Neutichající odstřelování podlomí morálku i těm nejodolnějším ruským vojákům. Ukrýt se je prakticky nemožné, a možnosti protiútoku jsou také skoro na nule.
Ocitnout se v první linii je pro vojáka už samo o sobě velmi náročné, a pokud k tomu musí čelit hustému a neutichajícímu odstřelování, jeho morálka se snadno stane minulostí. I dobře cvičení jedinci mají v takovém případě problémy, jelikož může smrt přijít kdykoliv. Jak to vypadá v praxi ukazují dle redakce Armádního Zpravodaje dobře záběry (níže), na nichž je vidět odstřelování ruských vojáků v polích a zalesněných pásech, kde nemohli nic dělat.
Zlomený a vyčerpaný voják není efektivní
Neustálé dělostřelecké odstřelování vytváří v liniích atmosféru absolutní beznaděje, kde se čas neměří na hodiny, ale na sekundy mezi dopady. Zvuk přilétajících i vybuchujících granátů drásá nervy i těm nejzkušenějším vojákům. V zákopech, kde se mísí pach vlhké země a spáleného střelného prachu se cítí jako v pasti, z níž není úniku a de facto jenom čekají.
Metlou pro pěchotu v poli, ale i zalesněném pásu nebo městě, je zejména kazetová munice, měnící rozsáhlý prostor v neprostupné peklo. Na rozdíl od klasických granátů, které tvoří jeden kráter, se kazetová nálož rozpadne na stovky kusů submunice, takže je oblast pokryta deštěm střepin pronikajících i skrze husté koruny stromů a větve. Voják se před nimi nemá kam schovat, protože smrtící kov přichází seshora i ze stran a v neočekávaném rozptylu.
Armádní Zpravodaj nicméně připomíná, že z hlediska odstřelování nepůsobí na frontě jenom dělostřelectvo, respektive houfnice. Kromě něj drtí morálku vojáků také minometná palba nebo útoky sebevražedných dronů, které loví jednotlivce s děsivou přesností. V podstatě lze říci, že zatímco děla ničí pozice, drony a minomety trestají každý pokus o pohyb.
V praxi to znamená, že ostřelovaný voják nemůže ani na okamžik polevit v ostražitosti, což vede k extrémnímu psychickému vyčerpání a ztrátě bojové vůle. Vysoké riziko smrti je na frontě všudypřítomné, ale právě bezmoc vůči neviditelnému nepříteli, který pálí z dálky, demoralizuje nejvíce. A to s minimální možností se proti kombinovanému útoku bránit.
Kupříkladu ukrajinská houfnice 2S22 Bohdana dostřelí dle Wikipedie až 42 km s klasickými projektily, zatímco s prodlouženými o 18 km více. Tažená děla nebo minomety zvládají mnohem méně, třeba D-20 do 17,4 km, potvrzuje Wikipedia. Lze proti ní sice zasáhnout dronem nebo vlastním dělostřelectvem, ale to obvykle nebývá v odstřelovaném místě, takže často nemá na takovou akci dosah. Navíc je potřeba nejdříve detekovat jeho pozici.
Asi největší šanci mají vojáci proti dronům, na něž mohou pálit. Třeba AK-12, dnes už jedna ze standardních útočných pušek ruské armády, má účinný dostřel do 500 metrů, uvádí Wikipedia, ale přesto není vůbec snadné se do malého a manévrujícího dronu trefit. Z jmenovaných rizik má však voják největší šanci odvrátit svou jistou smrt nebo minimálně zranění.
Co mohou dělat vojáci, kteří jsou cílem ostřelování?
Komentáře
|
PŘEČTENÍ: 7069
Komentáře
|
PŘEČTENÍ: 11884
