Rusové ztrácí kontrolu nad postsovětským prostorem. Babišova cesta do Ázerbájdžánu je rozlítila, jak už dlouho nic

Český premiér si pro svou první oficiální cestu mimo Evropskou unii vybral Ázerbájdžán. Symbolika nebyla náhodná. Praha přiletěla do země, kterou Moskva ještě před dvěma lety považovala za svůj bezpečnostní dvorek, s agendou, jež zasáhla obě ruské citlivé tepny najednou – energetiku a zbrojní spolupráci. Ruský tisk to četl jako další krok k vytlačování Moskvy z postsovětského prostoru. A tentokrát měl proč.

Co přesně leželo na stole v Gabale

Na společné tiskové konferenci 27. dubna zazněla řada konkrétních bodů. Babiš mluvil o zájmu ČEZ uzavřít dlouhodobý kontrakt na ázerbájdžánský plyn. Zmínil, že Ázerbájdžán už dnes pokrývá 42 % české spotřeby ropy. Představil nabídku letounu L-39NG i produktů zbrojovky Colt CZ Group a otevřel téma společných podniků s transferem výroby.

Na navazujícím business fóru se pak představilo padesát českých firem, od energetiky přes infrastrukturu po obranný průmysl. Jedním z konkrétních projektů je účast na výstavbě metra v Baku. Nejde o symbolické gesto, ale o obchodně-politický vstup s jasně formulovanými cíli.

Proč to Moskvu zasáhlo víc než obvykle

Babišova cesta nepřišla do vakua. Přišla do prostoru, kde Rusko už předtím ztratilo své nejviditelnější páky:

• Duben 2024: Moskva a Baku se dohodly na předčasném stažení ruských mírových sil z Karabachu, čímž skončila poslední ruská vojenská přítomnost v regionu.
• Prosinec 2024: Po pádu civilního letadla AZAL nad ruským územím Alijev veřejně obvinil Moskvu ze snahy věc zakrýt. Putin se omluvil za „tragický incident“, ale bez plného převzetí odpovědnosti.
• Červen 2025: Po smrti Ázerbájdžánců při policejních raziích v Jekatěrinburgu Baku zrušilo ruské kulturní akce a odmítlo návštěvu ruského vicepremiéra.

Do tohoto kontextu přiletěl český premiér s početnou delegací a agendou, která kombinuje přesně to, co Rusko v regionu ztrácí: roli energetického prostředníka a monopol na bezpečnostní vazby.

Plyn: politický záměr, ne hotová smlouva

Zájem o ázerbájdžánský plyn je reálný, ale cesta k dodávkám do českých domácností zůstává dlouhá. Stávající Jižní plynový koridor, jediná trasa, kudy ázerbájdžánský plyn teče do Evropy, je podle dostupných analýz plně rezervovaný. Rozšíření kapacity by vyžadovalo investice do těžby i do přepravní infrastruktury.

Babišovu cestu proto považujeme nikoli za příslib rychlého plynu, ale za strategické zasazení Česka do přeskupování dodavatelských vazeb na jižním Kavkaze. Praha chce být u stolu dřív, než se tam znovu usadí někdo jiný.

Širší obraz: kdo vyplňuje prostor po Rusku

Ázerbájdžán nehraje hru jedním směrem. Baku balancuje mezi Tureckem, EU a zbytkem ruského pragmatismu. Turecko funguje jako reálná bezpečnostní alternativa, ve stejný den, kdy Babiš jednal s Alijevem, probíhalo společné taktické letecké cvičení TurAz Qartalı-2026. Evropská unie zase upevňuje přítomnost v sousední Arménii: civilní mise EUMA s více než dvěma stovkami lidí byla prodloužena do února 2027.

Rusko neodchází z regionu dobrovolně. Ale jeho role garanta bezpečnosti, prostředníka a brány k velkým kontraktům se zmenšuje s každým měsícem, a s každou delegací, která přiletí bez moskevského požehnání.

Babišova cesta do Gabaly není příčinou ruského ústupu na jižním Kavkaze. Je jeho nejčerstvějším symptomem.