Standardem moderního armádního dělostřelectva jsou nejčastěji samohybné houfnice. Ale i ty tažené mohou mít někdy své opodstatnění.
Většina moderních západních dělostřelectev je vyzbrojena samohybnými houfnicemi – mnohá se totiž dříve běžných tažených zbavila. Kvůli své těžkopádnosti a nutnosti spoléhat se na vozidlo, které je odtáhne na pozici, byly považovány za překonané. Neplatí to ovšem vždy, a třeba příspěvek publikovaný pozemními silami Ukrajiny a prostudovaný Armádním Zpravodajem ukazuje, že i moderní tažené dělo může mít v dnešním konfliktu svoje místo.
Bohdana-B je tažená a docela přesná
Důkaz užitečnosti taženého dělostřelectva ukazují Ukrajinci na nové tažené houfnici Bohdana-B. ArmyRecognition vysvětluje, že jde o hlaveň a dělostřelecké zařízení samohybné ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana, ale nikoliv na kolovém podvozku – nejčastěji přitom bývá na Tatra 8×8. Tentokrát je ale na lafetě starého sovětského děla 2A36 Giatsint-B, přičemž byla zachována přesnost i dosah Bohdany, ale když se chce pohnout, musí pro komplet přijet tahač.
Mohlo by se to zdát jako obrovská nevýhoda, ale dělostřelci tvrdí opak. Jestliže jsou rušené nepřátelské protibaterijní radary, nejlepší metodou k objevení houfnice jsou pak průzkumné drony, před nimiž se musí dělostřelci pečlivě maskovat. Tažené houfnice jsou ale mnohem menší než samohybné na objemném nákladním automobilu nebo pásovém podvozku. V zalesněném terénu a pod maskovacími sítěmi jde tedy schovat mnohem snáze, takže pokud obsluha nic nezanedbá, je její používání bezpečnější, soudí Armádní Zpravodaj.
Některá tažená děla může přepravit vrtulník
Tažené dělostřelectvo má však i další výhody. Třeba americká houfnice M777 je konstrukcí tak lehká, že ji je možné přepravovat v podvěsu pod vrtulníkem, uvádí Army-Technology. Takové dělo lze potom velice rychle přepravit na místo, a to dokonce na takové, kam se samohybná houfnice není schopná po kolech nebo pásech dostat. V podstatě to znamená, že vojáci mohou mít dělostřeleckou podporu i v těžko přístupném terénu, a to extrémně rychle.
Obecně také platí, že je cena tažené houfnice výrazně nižší než samohybné, a výroba rychlejší. Na druhou stranu i samohybné houfnice mají své výhody, třeba rychlý přesun z místa na místo, nebo možnost doprovázet jednotky všude tam, kde jsou cesty. U mnoha typů navíc osádka při používání neopouští pancéřovanou kabinu a je tak mnohem lépe chráněna proti palbě nepřítele. Třeba RCH 155 umí střílet za pohybu, a FH77BW L52 Archer zase může zaujmout pozici, vystřelit několik ran a opustit ji dříve, než projektily zasáhnou cíl.
Jaké výhody ještě může mít tažené dělostřelectvo?

