„Pád Ruska je blízko.“ Otakar Foltýn v rozhovoru vysvětlil, proč Putin nemůže proti Ukrajině vyhrát. Prohrál už na začátku

Otakar Foltýn volí slova přesněji, než by se mohlo zdát: 24. únor 2022 je podle něj „den začátku konce Ruské říše“. Ne zítřejší kolaps, ne bezprostřední rozpad federace, ale bod, od kterého se Rusko dostalo do vyčerpávající spirály, z níž podle jeho analýzy nevede cesta k vítězství. Podmínka je jediná: Západ nesmí polevit v podpoře Ukrajiny a Čína musí Moskvu držet jen těsně nad vodou, ne ji zachraňovat. Foltýn v rozhovoru výslovně upozorňuje, že mluví za sebe, ne za oficiální českou pozici. Jenže jeho argumenty stojí na konkrétních číslech a trendech, které si zaslouží pozornost bez ohledu na to, kdo je vyslovuje.

Matematika opotřebování: proč čísla mluví proti Moskvě

Jádro Foltýnovy teze není geopolitická spekulace, ale aritmetika. Ruské ztráty podle něj už čtvrtý měsíc v řadě převyšují nábor nových vojáků. Každý čtvereční kilometr, který ruská armáda na frontě získá, stojí podle jeho odhadu 100, 200, někdy i 400 vojáků. Ukrajinská strana přitom podle Foltýna vědomě obchoduje malé územní ztráty za obrovské ruské lidské náklady.

Tato logika má svou materiální oporu. Ukrajina vybudovala hluboký dronový systém, který omezuje ruské možnosti desítky kilometrů za frontovou linií. Podle údajů ukrajinské Národní bezpečnostní a obranné rady má země kapacitu vyrábět přes 8 milionů FPV dronů ročně a zapojuje více než 160 výrobců. Foltýn k tomu dodává, že ukrajinská armáda zvládla logisticky integrovat desítky různých zbraňových systémů od různých dárců, což by většinu evropských armád paralyzovalo.

Výsledek? Armáda, která zastavila sílu vydávanou Kremlem za „druhou na světě“, je dnes podle Foltýna nejsilnější bojovou armádou v Evropě. Má největší zkušenost, nejsilnější vůli a technologický náskok v oblasti, která definuje moderní bojiště.

Čína jako tichý vítěz a ruská past

Jeden z nejzajímavějších momentů rozhovoru se netýká fronty, ale geopolitiky za ní. Foltýn tvrdí, že skutečným vítězem války, bez ohledu na její výsledek, je Čína. Rusko podle něj válkou ničí vlastní budoucnost a propadá se do stále hlubší závislosti na Pekingu: na průmyslových vstupech, technologiích i ekonomickém kyslíku.

A pak přichází pointa, která stojí za pozornost: skutečné riziko pro Rusko po válce neleží na západě, ale na východě. Sibiřský prostor a jeho zdroje jsou pro Čínu dlouhodobě lákavé. Putin se podle Foltýna zapíše jako jeden z „mohylářů“ Ruska, člověk, který impérium nepohřbil zvenčí, ale zevnitř.

Je fér dodat, že jde o Foltýnovu geopolitickou dedukci, ne o bezprostředně měřitelný fakt. Ale logika závislosti je viditelná i bez analytického vzdělání: země, která se odstřihla od západních technologií a trhů, nemá kam jinam jít než do čínské náruče. A ta náruč má svou cenu.

Co Foltýn vytýká Česku, a co říkají čísla

Foltýn je ve vztahu k české podpoře Ukrajiny kritický. Podle jeho slov je Česko „pod evropským průměrem v tom, co jako stát dává Ukrajině“, zatímco čeští občané patří k nejštědřejším v Evropě. Tvrdí také, že česká muniční iniciativa zajistila téměř polovinu granátů, které Ukrajina vypálila, což je ovšem jeho tvrzení z rozhovoru, které se v otevřených zdrojích nepodařilo nezávisle ověřit.

Proti tomu stojí oficiální data: Ministerstvo obrany ČR už v únoru 2024 uvádělo vojenskou pomoc přesahující 6 miliard korun a výcvik 4 300 ukrajinských vojáků v rámci mise EUMAM. Všechny členské země NATO navíc podle výroční zprávy Aliance za rok 2025 splnily nebo překročily hranici 2 % HDP na obranu. Foltýnova výtka tedy míří spíš na celkovou ambici a tempo než na absenci pomoci.

Zvlášť ostrý je v oblasti dronů. Český plán počítá s výdaji přes 350 milionů korun v roce 2026 a s 3 000 bezpilotními systémy do roku 2028. Foltýn to označuje za řádově méně, než by bylo potřeba. Když Ukrajina vyrábí miliony dronů ročně, tři tisíce kusů za dva roky skutečně vypadají jako jiná liga.

Strategická komunikace: zrušený úřad, nezrušený problém

Foltýn byl od května 2024 do října 2025 vládním koordinátorem strategické komunikace. Po jeho rezignaci funkce zůstala neobsazená a v únoru 2026 byla formálně zrušena, stejně jako celý odbor strategické komunikace na Úřadu vlády. Paradox: starší bezpečnostní usnesení, která po státu budování systému strategické komunikace vyžadují, zrušena nebyla. Úkol tedy formálně existuje, ale centrální kapacita pro jeho plnění zmizela.

Foltýn to vysvětluje absencí politické vůle. Část politiky podle něj dává přednost krátkodobému zisku před obhajobou hodnot. Ve chvíli, kdy Rusko vede kromě kinetické války i válku informační, je to podle něj rezignace na obranu vlastního prostoru.

Učit se od těch, kdo bojují

Nejpraktičtější část rozhovoru se týká přenosu zkušeností. Foltýn opakovaně zdůrazňuje, že bojová zkušenost je na válce nejcennější komodita, a v evropském měřítku ji dnes ve velkém má jen Ukrajina. Evropské armády by se podle něj měly systematicky učit od Ukrajinců: rozšířit společný výcvik, vtahovat ukrajinské poznatky do vlastní přípravy, propojovat dodávky zbraní s výměnou know-how. Ministerstvo obrany ČR potvrzuje, že kontakt s ukrajinskými vojáky s bojovými zkušenostmi už dnes přináší české armádě cenné poznatky.

Zároveň ale Foltýn varuje před iluzí, že po případné porážce Ruska nastane klid. „Denacifikace“ Ruska po vzoru poválečného Německa by vyžadovala okupaci, a tu u země této velikosti nikdo neplánuje ani nemůže provést. Z toho plyne nepříjemný závěr: jakýkoli scénář po konci války bude pro okolí i pro samotné Rusko nebezpečný.

Foltýn může mít pravdu v diagnóze a mýlit se v načasování, sám přiznává, že před únorem 2022 podcenili ochotu Kremlu k tak „iracionálně arogantní chybě“. Ale jeho centrální argument, že o evropské bezpečnosti se rozhoduje rychlostí, jakou dokážeme Ukrajinu vyzbrojit a převzít její zkušenosti, je těžké odmítnout. A na ten žádný termín rozpadu impéria čekat nemusíme.