Zničení mostů přes Dněpr by změnilo celou válku. Rusko to ale nezvládne ani nejsilnějšími zbraněmi

Představte si řeku širokou stovky metrů, která protíná celou zemi od severu k jihu. Na jejím pravém břehu leží zázemí, sklady, opravárenské základny a přístavy západní pomoci. Na levém břehu a dál na východ se bojuje. Všechno, co ukrajinská armáda potřebuje, munice, těžká technika, rotace jednotek, evakuace raněných, musí přes Dněpr. Mosty jsou úzkým hrdlem, které nelze obejít po polní cestě. A přesto stojí. Ne proto, že by je Rusko nechtělo zničit, ale proto, že zničit velký říční most je jeden z nejtěžších úkolů moderní války.

Proč je Dněpr klíčem k celé frontě

Světová banka označuje ukrajinské mosty a železniční uzly za páteř, bez které se hroutí nejen vojenské zásobování, ale i humanitární pomoc a běžný civilní provoz. Z vojenského hlediska je logika jednoduchá: kdo ztratí velké říční přechody, ztratí tempo. Munice dodávaná ze Západu, včetně stovek tisíc granátů zajištěných českou muniční iniciativou, má bojový efekt jen tehdy, pokud se včas dostane východně od Dněpru.

Kdyby hlavní mosty vypadly, Ukrajina by se neocitla bez zásobování ze dne na den. Ale objížďky by byly delší, propustnost pro těžkou techniku dramaticky nižší, rotace pomalejší. Každý den zpoždění na frontě znamená ztrátu pozic. Podle údajů českého ministerstva obrany se díky západním dodávkám poměr dělostřelecké palby změnil z 10:1 ve prospěch Ruska na zhruba 2:1. Bez plynulého toku materiálu přes Dněpr by se tento poměr začal vracet zpět.

Most není měkký cíl

Zde začíná problém pro ruské plánovače. Most vypadá na mapě jako čára, ale ve skutečnosti jde o masivní železobetonovou a ocelovou konstrukci, kde rozhodují zásahy do pilířů, nosných uzlů a ložisek. Trefit mostovku neznamená zničit most. Prorazit vozovku znamená díru, kterou lze zaplátovat. Zlomit pilíř znamená kolaps, jenže pilíř je malý bodový cíl uprostřed široké řeky.

Historie to potvrzuje tvrdými čísly. Americká vládní zpráva GAO o operaci Pouštní bouře uvádí, že v analyzovaném vzorku bylo potřeba průměrně kolem jedenácti laserem naváděných bomb na úspěšné zničení jednoho mostního přechodu. Data z korejské války jsou ještě výmluvnější: v průměru 13,3 náletu na jeden zničený most. A to mluvíme o situacích, kdy útočník měl vzdušnou převahu.

Rusko vzdušnou převahu nad Dněprem nemá. Ukrajinská protivzdušná obrana oblast aktivně chrání. Prezident Zelenskyj v dubnu 2025 uvedl, že samotná Dněpropetrovská oblast čelila od začátku roku přes 2 100 vzdušným útokům, a popsal posilování obrany o mobilní palebné skupiny, protiletadlové dělostřelectvo, interceptorové drony a prostředky elektronického boje.

Orešnik: hrozivý, ale ne chirurgický

Ruský systém Orešnik, balistická střela středního doletu s technologií MIRV, tedy s více hlavicemi na jednom nosiči, vyvolal po prvním bojovém použití vlnu znepokojení. Podle CSIS má dolet odhadovaný na 3 500 až 5 470 kilometrů a schopnost nést několik návratových těles současně. Psychologický efekt je nesporný. Strategický tlak rovněž.

Jenže pro úkol „znič most“ má Orešnik zásadní slabinu. Více hlavic rozptýlených na ploše neřeší potřebu přesně zasáhnout jeden konkrétní konstrukční bod, pilíř, nosný uzel, klíčové ložisko. MIRV je navržen pro saturaci obrany a pokrytí větší oblasti, ne pro chirurgický zásah na cíl o šířce několika metrů. Orešnik je podle nás hrozivější jako nástroj zastrašení a přetížení protivzdušné obrany než jako prostředek pro cílené ničení mostní infrastruktury.

Podobný limit platí i pro běžněji používaný Iskander-M. Britský institut RUSI upozorňuje, že i omezená protivzdušná obrana dokáže Rusku odepřít jistotu účinku proti klíčovým chráněným cílům. Silnější raketa neznamená automaticky garantované zničení.

Opravit rychleji, než zničit znovu

I kdyby se Rusku podařilo vážně poškodit některý z velkých přechodů, čeká ho další problém: Ukrajina umí improvizovat. UNOPS potvrdil, že Ukrajina převzala 18 sad přemístitelných modulárních mostů financovaných Světovou bankou. Jde o dočasné konstrukce, které lze nasadit v řádu dnů a podle potřeby přesouvat, dokud neproběhnou trvalé opravy.

RUSI ve své analýze taktického vývoje třetího roku války popisuje přemosťování jako trvalý a ztrátový, ale funkční úkol: mosty se rutinně napadají, ale stejně rutinně vznikají trajekty, pontony a kratší provizorní přechody. Aby Rusko dosáhlo skutečného zničení mostu, muselo by nejen zasáhnout most, ale současně:

• potlačit protivzdušnou obranu v celé oblasti,
• provést opakované vlny úderů na tentýž cíl,
• průběžně ničit náhradní přemostění a opravy.

To je koordinační a materiálový nárok, který dosud nikde na ukrajinském bojišti nepředvedlo.

Co to znamená pro Česko

Bezpečnostní strategie ČR z roku 2023 označuje východní Evropu za klíčový prostor strategické pozornosti a výslovně připouští možnost vysokointenzivního konfliktu s technologicky vyspělým protivníkem. Průchodnost ukrajinských zásobovacích tras není jen ukrajinský problém, je to podmínka, aby západní vojenská pomoc měla reálný efekt na bojišti.

Česká republika se v pomoci Ukrajině zaměřuje primárně na dodávky velkorážové munice, techniky a výcvik, zatímco protivzdušnou obranu zajišťují hlavně jiní spojenci, především Německo. Nepřímo ale česká munice pomáhá udržet frontu a snižovat ruskou palebnou převahu, a tím chrání i prostor, ve kterém mosty přes Dněpr stále fungují.

Skutečný limit Ruska neleží v síle jednotlivé rakety. Leží v neschopnosti vyrobit nad Dněprem dlouhodobou jistotu účinku proti malým, tvrdým a průběžně opravovatelným bodům infrastruktury. Dokud tato rovnice platí, mosty stojí, a s nimi i ukrajinská schopnost válčit.