Jedním z míst, kde může kdykoliv začít konflikt se zapojením amerických ozbrojených sil, je v současnosti Venezuela. Americký prezident Donald Trump jí dlouhodobě hrozí kvůli údajnému pašování drog do Spojených států, a navíc je tamní vláda vedená diktátorem Nicolásem Madurem silně protiamerická. Venezuelské ozbrojené síly samozřejmě nemají proti americkým šanci, a proto žádají o pomoc Rusko, Čínu nebo Írán. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že na ně ovšem spoléhat nemohou, a situaci by nejspíše nezměnili.

Trump se zaměřil na Madura a jeho okolí

Vztahy USA a Venezuely jsou dlouhodobě napjaté, ale vyhrotily se až v posledních měsících, ačkoliv již v roce 2024 Američané poslali do oblasti letouny Boeing F/A-18F Super Hornet, protože Venezuela ohrožovala sousední Guyanu. S nástupem Trumpa pak došlo ke zhoršení, neboť si dal za cíl boj s drogovými kartely, kdy se zaměřil právě na Madura, jehož evidentně nemá rád. Američané v Karibiku potápí lodě, ale dokonce i ponorku s údajným nákladem drog.

Polákům došla trpělivost a obchází EU. Postaví proti ruským letounům vlastní zeď, která je nepropustí

Americké síly v oblasti jsou veliké – z těch hlavních letouny 5. generace F-35 Lightning II nebo největší letadlová loď světa Gerarld R. Ford. V podstatě chybí málo, aby Američané do Venezuely vtrhli a provedli převrat. Armádní Zpravodaj ale upozorňuje, že jejich plány známy nejsou, a může se stát cokoliv. Například jenom letecké útoky nebo operace speciálních jednotek, a to nejenom proti drogovým kartelům, cílem může být i Maduro.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Není proto divu, že se Maduro obrací k Rusku, Číně a Íránu. Aa uvádí, že žádá o pomoc s radarovými systémy, opravami letadel a dodávkou raket, a je otázkou, co může dostat, protože Írán si líže rány po válce s Izraelem a americkém náletu na jeho jaderné zařízení, a Rusko je již téměř čtyři roky po uši ve válce s Ukrajinou, kterou není schopné vyhrát. Čína pak zdroje má, ale ta bude chtít zaplatit, a navíc není jisté, zda by byla ochotna vyspělé zbraně prodat.

Venezuela má S-300 a Suchoje Su-30MK2

Určitou pomoc Venezuela samozřejmě dostat může, i když dle Armádního Zpravodaje třeba systémy PVO z Ruska ve velkém určitě nepřijdou, neboť je potřebuje proti Ukrajině. Twz uvádí, že má dnes ruský systém protivzdušné obrany S-300VM, ale je otázkou, v jakém počtu a stavu a s kolika střelami. Ovšem ani přes své kvality by na situaci asi nic nezměnil. Írán ho měl také, a proti Izraeli s F-35 nic nezmohl. A Američané mají schopnosti podobné, ne-li lepší.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

S čím asi Rusko pomoci může, jsou náhradní díly a výzbroj pro Suchoje Su-30MK2 Flanker-G. Wikipedia uvádí, že jich má venezuelské letectvo 21, a jde o nadzvukové letouny se schopností vést i vzdušné souboje, např. za pomoci střel R-77. Ale vzhledem k tomu, že disponují horším radarem než moderní vyspělé americké protějšky, a venezuelští piloti nebudou mít nalétáno příliš operačních hodin, nejspíše by pro Američany nepředstavovaly velikou hrozbu.

Orešnik je spíše jenom bublina

I přes zmíněné zaznívají z Ruska informace o možném dodání balistických raket Orešnik, které mají dosah až 5 500 km. Ta by samozřejmě pro Ameriku hrozbu představovala, ale podle Armádního Zpravodaje jenom v případě, že by měla jaderné hlavice. Jenomže Rusko jich určitě nemá hodně, spíše jednotky kusů. Lze si navíc velice obtížně představit, že by je do Venezuely poslalo i s jadernými hlavicemi, a vyrobilo tak vlastně novou jadernou velmoc.

Video: Rusové poslali speciální jednotky na zvládnutí situace ve Shnilém moři. Ukrajinci jim ukázali, že neuhlídají ani samy sebe

Nejpravděpodobnější je možná pomoc z Číny, pokud na ni Venezuela bude mít peníze. Může jít například o dodávku systémů protivzdušné obrany dlouhého dosahu HQ-9, což jsou jakési deriváty ruských S-300, uvádí Wikipedia. Vzhledem k tomu, že venezuelská armáda s tímto systémem nemá zkušenosti a potřebovala by na něj vyškolit, jeho dodání a uvedení do provozu by nejspíše trvalo měsíce, ne-li déle, což aktuální situaci neřeší.

Všechny tři země, které Venezuela žádá o pomoc, s ní přitom spojuje i samotný režim – v jejich čele totiž stojí diktátoři. V případě Venezuely a Íránu je to neskrývané, zatímco v Číně a Rusku vládne tzv. diktátorský komunismus, kdy sice zemi oficiálně řídí vláda, ale ta plně podléhá jednomu člověku – v obou zemích prezidentům, které lze fakticky označit za diktátory.