Poláci vytřeli Rusům zrak, a to se jim nelíbilo. Twardy deklasoval jejich „ošuntělé“ T-72 a ukázal, jak se to má dělat

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let stálo Polsko před stejným problémem jako celý bývalý Varšavský pakt: v garážích mělo stovky T-72M1 s nedostatečným pancířem, slabým motorem a zastaralým systémem řízení palby. Zatímco Rusko dlouho sázelo na kvantitu a pozdější improvizace, inženýři v Gliwicích vzali totéž šasi a disciplinovaně z něj udělali něco podstatně životaschopnějšího. Výsledek, PT-91 Twardy, nebyl žádný zázrak nové generace. Byl to ale důkaz, že z postsovětského dědictví se dá vytěžit víc, než si kdokoli v Moskvě připouštěl.

Co přesně Poláci opravili

Slabiny T-72M1 byly dobře známé: pasivní noční zaměřovače prakticky nepoužitelné za šera, čelní pancíř nedostatečný proti moderním střelám APFSDS, motor o výkonu 780 k sotva stačící na 45tunový stroj v terénu. Bumar-Łabędy v Gliwicích na to odpověděl čtyřmi zásahy najednou:

• Systém řízení palby Drawa – digitální balistický počítač, laserový dálkoměr, termovizní kanál. Střelec poprvé viděl cíl v noci a trefil ho na první ránu.
• Reaktivní pancíř ERAWA – domácí polská ERA pokrývající čelo korby i věže. Účinná proti kumulativním střelám i kinetickým penetrátorům.
• Systém varování před laserovým ozářením Obra – tank věděl, že ho někdo zaměřuje, dřív než dorazila střela.
• Silnější motor S-12U (850 k) / S-1000 (1 000 k) – lepší zrychlení, vyšší průchodnost terénem, menší námaha pro posádku.

Podle Bumaru šlo o kombinaci, která řešila všechny hlavní nedostatky T-72M1 současně. Ne jednu slabinu, ale celý balík.

Proč se to Rusům nelíbilo

Skutečná „ostuda“ pro ruskou stranu neleží v jedné bitvě. Leží v tom, že Poláci z licenčního T-72M1, tedy z tanku, který Sovětský svaz sám považoval za exportní zboží druhé kategorie, udělali smysluplnější balík úprav dřív a levněji, než Rusko nabídlo srovnatelný upgrade vlastním jednotkám.

Reakce přišla hlavně mediální. Ruská státní Rossijskaja gazeta v září 2023 popisovala PT-91 jako „špatnou modernizaci T-72″ a zdůrazňovala jeho ztráty na ukrajinské frontě. Klasický propagandistický manévr: shazovat to, co vás překvapilo.

Důležité zpřesnění: Twardy „deklasoval“ především původní T-72M1, z něhož vycházel. Automaticky překonávat všechny pozdější ruské verze T-72B3 nebo T-80BVM z dostupných dat tvrdit nelze. Ale právě proto je polský přístup tak výmluvný: nestavěli úplně nový tank, jen opravili starý lépe než ti, kdo ho navrhli.

Bojové ověření na Ukrajině

V létě 2022 Polsko oficiálně potvrdilo dodávku PT-91 Ukrajině. Celkem šlo podle materiálu polského Národního bezpečnostního úřadu z února 2025 o 60 kusů PT-91 v rámci širšího balíku přes 350 tanků všech typů.

Ukrajinské posádky si stroj pochvalují. Rozhovor ArmyInform s jednou z posádek PT-91 z počátku roku 2025 zmiňuje přesnější palbu, lepší ochranu a kvalitní výcvik, který Poláci k dodávce přibalili. Vozidla navíc na frontě dostávala další ERA, rušičky a protidronové klece.

Oryx eviduje 12 vizuálně potvrzených ztrát PT-91 na ukrajinské straně. Číslo samo o sobě nic neříká bez kontextu nasazení, na ruské straně jdou tankové ztráty do tisíců. Spíš než „nezničitelný tank“ je PT-91 na Ukrajině „užitečný a bojově relevantní stroj“, který svou roli plní.

Český kontext: T-72M4CZ a konec jedné éry

Česká armáda šla podobnou cestou. T-72M4CZ je domácí hluboká modernizace téhož základu, kterou ministerstvo obrany popisuje jako kompletní posun na úroveň 3. generace. Technicky tedy srovnatelný pokus jako PT-91.

Jenže v prosinci 2025 české ministerstvo obrany oznámilo, že další zhodnocování T-72M4CZ není efektivní, problémy se systémem řízení palby a paralelní přechod na Leopardy 2A4 a 2A8 projekt pohřbily. Z třiceti modernizovaných kusů a plánovaných dalších 33 se stala slepá ulička. Poláci svůj přechodový stroj stihli vyrobit ve větší sérii, exportovat do Malajsie a nasadit v boji. Češi se zasekli na půl cesty.

Most mezi Sovětským svazem a NATO

PT-91 nikdy nebyl zamýšlen jako finální řešení. Polsko to vědělo od začátku. Už v letech 2002–2003 převzalo 128 Leopardů 2A4 z německých přebytků. Od prosince 2022 přicházejí jihokorejské K2, které v brigádách přímo nahrazují PT-91. A od roku 2025 proudí Abramsy M1A2 SEPv3.

Přesto Twardy ještě nesloužil naposledy. Polský kontingent v Lotyšsku v rámci NATO eFP jezdí na PT-91 s mandátem prodlouženým do 30. června 2026. Tank, který vznikl jako přechodový, slouží třetí dekádu a stále dává smysl.

Právě v tom je pointa celého příběhu. Poláci nepostavili lepší tank než Rusko. Ukázali ale, jak z postsovětského dědictví udělat smysluplný most do západní éry: disciplinovaně, včas a s exportním potenciálem, který Moskva u svých licenčních strojů nikdy nenabídla.