Kolaboranti jsou často horší a zapálenější v potírání odporu než okupanti. Tuto pravdu dokazuje i historie Ruské lidové osvobozenecké armády.
V říjnu 1941 se zdálo, že má sovětský režim na kahánku. Rudá armáda se kvapně stahovala, a na mnoha místech vznikala území nikoho, která ještě Němci nestačili obsadit, což se stalo i v okolí města Lokoť. Místní však neváhali a rozhodli se chytit příležitost za pačesy – redakce Armádního Zpravodaje to připomíná jako okamžik, kdy se začala psát krvavá historie .
Republika pana učitele
Už za cara měla Lokoť velmi výjimečné postavení, a byla centrem obchodu a řemesel; proto tam ostatně bolševiky nijak nemilovali. Ještě před příchodem Němců se do čela samosprávy postavil učitel fyziky a bývalý bělogvardějec Konstantin Pavlovič Voskobojnikov, jemuž se podařilo získat důvěru Němců, a ti proto v listopadu samosprávu podpořili.
Úmysl nacistů byl dvojí. V první řadě chtěli oblast využít propagandisticky, jako lákadlo na přeběhnutí. V druhém plánu pak měla experimentální „sebeokupace“ zajistit jejich týl a uvolnit jejich jednotky pro frontu. Obojí lze označit za dočasný úspěch. V Lokoti se skutečně vydařilo vytvořit poměrně funkční zřízení se silně antisemitskou ideologií.
Na území o rozloze 10 280 km2 se zhruba 580 000 obyvateli fungovaly vlastní soudy, školy i policie. Brzy se zformovaly i vlastní ozbrojené síly. Ty z počátku měly jen kolem 200 mužů. Brzy se ukázalo, že jich je potřeba. V oblasti narůstala partyzánská činnost. V lednu 1942 dokonce spáchali úspěšný útok na Voskobojnikova. Do čela „republiky“ se dostal Bronislav Vladislavovič Kaminskij.
A zrodila se RONA
Kaminskij, bývalý vězeň gulagu a inženýr v lihovaru německo-polského původu, měl větší ambice. Zformoval silnější ozbrojené jednotky, které pojmenoval jako RONA – Ruská lidová osvobozenecká armáda. Ta už měla na začátku roku 1942 1700 mužů. Ti byli vyzbrojeni sovětskými zbraněmi, a dokonce měli i několik děl a tanků, včetně T-34 a KV-1.
RONA se v boji osvědčila. Zdálo se, že partyzáni jsou na ústupu. Jenže na bojišti se situace začala měnit a na konci roku 1942 vyhlásil Kaminskij mobilizaci, a do RONA byli odvedeni, většinou násilím, mladí muži ročník 1922-1925. Na konci roku 1942 dosáhla RONA svého početního maxima mezi 10 000-12 000 muži. Je třeba však podoktnout, že dezerce byla velká.
RONA byla schopna až do léta 1943 partizánské hnutí, i díky velení bývalých sovětských důstojníků, udržet na uzdě. Cena byla krvavá. Bylo popraveno až 10 000 civilistů z čehož bylo minimálně 230 upáleno a 24 osad vyvraždili do posledního obyvatele. Po bitvě u Kurska se v ohrožení ocitla i Lokoť. Kaminskij sebral svůj majetek, vojáky a činitele s rodinami (kolem 30 000 osob) a vzal do zaječích. V okolí Lokoti zůstalo několik skupin, které více než boj za svou věc zajímala kořist. Zlikvidováni byli až v roce 1951.
Ve společenství řezníků
Kaminskij se svými muži se stáhl do běloruského města Lepel, kde se pokusil o model z Lokotě. Leč narazil na odpor místních. Síly RONA byly prakticky v neustálém boji. Sily se ztenčovaly se a nespokojenost narůstala. Plukovník Tarasov chtěl dokonce s jednotkou dezertovat. Kaminskij se o tom však dozvěděl a nechal jej pověsit i s jeho důstojníky. V červnu přišla nabídka, která se neodmítá.
Heinrich Himmler se rozhodl zařadit RONA do Waffen SS. Z Kaminského armády se měla stát 29. Waffen-Grenadier Division der SS (russische Nr. 1) a z Kaminského se stal Waffen-Brigadeführer der SS. Stav jednotky však byl takový, že byla zařazena jako SS Sturmbrigade RONA tedy jako Útočná brigáda RONA. Častěji se ji však říkalo podle velitele – Kaminského brigáda.
Himmler měl s Kaminskim svoje plány. V první řadě doufal, že získá do stavu svého černého řádu zkušené bojovníky a rozšíří tak bojovou sílu. Starý intrikán Himmler měl i sekundární úmysl – Kaminskij a jeho muži měli tvořit protiváhu generálu Andreji Vlasovovi. Brzy se ukázalo, že naděje a přání říšského vůdce, budou velmi hořce zklamány.
Hnusili se i Němcům
To se síly RONA už smrskly jen na 3000 vojáků, se kterými táhlo asi 7000 civilistů a 2000 ukradených krav. V červnu a červenci 1944 se tato podivná skupina usadila v Polsku. Vojáci měli být odesláni do Maďarska a přecvičeni a přezbrojeni. 1. srpna 1944 však vypuklo varšavské povstání. Ze 1700 mužů byl vytvořen prapor, který byl odeslán do vzbouřeného města. Zbytek RONA skončil v Jižním Německu na polních pracích.
Do čela vojáků ve Varšavě se postavil Ivan Frolov. RONA neměla s válčením ve městě zkušenosti a vojáci se pustili do vraždění civilistů a rabování. Když dobyli opěrné body, zajímal je především alkohol a brzy se za ním rozprchli. Po dobití sirotčince u Jezulátka, kde byla povstalecká nemocnice, pacienty postříleli a sestry znásilnili. Celkově na rukách vojáků RONA měla ulpět krev až 15 000 civilistů při ztrátě 800 mužů.
I Němci byli v šoku z takového barbarství. Kaminskij po jejich nátlaku odmítl vydat rozkaz k ukáznění. Už prý trpěli dost, tak proč si na nepřátelích nepomoci. Němci jej postavili před polní soud a popravili. Prostříleli z obav z reakce jeho podřízených jeho auto, které polili husí krví a tvrdili, že Kaminského zavraždili Poláci. V říjnu po stažení na Slovensko byla RONA rozpuštěna a zbytek vojáků byl převelen k formující se ROA.
Historie
|
PŘEČTENÍ: 6401
Události
|
PŘEČTENÍ: 7685
