Jednotky Specnaz, což je označení pro různé typy speciálních jednotek sovětské, a později ruské armády (ale toto označení přetrvává i v řadě postsovětských zemí), byly a jsou obávané. Jejich úkolem je nejčastěji působit v týlu nepřítele, i když jsou často nasazované i do přímých bojů nebo protipovstaleckých aktivit, což je vlastně mrhání jejich schopnostmi. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že jejich historie na území Ruska sahá hluboko do minulosti, i když tehdy označení Specnaz nenesly, a hodně se za SSSR prosadily.

Specnaz vznikly až po 2. světové válce

Současná historie sovětských Specnaz sahá do 50. let 20. století. TopWar uvádí, že byly v roce 1951 v rámci armády vytvořeny v SSSR první sabotážní a průzkumné jednotky, a to konkrétně 40 rot po 120 vojácích. Nezůstalo ovšem jenom u armády – sovětská rozvědka GRU v roce 1957 vytvořila nejprve prapory, a posléze brigády speciálního určení. Jejich úkolem byly oficiálně sabotážní akce v týlu nepřítele, ale sloužily i k boji proti povstalcům, partyzánům a dalším.

Video: M2 Bradley nekompromisně zmasakroval ruský tank T-90M tak moc, až musel ustoupit. A to ani nepoužil protitankové střely

Ovšem již za druhé světové války samozřejmě Sověti nějaké speciální jednotky měli. Wikipedia uvádí, že hlavním úkolem byly opět sabotáže, průzkum a působení v týlu nepřítele, a velká část úsilí těchto speciálních jednotek byla věnována na podporu a výcvik partyzánských skupin na územích okupovaných Němci. Tyto partyzány tak vlastně lze považovat za jakési speciální jednotky, potažmo předchůdce Specnaz. Útočily na zásobovací trasy, komunikaci, sklady, významné body nepřítele, jeho důstojníky, ale také likvidovaly kolaboranty.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Známé je jejich působení třeba při ofenzivě u Smolenska, kde se jim podařilo poškodit 700 kilometrů železnice, a to až 300 kilometrů v hloubi nepřítele. Své speciální jednotky však mělo za války i námořnictvo. U Severní flotily působil třeba 4. speciální dobrovolnický oddíl vycvičený jako „žabí muži“. Jejich hlavním úkolem byly průzkumné a sabotážní úkoly na území Finska a Norska, kde je prováděly jak z moře, tak po souši.

Speciální jednotku měl už Petr Veliký

Historii ruských speciálních oddílů lze ovšem vysledovat již do doby Petra Velikého a jednotek nazývaných corvolant. Kula-Tactical uvádí, že to byla jednotka působící na koních a disponující lehkým dělostřelectvem, jejímž cílem bylo působení v týlu nepřítele. V době Napoleonských válek zase v ruské armádě existovaly partyzánské jednotky složené ze střelců, a později se formovaly třeba speciální jízdní jednotky pro údery v týlu protivníka.

Video: Ukrajinské speciální jednotky sjednaly pořádek. Okupanty roznesly i s jejich technikou

Za rusko-japonské války potom oddíl asi 7 tisíc vojáků dostal za úkol zničit železnici sloužící Japoncům k zásobování jednotek při útoku na Port Arthur. Operace trvala 8 dní a urazil 270 km, za něž způsobil mnoho škod a měl přes 400 padlých. Za první světové války taktiku úderů rychlých jednotek v roce 1916 využil při své ofenzivě generál Alexej Brusilov, a za občanské války pak existovalo mnoho partyzánských jednotek, a právě ty lze považovat za speciální.