Suchoj Su-35S je aktuálně patří ruského letectva, v němž zastává jak boj proti jiným letounům, tak PVO proti řízeným střelám nebo dronům, a stejně tak může útočit na pozemní cíle. Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že rozhodně není špatný, ale jak je zvykem, Rusko ho docela přechválilo – což nicméně neznamená, že není nebezpečný – je. Podle UAC přitom letectvo nedávno dostalo novou várku Su-35S, jejichž výroba je velmi pomalá.

Su-35S je moderní, ale v něčem zkrátka zaostrává

I když je obvykle uváděno, kolik letounů je dodáváno, tentokrát to UAC (United Aircraft Corporation), která za výrobou stojí, nesdělila. Armádní Zpravodaj je nicméně názoru, že to budou dva nebo tři kusy, jelikož tempo v posledních letech zásadně nestouplo. I nadále tedy zřejmě zůstává na dvou, maximálně třech letounech za 2 měsíce, větší várky nebývají.

Video: Houfnici Mstu-S, která je páteří ruského dělostřelectva, odpálil dron skrze otevřený poklop

Taková dodávka proběhla naposledy v květnu 2025, a de facto všechny předchozí byly stejné, přičemž jde v tomto roce již o čtvrtou. Tempo lze stále hodnotit jako nízké, navíc s ohledem na současné potřeby ruského letectva a ztrátu mnoha jednotek v boji. Oryx uvádí, že Rusko přišlo o nejméně 8 letounů Su-35S. Navíc se jedná také o exportní artikl.

Suchoj Su-35S je veden jako víceúčelový stíhač a stíhač vzdušné převahy, takže je vesměs univerzální. Jeho původní konstrukce přitom pochází z roku 1991, ale „esko“ vstoupilo do služby teprve v roce 2014. Tato modernizace posunula Su-35 ne generaci 4++, která se vyrovná mnohým západním protějškům, ale v některých směrech za nimi zaostává.

Německo investuje do zbrojení 8,5 bilionů, aby znovu povstalo. Do 16 let chce nejsilnější armádu v Evropě. Možná samo překoná i tu ruskou

Za největší handicap je považován radar N035 Irbis-E, který ačkoliv má mít dosah až 400 km proti vzdušným cílům, jichž dokáže sledovat současně až 30, uvádí Wikipedia, není tak vyspělý jako AESA, což je standard u posledních modernizací americké F-16, evropského Eurofighter Typhoon, stejně jako francouzského Rafale nebo švédského Gripenu. Navíc se ukázalo, že ruská Su-35S prohrála proti letité verzi F-16 MLU, která ji poslala k zemi.

V čem nicméně ruský letoun jednoznačně dominuje, je raketa R-37 s dosahem až 400 km, uvádí Wikipedia, která nemá na světě obdobu. Nejlepší evropská je MBDA Meteor se zhruba poloviční hodnotu, potvrzuje MBDA, ale ruské letectvo prakticky nemůže využít její plný potenciál právě z důvodu, že neumí detekovat vzdušné cíle na takovou dálku.

Su-57 měl být ruskou odpovědí na F-22, ale je mnoho důvodů, proč stále zůstává jenom v jeho stínu a neporazí ho

Je však zdůraznit, že se nejedná o jediný aspekt, který by o výsledku vzdušného souboje rozhodoval. Stejně jako v jiných případech, i ruská Su-35S přijímá informace z pozemních systémů, díky čemuž může být její boj efektivnější – například na jejich základě odpálí střelu tak, aby byla ve správný čas tam, kde být má, jako se to povedlo zmíněné F-16, nebo také čínské J-10C ve službách Pákistánu, když sestřelila francouzský Rafale indického letectva.

Navíc stále platí, že pokud Suchoje Su-35S působí v blízkosti fronty poseté systémy protivzdušné obrany, prakticky se k ní nemůže přiblížit. A nejde zrovna o letoun, který by měl velké šance ji zničit – k tomu má ruské letectvo Su-57, ale ten je stále spíše neschopný operačního nasazení – sice nedávno začal bombardovat, ale to jeho primární role není.