Ani přes obří ztráty, které jsou v takovém měřítku neobhajitelné, nepřestává Rusko útočit. Ztratilo až příliš mnoho a získalo příliš málo, ale ani to Kreml nezastaví.
I když si ruská armáda stále připisuje nějaké územní zisky, její způsob vedení bojů se po čtyřech letech proměnil v neefektivní opotřebovávací válku, která drasticky vyčerpává zdroje agresora. A dle redakce Armádního Zpravodaje se není čemu divit, jelikož strategie založená na masivních čelních útocích a ignorování vlastních ztrát vedla k tomu, že ruská armáda k únoru 2026 přišla o více než 1,3 milionu vojáků, přičemž dobyla jenom necelých 13 % Ukrajiny.
Měla to být rychlá akce, ale trvá už přes 4 roky
Čísla svědčí o naprostém selhání moderního ruského velení a neschopnosti adaptovat se na současné bojiště, ačkoliv se v posledním cca roce udála velká změna. Ruská armáda upustila od plošného nasazování početných obrněných konvojů, protože vyčerpala obrovské zásoby techniky, a přešla na pěchotní útoky a vysílání tzv. diverzních jednotek, potvrzuje AcledData.
Jejich cílem je po několika vojácích obsazovat dům po domu, vyčkat na příchod posil, a následně pokračovat stejným stylem. Ano, nějaké zisky to zajistí, ale za obrovských ztrát. Původní cíle ruského prezidenta Vladimira Putina, které počítal s bleskovým ovládnutím Kyjeva a nastolením loutkové vlády, se přitom ukázaly jako naprosto nereálné a byly roztříštěny.
Namísto rychlého vítězství se tak Rusko zapletlo do vleklého konfliktu, v němž za cenu stovek tisíců životů dobývá zdevastované ruiny malých měst. Tato jeho strategická slepota ho izolovala od moderního světa a uvrhla jeho zbrojní průmysl do technologické agónie. Jeho zbraně a technika, kupříkladu tanky, jsou bez Západu prokazatelně mnohem horší.
Ukázalo se také, že má kvůli embargům extrémní problémy s výrobou moderních vojenských letounů, a že nedokáže plnit závazky vůči zahraničním zákazníkům, nebo že prohrává souboje o zakázky – export ruských zbraní klesl během války proti Ukrajině o 50 %. Za to nicméně může i to, že Rusko aktuálně bude soustředit drtivou většinu zdrojů právě do své agrese.
Jenomže dosažené územní zisky jsou extrémně vzdálené původním představám a neodpovídají vynaloženému úsilí. Redakce ArmádníZpravodaj.cz zjistila, že Rusko okupuje 20 % ukrajinského území, ale v tomto čísle je započítán i Krym s rozlohu 27 000 km² anektovaný v roce 2014, a také části Doněcké a Luhanské oblasti o velikost asi 16 000 km² získané Kremlem podporovanými silami. To představuje asi 7 %, které Rusové okupovali před rokem 2022.
Za více než 4 roky války tedy dokázali získat zhruba 13 % území Ukrajiny, přičemž jejich tempo postupu dramaticky klesá. Ostatně analytici z DeepState uvádí, že za rok 2025 získali 4 000 km², což odpovídá 0,7 % celkové rozlohy Ukrajiny. Tempo postupu, které se v klíčových sektorech měří na desítky metrů denně, jasně ukazuje, že ruská válečná mašinerie ztratila dynamiku a nedokáže dosáhnout žádného operačního průlomu, shoduje se CSIS.
Ekonomická a demografická cena, kterou Rusko za tyto minimální posuny platí, je přitom pro budoucnost země likvidační. Ztráta elitních jednotek, tisíců tanků a stovek letadel, potvrzuje Oryx, oslabila ruskou obranyschopnost na generace dopředu. A zatímco Ukrajina s pomocí západních technologií modernizuje své síly, Rusko se uchyluje k nasazování zastaralé sovětské techniky a narychlo vycvičených branců a záložníků, což efektivitu jeho armády dále sráží.
Celková bilance konfliktu k roku 2026 potvrzuje, že Putinova sázka na hrubou sílu narazila na zeď ukrajinského odhodlání. Armádní Zpravodaj nepopírá, že jeho taktika „mlýnku na maso“ přináší drobné územní zisky, ale za cenu, která je z vojenského hlediska neobhajitelná. Tato válka se stala pomníkem ruské imperiální arogance, která v honbě za nereálnými sny o dominanci nevratně devastuje vlastní armádu i mezinárodní postavení bez jisté odměny.



