Česká armáda má elitní vrtulníkové jednotky SOATU s nejlépe vybavenými Mi-171Š na celém světě

V září 2025 odletěly z Náměště nad Oslavou na východ Polska tři vrtulníky Mi-171Š. Nebyly to běžné transportní stroje. Nesly zástavby, které žádný jiný provozovatel tohoto typu na světě veřejně nedokládá, od amerického jeřábu Breeze-Eastern přes kolejnicové systémy v kabině až po rychle montovatelné Miniguny. Za jejich přeměnou stojí schopnost, kterou armáda označuje zkratkou SOATU: Special Operations Air Task Unit. Není to pluk ani letka v klasickém smyslu. Je to úzce zaměřená speciálně-operační vrtulníková kapacita, soustředěná u 222. vrtulníkové letky 22. základny vrtulníkového letectva. A její příběh ukazuje, jak malá armáda dokáže z omezeného počtu strojů vytěžit maximum.

Co přesně SOATU je, a co není

SOATU nevzniklo jako elitní útvar na zelené louce. Vzniklo z potřeby. Armáda po vyhodnocení operačních zkušeností, mimo jiné z Afghánistánu, identifikovala zásadní mezeru: chyběl vlastní vzdušný prvek schopný přímo podporovat speciální síly. Rozhodnutí o jeho vybudování padlo na úrovni náčelníka Generálního štábu.

Výsledkem není samostatný regiment, ale funkční celek zahrnující vrtulníky, letové osádky, velení, plánování a podpůrné prvky pro mise speciálních operací. Posádky pravidelně cvičí s 601. skupinou speciálních sil, fungují podle NATO-SOF standardů a před nasazením procházejí hodnocením typu TACEVAL. Podle oficiálních armádních materiálů jde o schopnost, kterou v podobné kvalitě mají jen některé z nejvyspělejších armád Aliance. Důležité upřesnění: toto je formulace armádního zdroje, nikoli výsledek nezávislého aliančního srovnání.

Anatomie „nejlépe vybaveného“ Mi-171Š

Tvrzení o nejlepší výbavě na světě stojí na konkrétním balíku úprav, které pro armádu realizoval státní podnik LOM Praha v několika vlnách, od projektu SOATU II s prototypem předaným koncem roku 2020 přes sériové kusy v roce 2021 až po navazující program KROVKA, jehož prototyp a první dva sériové stroje ministerstvo obrany představilo v dubnu 2026.

Co přesně ten balík obsahuje:

• NATO-interoperabilní avionika s převodem přístrojů z metrických do imperiálních jednotek, zdánlivý detail, bez kterého ale nelze bezpečně létat v aliančním vzdušném prostoru vedle amerických a britských strojů.
• Jeřáb Breeze-Eastern 29900-59 s nosností 272 kg a integrovaný Tyler hook pro fast-rope a horolezecká lana, standardní vybavení západních speciálně-operačních vrtulníků, unikátní na platformě Mi.
• Kolejnicový a válečkový systém v kabině pro flexibilní konfiguraci nákladu i pancéřování.
• Lehčí a rychleji montovatelné desky pro M-134DH Minigun, šestihlavňový rotační kulomet ráže 7,62 mm.
• Nový samonavíjecí poutací systém palubního inženýra a stupačka pod levými dveřmi.

LOM Praha navíc ve spolupráci s belgickou firmou FN Herstal vyvinul zástavbu kulometu FN MAG (M240), o kterou podle výroční zprávy podniku projevili zájem i zahraniční zákazníci. Platforma se tedy dál modulárně rozvíjí.

Pro srovnání: chorvatské vzdušné síly, další alianční provozovatel Mi-171Š, ve svých veřejných materiálech popisují především standardní transportní parametry, noční výcvik s brýlemi NVG a palubní výzbroj v podobě kulometu PK. Český speciálně-operační balík je v otevřených zdrojích výrazně širší. Neznamená to automaticky „světové prvenství“, nezávislý mezinárodní benchmark neexistuje. Znamená to ale, že formulace LOM Praha a AČR o nejlépe vybavených Mi-171Š má pod sebou konkrétní, ověřitelný obsah.

Od Šarany po východní Polsko

Vrtulníkáři z Náměště mají za sebou operační historii, která sahá až k misi IFOR v Bosně a Hercegovině v roce 1996. Následovalo Kosovo a pak Afghánistán, kde Task Force HIPPO v letech 2009–2011 ze základny Šarana přepravila přes devět tisíc osob a 334 tun materiálu včetně letů MEDEVAC.

Současné SOATU na tuto linii navazuje, ale s jiným profilem. V roce 2024 operovaly české speciálně upravené Mi-171Š v Polsku a pomáhaly i při katastrofálních povodních. V září 2025 armáda vyslala tři stroje znovu, tentokrát na východní křídlo NATO. Právě tato opakovaná nasazení dala jednotce širší publicitu. Schopnost se budovala přes deset let. Viditelná se stala teprve teď.

Sedm strojů a budoucnost, která se jmenuje H-1

Ve veřejných rozpočtových dokumentech je pro SOATU doloženo sedm modernizovaných Mi-171Š. Není to velká flotila. Ale právě v tom spočívá logika celé schopnosti, malý počet strojů s vysokou koncentrací úprav a vybraných posádek.

LOM Praha v rámci takzvané „národní cesty“ počítá s udržením provozu vrtulníků řady Mi minimálně do roku 2035. Paralelně ale Česko dramaticky rozšiřuje flotilu amerických strojů systému H-1: dvanáct pořízených kusů plus osm darovaných od USA, celkem dvacet vrtulníků po modernizaci na jednotný standard. V únoru 2026 se H-1 poprvé operačně nasadily v Polsku.

Pokud bude speciálně-operační role Mi-171Š jednou převáděna na jinou platformu, nejlogičtějším kandidátem je podle nás UH-1Y Venom. Nikoli další rozvoj ruské konstrukce.

Sedm vrtulníků sovětského původu, přestavěných českýma rukama na západní standard, létajících na východním křídle NATO ve prospěch speciálních sil. Není to paradox. Je to přesně ten druh pragmatické improvizace, ve které malé armády občas předběhnou ty velké.