Nášlapné miny patří mezi nejkontroverznější zbraně, jaké současné válečnictví zná. Jsou tak nebezpečné a nevyzpytatelné, že se jich mnoho armád světa dokonce dobrovolně vzdalo – především proto, že si nevybírají a mohou zabíjet i desítky let po konci války. Jejich zneškodnění je přitom náročné a drahé. Armádní zpravodaj připomíná, že první předchůdci dnešních nášlapných min vznikly již zhruba v polovině 19. století.

Miny často záměrně jenom zraňují

Ve světě existuje celá řada min, ale těmi nejkontroverznějšími jsou protipěchotní nášlapné. Wikipedia uvádí, že jsou navrženy tak, aby působily proti lidem, a ve většině případů jsou zkonstruované tak, že když na ně člověk stoupne, explodují. Síla výbuchu mu pak většinou silně poraní nebo odtrhne kus nohy, jelikož jsou mnohé nášlapné miny navrženy tak, aby člověka spíše zranily, než zabily, což nutí ostatní vojáky se o zraněné postarat, takže to oslabuje celou skupinu. Navíc jsou metodou šíření strachu, protože z nich vojáci mají právem obavy.

Pomsta osvětimských vězňů vojákům SS: nenápadná biologická zbraň zabila i ty nejhorší z nich. Vymyslel ji zajatý Sovět

První zaznamenané použití nášlapných min pochází již z dob Krymské války mezi lety 1853 a 1856. Konstruovali je Rusové a někdy bývají nazývány fugasy, což je vlastně improvizované výbušné zařízení. Armádní Zpravodaj prošel různé záznamy, podle nichž si ruští konstruktéři při výrobě prvních min počínali velice zručně. Jednalo se o krabice, ale i válce naplněné střelným prachem či jinou výbušninou. K odpálení pak sloužily křehké skleněné trubičky.

V takové trubičce měla být kyselina sírová, popisuje zařízení StandingWellBack, umístěna tak, aby po došlápnutí na menší desku (třeba z prkna, ale i jiného materiálu) nad ní praskla. Kyselina se poté vylila do směsi chlorečnanu draselného a cukru, jíž kyselina zažehla, načež explodoval střelný prach. Je jasné, že mezi útočící pěchotou vyvolávala taková zbraň hrůzu.

Minometné granáty konfederační armády

Další zaznamenané použití nášlapných min pak pochází z americké občanské války v letech 1861 až 1865. Armádní Zpravodaj našel na AmericanHistory dopis, který popisuje bitvu u Williamsburgu v roce 1862. Ustupující konfederační vojáci za sebou měli zanechat zakopané minometné granáty s tlakovými pojistkami, jejichž princip ovšem není popsán – existují však doklady o tom, že tyto miny opravdu některé unijní vojáky zabily nebo zranily. Byly považovány za velmi hanebné a nečestné, minimálně tehdy však bylo ve válce „vše povoleno“.

iZdroj fotografie: Public Domain

Této pověsti se nicméně nášlapné miny nezbavily dodnes, i když inženýři vylepšili jejich konstrukci nebo způsob nastražení. Apopo uvádí, že podle odhadů je dnes na celé planetě položeno asi 110 milionů min a ročně zabijí nebo zraní kolem 5 tisíc lidí. Cena na odstranění jedné miny je přitom odhadována na zhruba 23 tisíc korun. Jde tedy o problém, jehož se lidstvo jen tak nezbaví – navíc, když jsou miny stále v řadě konfliktů hojně užívány.