Írán odhalil podzemní raketová města v hloubce 100 metrů. Skrývají tisíce zbraní, které Američané nedokáží zničit

V březnu 2025 pustily Revoluční gardy do podzemních tunelů kamery agentury Tasnim. Záběry ukazovaly kilometry chodeb lemovaných balistickými raketami na mobilních odpalovačích: Kheybar Shekan, Haj Qassem, Qadr-H, Sejjil, Emad. Průvodce reportérů, důstojník IRGC, prohlásil, že kapacita je „desetkrát silnější než při operaci True Promise II“. Pak dodal, že novináři viděli sotva desetinu areálu. Nebyla to jednorázová show. Podle analýzy Foundation for Defense of Democracies šlo o čtvrté takové odhalení jen za první čtvrtletí roku 2025.

Čtyři odhalení za tři měsíce

Íránská mediální kampaň měla jasnou dramaturgii:

• 11. 1. 2025 — Tasnim zveřejnila záběry z nového podzemního „raketového města“ s raketami Emad, Qadr a Qiam. Agentura sama uvedla, že 90 % areálu zůstalo skryto.
• 2. 2. 2025 — do provozu vstoupilo podzemní námořní raketové zařízení v Bandar Abbásu s pobřežními střelami Qadr-380 a dalšími protilodními systémy.
• 25. 3. 2025 — „megacity“ s tisíci přesně naváděných raket pěti různých typů plus střelou s plochou dráhou letu Paveh.
• Začátek března 2026 — CNN identifikovala ve zveřejněném videu podzemní tunely plné dronů Shahed.

Motiv je průhledný: Teherán reagoval na domněnku, že předchozí americko-izraelské údery jeho raketovou sílu ochromily. Kontrolované odtajnění funguje jako zbraň samo o sobě, zvyšuje nejistotu protivníka, aniž by prozradilo skutečné rozložení celé sítě.

Co z toho je ověřitelné a co propaganda

Důležité je oddělit fakta od sebeprezentace. CSIS hodnotí íránský raketový arzenál jako největší a nejrozmanitější na Blízkém východě, s věrohodnou hrozbou pro americké a partnerské síly v regionu. To není íránské tvrzení, ale západní expertní konsenzus.

Méně jisté je všechno kolem hloubky. Velitel Letecko-kosmických sil IRGC Hajizadeh v listopadu 2024 tvrdil, že raketová města leží 500 metrů pod zemí. Často citovaná hodnota „100 metrů“ se v otevřených zdrojích nepodařilo nezávisle ověřit u žádného konkrétního komplexu. Reálná hloubka se pravděpodobně liší objekt od objektu a právě tato neznámá je z vojenského hlediska klíčová.

Počet „tisíců zbraní“ je doložený pro balistické rakety v březnové megacity. U dronů Shahed-136 přesné číslo veřejné materiály neukazují. Írán navíc v dubnu 2026 prohlásil, že tempo obnovy a přebíjení odpalovačů je vyšší než před válkou, což je nutné brát jako propagandistické tvrzení, nikoli ověřený fakt.

Proč nestačí mít nejsilnější bombu

USA disponují pumou GBU-57 Massive Ordnance Penetrator, třináctitunovou zbraní určenou pro tvrdé a hluboko uložené cíle. Její veřejně popsaný účinek sahá zhruba do hloubky asi 61 metrů (200 stop). Při operaci Midnight Hammer proti íránskému jadernému komplexu Fordow americké letectvo útočilo nikoli prostým „provrtáním hory“, ale přes ventilační šachty a známé vstupy. Pentagon vysvětlil, že každá zbraň měla individuálně naprogramovanou roznětku podle konkrétní geologie a geometrie cíle.

Problém tedy není v absenci munice. Problém je v tom, že Írán provozuje více než tucet velkých podzemních zařízení rozptýlených po celé zemi. Podle Reuters měli američtí činitelé po týdnech letecké kampaně jistotu zničení asi třetiny raketového arzenálu. Další třetina byla pravděpodobně poškozena nebo zasypána v tunelech, ale její stav zůstal nejasný. Zbývající část přežila. Spolehlivě vymazat celou síť najednou vyžaduje znalost každého vstupu, každé šachty, přesnou geologii desítek lokalit a čas, který protivník nemusí poskytnout.

Co to znamená pro Česko a NATO

Přímá hrozba pro české území z íránských podzemních skladů neplyne. Nepřímá ano a je konkrétní. Rada EU v lednu 2026 označila íránskou vojenskou podporu Rusku za přímou hrozbu pro bezpečnost EU. Drony Shahed se staly klíčovým nástrojem ruské kampaně proti ukrajinským městům a energetické infrastruktuře. Každý Shahed, který přežije v íránském tunelu, je potenciální Shahed nad Charkovem.

České ministerstvo zahraničí v únoru 2026 výslovně odsoudilo íránské raketové útoky na státy regionu. Ministr Macinka potvrdil, že americko-izraelské údery cílily i na podzemní lokality napojené na balistické systémy, a vydal cestovní varování pro širší Blízký východ. NATO po zachycení íránských balistických střel mířících na Turecko zvýšilo celoalianční postoj protiraketové obrany.

Odstrašení místo rozhodnutí

Srovnání se nabízí se Severní Koreou, která provozuje obdobnou tunelovou infrastrukturu, například základnu Sakkanmol se sedmi vstupy do podzemních objektů. Rozdíl je v přístupu: Pchjongjang maximálně utajuje, Teherán naopak kontrolovaně vystavuje. Obě strategie sledují totéž, přesvědčit protivníka, že cena preventivního úderu převýší jeho přínos.

Írán buduje podzemní raketovou infrastrukturu déle než dvě dekády, od traumatu íránsko-irácké války. Výsledkem není nezničitelnost v absolutním smyslu. Výsledkem je systém, jehož úplná likvidace je tak drahá, zpravodajsky náročná a časově nejistá, že racionální protivník raději volí jiné nástroje: sankce, sabotáž, diplomacii.

Region tak čeká spíš vleklý odstrašovací souboj než rozhodnutí jedním úderem. A právě to je zpráva, kterou Teherán těmi videi posílá.