Balistické rakety na mobilních odpalovačích neměl nepřítel najít, ale přesto se tak stalo. Američtí piloti je potom rozmetali dříve, než je stihli vojáci odpálit na Izrael a jiné země.
Největší nebezpečí představují pro Izrael i okolní země balistické rakety, které umí pronikat i skrze vyspělou protivzdušnou obranu. Nejlepší je tedy zničit je dříve, než jsou odpáleny, což umí americké ozbrojené síly úzce spolupracující s těmi izraelskými velice dobře. Redakce Armádního Zpravodaje se o tom přesvědčila na záběrech (níže), kde je vidět, jak zničily několik odpalovacích zařízení balistických raket, což také ukazuje, že sledují nepřítele v reálném čase.
Skvělý průzkum zachytil íránské rakety včas
Íránské balistické rakety představují pro Izrael a arabské sousedy existenční hrozbu kvůli svému obrovskému dosahu a ničivé síle. Teokratický režim v Teheránu má zdaleka největší arzenál v regionu, přičemž dokáže zasáhnout jakékoliv místo v okruhu 2 000 km. Tato schopnost umožňuje Íránu vydírat okolní státy a šířit svůj vliv skrze strach, případně tvrdě udeřit.
A to nejenom na vojenské a strategické cíle. Nezřídkakdy totiž napadá i civilní objekty ve městech a kritickou infrastrukturu, potvrzuje BBC. Velké nebezpečí přitom znamenají rakety na mobilních odpalovačích, jelikož mohou neustále měnit svou pozici, skrývat se v podzemních tunelech nebo civilní zástavbě, což extrémně ztěžuje jejich včasné odhalení.
Přesto se to ale izraelské rozvědce a americkým ozbrojeným silám velice dobře daří, jelikož k tomu využívají kombinaci všemožných prostředků. To bude také důvod, proč se podařilo provést několik velice přesných úderů (nejsou první ani poslední) na odpalovače balistických raket, z nichž byly některé viditelně na palebných pozicích, zatímco jiné v „klidovém režimu“.
Mezi nejnebezpečnější íránské balistické rakety patří Chajbar Šekan s doletem 1 450 km a vysokou obratností, což ztěžuje její zachycení. Váží 6,3 tun, z čehož připadá 550 kg na bojovou hlavici, uvádí Wikipedia. Za v podstatě nejsilnější lze nicméně označit Chorramšahr-4 s doletem až 2 000 km a hlavicí těžkou 1,8 tuny, potvrzuje Wikipedia.
Velmi schopná je též balistická raketa Sejjil, která využívá oproti zmíněným tuhé palivo, díky čemuž může odstartovat prakticky okamžitě. Za špičku lze ale považovat hypersonickou raketu Fattah navrženou k průniku nejpokročilejšími systémy PVO, což z ní dělá primární zbraň, které by se měl Izrael skutečně obávat, ačkoliv nebezpečné jsou i ostatní, potvrzuje Wikipedia.
Jelikož je íránská protivzdušná obrana v troskách, a ani na vrcholu své síly nebyla schopna sestřelovat vyspělé letouny 5. generace z výzbroje Izraele a Ameriky, mají útočníci nad nebem totální nadvládu. Jakmile F-35 zničily systémy PVO, mohou bez většího rizika operovat i letouny nižší generace – v případě Izraele to je například F-15, potvrzuje Wikipedia.
Není jasné, jakými střelami americké letouny zasahovaly íránské mobilní odpalovače, ale nabízí se kupříkladu AGM-88 HARM. Původně byla určena proti radarům, ale nejnovější verze G AARGM-ER na ně umí útočit i tehdy, jsou-li vypnuté, uvádí Wikipedia, a dokonce si poradí s cíli v pohybu. Navíc je velmi rychlá, takže nemá obsluha odpalovačů raket ani čas na útek.
Levnější, ale stále dostačující úder potom nabízí GBU-53/B StormBreaker, což je malá chytrá puma, kterou může nést F-35 ve velkém počtu. Má unikátní trojité navádění (radar, IR, laser) a dokáže autonomně vyhledat a zničit pohybující se vozidla i v kouři nebo za deště na vzdálenost přes 70 km, uvádí Wikipedia, což je v prostředí bez PVO zcela dostačující.



