Kreml nestíhá nahrazovat, co mu Ukrajinci ničí. Strategická obrana se hroutí, Rusové pomalu nemají čím bojovat

12. února 2026 zveřejnil major Robert „Madyar“ Brovdi na svém facebookovém kanálu záběry, které ukazují koordinovaný úder bezpilotních prostředků proti čtyřem ruským protiletadlovým kompletům. Dvě odpalovací vozidla Tor-M2 a jeden systém 9K33 Osa padly v Doněcké oblasti, další Tor na okupované části Chersonska. Čtyři kusy za jednu noc – číslo, které samo o sobě nezní dramaticky. Jenže v kontextu kumulativních ztrát a průmyslových limitů Kremlu jde o další řez do vrstvy, kterou ruská armáda zoufale potřebuje a stále hůř doplňuje.

Co přesně Rusko ztrácí

Tor-M2 je raketový systém krátkého dosahu – 12 až 16 kilometrů – navržený k ochraně pozemních jednotek, logistických uzlů a velitelských stanovišť před letadly, vrtulníky, řízenými střelami a částí bezpilotních prostředků. Osa je jeho starší sovětský předchůdce, stále v inventáři právě proto, že novějších Torů není dost.

Vizuálně potvrzené ztráty podle databáze Oryx dosahují minimálně:

• 47 systémů Tor-M2
• 14 systémů Tor-M1
• 39 systémů 9K33 Osa

Skutečné číslo bude vyšší – Oryx počítá jen případy doložené fotografií nebo videem. Každý ztracený komplet s sebou bere i vycvičenou osádku, radar, zásobu interceptorů a měsíce času potřebného na výcvik náhrady.

Proč Kreml nestíhá

Studie britského výzkumného institutu RUSI z prosince 2025 identifikuje hlavní úzká hrdla ruské výroby protivzdušné obrany: mikroelektronika, kritické materiály pro radarové a mikrovlnné komponenty, beryliová keramika, západní měřicí a kalibrační technika. Ruský mikroelektronický sektor je strukturálně slabý a sankce jeho problémy prohlubují.

Výrobce Toru v únoru 2026 oznámil rozběh výroby námořní varianty Tor-M2KM – výroba tedy běží. Jenže přesný roční počet nových pozemních kompletů Rusko veřejně neukazuje, a to samo o sobě něco říká. Podle RUSI Moskva interceptory spotřebovává rychleji, než je vyrábí, zejména u starších platforem a krátkodosahové vrstvy. Rusko se adaptuje – měsíčně produkuje desítky tisíc optovláknových dronů, rozšiřuje schopnosti boje proti bezpilotním prostředkům na frontě – ale drahé raketové komplety taktické protivzdušné obrany jsou jiná kategorie. Nelze je nahradit improvizací.

Co to znamená na bojišti

Síly bezpilotních systémů Ukrajiny v oficiálním vyjádření popisují efekt přímočaře: vyřazení moderních prostředků protivzdušné obrany snižuje hustotu protivzdušného krytí protivníka a vytváří podmínky pro další palebné působení do operační a strategické hloubky. Méně Torů na směru znamená víc oken pro ukrajinské drony, řízené střely i klouzavé bomby proti skladům, lokomotivám, pohonným hmotám a velitelským bodům.

Důležité je ale neztratit proporce. RUSI výslovně varuje, že populární dojem úplné neúčinnosti ruské protivzdušné obrany je zavádějící. Širší ruský systém – S-300, S-400, Buk – stále výrazně omezuje ukrajinské letectvo a údery do hloubky. Co se hroutí, není celý deštník. Hroutí se jeho spodní vrstva – ta, která má chránit konkrétní kolonu, konkrétní sklad, konkrétní baterii. A právě tam, kde chybí, se otevírá prostor.

Proč Tor prohrává s drony ekonomicky i takticky

Tor-M2 byl konstruován v době, kdy vzdušnou hrozbu představovaly desítky drahých cílů, ne stovky levných. Jedna jeho raketa stojí řádově stovky tisíc dolarů. FPV dron, který ho přiletí zničit, stojí zlomek. Problém saturace – kdy na jeden komplet míří víc cílů, než stihne sestřelit – popisuje i Rheinmetall u svého modulárního systému Skynex, navrženého právě proti rojovým útokům kombinací různých efektorů.

Tor navíc naráží na paradox vlastní činnosti: jeho radar musí vysílat, aby hledal cíle. Tím prozrazuje svou polohu. Ukrajinské bezpilotní prostředky dnes systematicky loví právě aktivní radary – a komplet, který se zapne, aby bránil kolonu, se sám stává prioritním cílem. CSIS ve své analýze z roku 2026 navíc popisuje přetrvávající ruské problémy s integrací a interoperabilitou: roztříštěnou odpovědnost, nekompatibilní komunikační kanály a zpožděné automatizované řízení. I tam, kde Tor přežije, nemusí fungovat jako součást koherentního systému.

Kumulace, ne kolaps

Podle našeho úsudku Rusko není na prahu vojenského zlomu. Drží pozemní tlak, doplňuje personál, adaptuje se v dronové válce. Ale ztrácí schopnost levně a rychle zalepovat díry v ochranném deštníku, který jeho invazní síly potřebují každý den. Každý zničený Tor znamená kousek fronty, kde je logistika nahá. A Ukrajina to ví – a cílí tam znovu.

Čtyři komplety za jednu noc nejsou konec ruské armády. Jsou ale dalším důkazem, že vrstva, kterou Kreml nedokáže obnovit stejným tempem, jakým ji Ukrajina ničí, se den za dnem tenčí. A tenčí se na místech, kde to bolí nejvíc.