin-Nagant byly standardními zbraněmi ruské armády od roku 1891 a bylo jich vyrobeno kolem 37 milionů kusů, uvádí Wikipedia. Její vojáci je užívali nejen za první světové války, ale velkou roli hrály i během občanské války nebo ruské revoluce, a Rudá armáda je pak měla ve výzbroji i za druhé světové války. Užívány byly nicméně i ve světě, např. ve Vietnamu. Mosin-Nagant má pětiranný zásobník a efektivní dosah kolem 500 metrů.

iZdroj fotografie: Public Domain

V nalezeném skladišti však byly určitě nejnebezpečnější granáty Lishin. FenixinSight uvádí, že jde o ruské granáty zkonstruované před první světovou válkou a poprvé použité již během války s Japonskem. Jde o vysoce explozivní fragmentační granáty umístěné na dřevěné rukojeti spouštěné nárazem. Už v době užívání nebyly považovány za příliš bezpečné, což vedlo k jejich rychlému nahrazování modernějšími konstrukcemi.