Když v noci z 20. na 21. srpna 1968 vstoupila sovětská armáda na území Československa v rámci invaze pěti států Varšavské smlouvy, aby potlačila reformní proces tzv. Pražského jara, asi málokdo si tehdy uměl představit, jak dlouho na našem území zůstane. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná „Den odchodu okupačních vojsk“ připadající na 25. června 2025, který oslavuje úplné osvobození ČSSR a shození okovů komunistické nadvlády.

Vojáci SSSR připomínali komunismus i po jeho pádu

Ač byla Československá socialistická republika od roku 1989 politicky svobodná a po desítkách let tvrdé diktatury zažívala demokracii, až 21. června 1991, když oficiálně odešel poslední sovětský voják, se skutečně zbavila všech symbolů a nástrojů podřízenosti Moskvě. Zemi opustily desetitisíce vojáků, přes tisíc tanků a další techniky tzv. Střední skupiny vojsky:

• 73 500 vojáků a 39 000 jejich rodinných příslušníků
• 1 220 tanků
• 2 500 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů
• 105 letounů a 175 vrtulníků
• 95 000 tun munice

Nutno zdůraznit, že sovětská vojska zůstávala po sametové revoluci v roce 1989 na území ČSSR „sine legitimitate“, tedy nelegitimně, potvrzuje Wikipedia s tím, že během toho země zažívala společenský, kulturní, morální, duchovní a ekologický úpadek i ekonomickou stagnaci. Kdo by chtěl namítat, že za komunistů bylo lépe, musí to Armádní Zpravodaj rozporovat.

Zvěrstvo sovětské NKVD a Směrš, které si Čechoslováci nezasloužili. Na 3 000 jich po 2. světové válce odvlekli do gulagů, kde mnozí zemřeli

Je pravdou, že měli „všichni kde bydlet a pracovat“, ale všeobecně byla úroveň života nízká a na lidech nezáleželo – ve zkratce, stačí se podívat do současného Ruska (a dále než do Moskvy, která je logicky jakožto hlavní město modernizována) a bývalých zemí SSSR, v nichž stále převládají původní myšlenky a režimy podobné tomu komunistickému.

Částečný odsun sovětských vojsk z ČSSR proběhl už v letech 1988, kdy se stáhla 122. raketová brigáda vyzbrojená balistickými raketami OTR-22 Temp-S sídlící ve vojenském újezdu Libavá, a další odchod následoval v roce 1989 po 10% snížení stavů vojáků ve střední Evropě také 4 prapory (vzdušný výsadkový, automobilní, ženijní a chemické ochrany).

6 největších vítězství Rudé armády a celého SSSR za 2. světové války. Připomínka, co srazilo nacistické Německo na kolena

Nutno připomenout, že vpád sovětských vojsk do ČSSR později mnoho zemí odsoudilo a označilo za neopodstatněné, což vyvolalo jednání o jejich postupném odsunu, uvádí univerzita obrany. Den odchodu okupačních vojsk byl přitom přidán mezi významné dny teprve nedávno – poslanecká sněmovna ho schválila 02. března 2025 a přiřadila mu právě 25. červen (tehdy mimochodem zavedla i 27. květen jako Den národního vzdoru).

Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o odchodu sovětských vojsk z území Československé socialistické republiky nařizovala odsun po etapách, z nichž první skončila 31. května 1990, druhá 31. prosince 1990, a třetí 30. června 1991. Když pak konečně sovětská vojska odjela, čekal zemi obrat k lepšímu – mnozí by sice nesouhlasili, ale to je na jinou debatu.

Ukrajinská povstalecká armáda čili banderovci: nebyli to nacisté, ale nacionalisté s krví na rukou. Pověst jim zničil i SSSR

Jako poslední voják Střední skupiny vojsk odletěl 27. června 1991 symbolicky její velitel Eduard Vorobjov, který zastával hodnost generálplukovníka. Zajímavostí je, že se chtěl zúčastnit rozlučkového koncertu Adieu C. A., ale sovětské vedení mu to zakázalo. Místo něj proto o tři dny dříve odletěla ve vrtulníku figurína, aby na koncert mohl zavítat.