Ruské drony nad Polskem byly jen zástěrka. Skutečná zbraň Kremlu funguje mnohem lépe a zasáhla miliony lidí

Polský premiér Donald Tusk stál před kamerami jen pár hodin po incidentu a mluvil o třech zneškodněných strojích, širší rusko-běloruské operaci a záměrném vyvolávání chaosu. Jenže zatímco bezpečnostní složky prohledávaly sutiny v několika vojvodstvích, komentářové sekce polského internetu už dávno hořely. Narativy o tom, že za drony může Ukrajina, že polská vláda incident zveličuje a že NATO je slabé a rozdělené, se šířily rychlostí, kterou žádný protivzdušný systém nezachytí. Analytická organizace Res Futura odhadla, že zhruba 60 % komentářů v první vlně neslo prvky výhodné pro kremelskou propagandu. A právě tohle, ne samotné drony, byl hlavní úder.

Devatenáct objektů, tři sestřely, jeden cíl

Fyzická stránka incidentu vypadala dramaticky. Kancelář polského premiéra potvrdila devatenáct narušení vzdušného prostoru, tři drony byly zneškodněny, šestnáct dalších objektů nebo jejich zbytků se podařilo lokalizovat na zemi v několika vojvodstvích. Podle českých expertních rozborů šlo pravděpodobně o levné drony typu Gerbera, stroje, které Rusko nasazuje i jako návnady k zahlcení radarů a testování reakčních časů protivzdušné obrany.

Polský prezident Karol Nawrocki označil celou akci za „test“, test společnosti, institucí i spojenců. Biuro Bezpieczeństwa Narodowego přitom zdůraznilo, že nejde jen o vojenskou provokaci, ale o prověrku odolnosti celého státního organismu. Tusk sám řekl, že provokace „překračuje dosavadní hranice“. Ale hranice čeho přesně?

Tři narativy, které se rozjely dřív než vyšetřování

Odpověď leží v infosféře. Polské úřady zveřejnily soupis hlavních dezinformačních narativů prakticky souběžně s tiskovou konferencí premiéra. Tři z nich dominovaly:

• „Za drony může Ukrajina.“ Podle prvního reportu Res Futura z 10. září neslo 38 % analyzovaných komentářů právě tento narativ, přehazování odpovědnosti na Kyjev.
• „Varšava to zveličuje pro politické body.“ Zpochybňování motivace vlády, důvěryhodnosti premiéra a účelovosti celé reakce.
• „NATO je slabé a nejednotné.“ Podrývání důvěry v alianci, která podle článku 4 Severoatlantické smlouvy měla být okamžitě konzultována.

O dva dny později, 12. září, přinesl druhý report Res Futura podrobnější čísla. Odpovědnost za incident připisovalo Rusku 41 % komentářů, Ukrajině 26 % a polské vládě 14 %. Na první pohled to vypadá jako převaha správné atribuce. Jenže analytici upozornili na klíčový detail: zhruba 60 % všech komentářů obsahovalo prvky, které objektivně hrály do karet Kremlu, ať už šlo o zpochybňování faktů, obviňování spojenců, nebo podkopávání důvěry v instituce. Celková debata přitom dosáhla 43 milionů zobrazení. Ne 43 milionů unikátních lidí, ale 43 milionů kontaktů s tématem, kde se v průměru šest z deseti prvních komentářů neslo v destabilizační tezi.

Neviditelná zbraň: jak to funguje

Expertka na dezinformace Katarzyna Bąkowicz v rozhovoru pro Android.com.pl popsala mechanismus, který dělá tyto operace tak účinnými: pro příjemce jsou „neviditelné“. Člověk nečte propagandistický leták. Čte komentář pod zpravodajským článkem, příspěvek známého na Facebooku, vlákno na X. Algoritmy sociálních sítí pak radikalizují dál, ukazují obsah, který vyvolává emoce, protože emoce generují interakce.

Polský NASK, národní institut pro kybernetickou bezpečnost, popisuje ztrátu důvěry v instituce jako primární cíl dezinformačních operací. Nejde o to přesvědčit publikum o jedné konkrétní lži. Jde o to rozbít společný rámec reality natolik, aby lidé nevěřili nikomu, ani vládě, ani médiím, ani spojencům. Když publikum ztratí důvěru v oficiální verzi, mnohem snáz přijme alternativní „vysvětlení“, i kdyby si navzájem odporovala.

Důležitý je ještě jeden detail z analýzy Res Futura: narativy nešířily jen boty a koordinované proruské účty. Přebírali je reální uživatelé jako své vlastní úvahy. V tom spočívá síla sociální reprodukce, ve chvíli, kdy dezinformaci sdílí váš soused nebo kolega, přestává vypadat jako propaganda.

Česko: divák, nebo terč?

Proruský výklad incidentu se podle Seznam Zpráv šířil i v českém prostředí. Recyklovali ho někteří politici, sdílely ho účty s prokremelskou historií. Česká vláda incident odsoudila ještě 10. září a výslovně označila bezpečnostní rizika za přímo se dotýkající i České republiky.

Načasování přitom nebylo náhodné, nebo přinejmenším symbolické. Ve dnech 8. až 19. září probíhalo cvičení Odolné Česko 2025, při kterém armáda a další složky testovaly téměř 400 modelových situací včetně hybridních útoků, dezinformačních kampaní a útoků bezpilotními prostředky. Česko se tedy připravuje. Otázka je, zda dostatečně. Polsko má v NASK specializovanou instituci, která dokázala během hodin po incidentu publikovat katalog narativů a doporučení pro veřejnost. Srovnatelně viditelná a rychlá protidezinformační infrastruktura v Česku zatím chybí.

Jak poznat, že sdílíte zbraň

NASK po incidentu vydal praktická doporučení, která platí univerzálně:

• Ověřte původní zdroj informace, ne titulek, ne komentář, ale odkud tvrzení pochází.
• Pokud stejnou věc nepotvrzují alespoň dva další důvěryhodné zdroje, nesdílejte.
• Emočně nabitý obsah s výzvou „sdílejte, než to smažou“ je téměř vždy manipulace.
• Podezřelý obsah nešiřte, ale nahlaste platformě.

U incidentu s drony přesně tímto způsobem fungovaly narativy o ukrajinské vině a slabém NATO, křičící titulky, nulové zdroje, maximální emoce. Mediální gramotnost podle NASK prokazatelně snižuje ochotu sdílet lživý obsah. Ale vyžaduje něco, co algoritmy aktivně potlačují: zpomalení.

Drony z noci na 10. září doletěly desítky kilometrů do polského vnitrozemí. Dezinformační vlna, která je následovala, doletěla dál, přes hranice, přes jazyky, přes celé alianční území. A na rozdíl od dronů ji nikdo nesestřelil.