Ještě před několika lety si mnozí odborníci mysleli, že je dělostřelectvo druhořadé a prakticky nemá na bojišti zásadní význam. Válka na Ukrajině ovšem ukázala, hlavně v podání Ruska, že je tomu přesně naopak – byť nemá vyloženě kvalitní houfnice, kvantita hraje roli, a někdy dokonce rozhoduje. Redakce Armádního Zpravodaje proto považuje za nedobrou zprávu pro nepřítele rozšíření závodů na výrobu systémů Msta-B, které jsou i celkem schopné. Vychází to ze satelitních snímků (níže) OSINT analytika Daniele, který ji dlouhodobě sleduje.

Kapacita neznámá, ale závod byl rozšířen zásadně

2A65 Msta-B je tažená houfnice zavedená do výzbroje již v roce 1987, uvádí Wikipedia, což by mohlo evokovat, že nepatří k nejmodernějším, ale nic lepšího vlastně Rusko nemá, a svou práci udělá. Navíc se ukázalo, že jsou tažené houfnice v některých případech lepší než samohybné, a jelikož jsou levnější a rychlejší na výrobu, dávají smysl i z pohledu kvantity.

Český zbrojní průmysl má novou úlohu – bude vyrábět pouzdra pro dělostřelecké granáty, které tak budou přesnější i na 40 km

Stále má poměrně dobrou rychlost střelby 5 až 6 ran za minutu, a pochopitelně je sovětského, resp. ruského standardu, tedy ráže 152, potažmo 152,4 mm. Standardní vysoce výbušná střela OF45 váží 43,56 kg a dostřelí do max. vzdálenosti 24,7 km, což je její největší handicap – musí být poměrně blízko frontové linie, kde je ovšem zranitelná hlavně ze strany dronů.

Znatelně nebezpečnější se stává v momentě, kdy odpaluje Krasnopol, což je ruská laserem naváděná munice, která se automaticky navádí na bod osvětlený laserovým značkovačem. Ten je obvykle ovládán dronem nebo pozemním dělostřeleckým pozorovatelem, a může zničit tanky, houfnice, systémy protivzdušné obrany, ať jsou v pohybu nebo stojí, uvádí Wikipedia.

Německo by rádo rozšířilo jaderný arzenál největší evropské mocnosti, Francie, aby dokázala odstrašit Rusko místo Ameriky

Jenom v ruské armádě mělo přitom být v provozu nejméně 400 houfnic Msta-B, zatímco výroba nových mohla být nejspíše jenom několik desítek ročně, ale oficiální informace neexistují. I tak je ze satelitních snímků patrné, že dělostřelecký závod Motovilichinskie Zavody v Permu dokončil v srpnu 2025 výstavbu nových výrobních areálů, kterou započal koncem roku 2024.

Jedná se přitom o jediného výrobce dopravních a nakládacích prostředků pro vícenásobné nosné raketové systémy, jako jsou Grad, Smerč a jejich modifikované verze Tornado-G a Tornado-S. Též ale vyrábí a opravuje samohybná dělostřelecká děla Nona-SVK a Vena, tažené houfnice Msta-B nebo minomety Nona-M1, stejně jako další dělostřelecké systémy, uvádí Wikipedia.

Rusko vybuduje u Finska mohutné opevnění jako nárazník proti NATO. Hranice je dlouhá přes 1 300 km

Nona-SVK je pak docela vzácná zbraň. Jde o modifikaci 2S9 Nona, což je minomet ráže 120 mm umístěný na pásovém podvozku, uvádí Wikipedia. Výhodou je, že může pálit nejen obloukem při nepřímé střelbě, ale i přímo na viditelný cíl, zatímco její dosah je téměř 9 kilometrů při použití klasické munice, ale lze ho prodloužit raketově poháněnými projektily.

Armádní Zpravodaj nedokáže přesně říci, kolik kterých houfnic závod vyprodukuje – v současné době jde pochopitelně o vysoce klasifikované informace, takže jsou vše pouze odhady. Rozšíření závodu bylo ovšem výrazné, což znamená, že bude ruská armáda schopna nejenom rychleji nahrazovat ztráty, ale postupně také zintenzivňovat palbu na ukrajinské pozice.

iZdroj fotografie: HartreeFock