Ukrajinci se ženou kupředu a nepolevují ani na den. Rusové ztrácí pozice na okupovaných územích a sahají si na úplné dno. Do léta mohou být zcela vyčerpaní.
Několik let měla ruská armáda na frontě iniciativu, ale to se v posledních měsících mění, neboť ji na mnoha místech ztrácí a přechází do defenzivy – a ne vždy úspěšné. Redakce Armádního Zpravodaje si to potvrdila také v analýze ISW z 10. dubna 2026, podle níž nastal kritický bod ruské ofenzivy, kdy armáda naráží na dno svých možností. Ukrajincům se naopak daří v mnoha operacích, a to včetně kritické pokrovské a kupjanské fronty.
Velký zvrat stojí Rusy dlouho dobývané pozice
Navzdory neustálým útokům na východní frontě začíná ruská armáda narážet na úplné dno svých lidských i materiálních rezerv. Tempo ztrát těžké techniky je neudržitelné a nová výroba zdaleka nestačí pokrývat masivní odpisy v první linii. Což platí i pro lidskou sílu, protože se nedaří plnit náborové cíle pomocí dobrovolníků ani přes štědré odměny.
Klíčovým zjištěním je pak potvrzený nepoměr v tankových soubojích. Data ukazují, že na jeden nově vyrobený jich připadá pět zničených v boji, což nutí Kreml k nasazování stále starších modelů ze sovětských skladů, které jsou však pro moderní drony a přesnou munici snadným cílem. Efektivita ruských pozemních vojsk tak prudce klesá.
Situaci doplňuje personální krize, kdy počet padlých vojáků již několik měsíců po sobě převyšuje schopnost Ruska nabírat nové rekruty. Tento souběh nedostatku lidí i techniky vytváří pro Ukrajinu strategickou příležitost. Pokud se podaří udržet stávající dynamiku, může dojít k vyčerpání ruských útočných kapacit ještě do léta.
Ono to zní možná příliš optimisticky, ale je nutné si uvědomit, že od přelomu prosince 2025 a ledna 2026 ukrajinská armáda hodně zabrala a začala podnikat strategické protiofenzivy všude tam, kde to je jednodušší. Tedy zejména na jižní frontě, kde osvobodila asi 500 čtverečních kilometrů okupovaného území, a dokonce se žene zpět k Huljajpole.
Ukrajinské protiútoky právě tam nebo ve směru na Oleksandrivku mají přitom nejenom okamžitý dopad, kdy Rusové přichází o území, ale zároveň jim to narušuje úsilí jinde na frontě, včetně Pokrovsku, Kupjansku, Slavjansku, a celkově v oblasti Pevnostního pásu, což je systém opevnění na Donbase, který nedokáže ruská armáda zdolat.
Takže nejenom, že Vladimir Putin nedobude Donbas do dvou měsíců, jak sebevědomě uvedl, ale bude mít co dělat, aby vůbec udržel, co doteď získal. Rusové se snaží nedostatečný počet vojáků látat, jak to jenom jde – žoldáky ze zahraničí, náborem trestanců, povoláváním rezerv z oblasti civilistů a polovojenských organizací s vojenským výcvikem apod.
Je to přitom vůbec poprvé, že se Ukrajincům podařilo získat takovou iniciativu. Může za to jak jejich příprava a vysoké odhodlání, tak moderní technologie, hlavně drony, a opravdu hodně jim pomohlo, že Rusové přišli o Starlink a zakázali Telegram, na nichž závisela komunikace armády. A než se jim to podaří vyřešit, můžou o hodně přijít.


