Rusko počítá s válkou na Ukrajině min. do roku 2027; doufá, že Západ unaví. Evropa na to není připravena a USA ji sabotují

2. března letošního roku řekl Volodymyr Zelenskyj novinářům, že Ukrajina získala ruské dokumenty s vojenskými plány pro roky 2025 až 2027. Směry útoku zůstávají stejné: Doněck, Luhansk, Záporoží, Dnipro, výhledově Oděsa. Britský think-tank RUSI nezávisle na tom dospěl ke shodnému závěru: Kreml věří, že dokáže válku udržet minimálně do roku 2027, a počítá s tím, že mezitím Západ unaví. Nejde o jednu mediální spekulaci. Je to průsečík ukrajinských zpravodajských materiálů a západní analytické práce, a pro Evropu z něj plyne nepříjemná otázka: stihne se připravit dřív, než jí dojde čas?

Anatomie ruské sázky na únavu

Ruská kalkulace nestojí na jediném faktoru. RUSI identifikuje čtyři pilíře, na nichž Moskva staví: dlouhou vyčerpávací válku, slábnoucí americkou vojenskou pomoc Kyjevu, systematické ničení ukrajinské energetické infrastruktury a rozevírání klínu mezi Washingtonem a evropskými spojenci.

Každý z těchto pilířů už dnes funguje. Kielský institut ve své únorové studii spočítal, že americká vojenská pomoc Ukrajině v roce 2025 klesla o 99 % oproti předchozímu období. Pentagon přitom ještě v lednu 2025 hlásil kumulativní pomoc přes 66,5 miliardy dolarů za Bidenovy administrativy. Zlom přišel rychle a tvrdě. Útoky na energetiku mezitím tlačí další uprchlíky do Evropy: Česko podle dat UNHCR evidovalo k lednu 2026 přes 398 tisíc Ukrajinců. A diplomatická jednání o příměří dávají Moskvě příležitost testovat, jak dalece se liší americká a evropská pozice.

Ruský vojenský rozpočet, odhadovaný RUSI na zhruba 500 miliard dolarů v paritě kupní síly, je krátkodobě udržitelný, ale ne bez nákladů. Guvernérka ruské centrální banky Elvira Nabiullinová po dubnovém zasedání přiznala zpomalení ekonomické aktivity, inflaci nad cílem a nutnost držet klíčovou sazbu na 14,5 %. Prognóza banky pro rok 2026 počítá s růstem HDP jen 0,5 až 1,5 %. Ekonomika ještě nepraská, funguje ale za cenu, která se s každým dalším rokem války zvyšuje.

Washington táhne jiným směrem

Trumpova Národní bezpečnostní strategie z prosince 2025 rámuje válku na Ukrajině jako konflikt, který je třeba „expedičně“ ukončit, a hovoří o obnovení „strategické stability s Ruskem“. Únorový exekutivní příkaz o transferech zbraní pak explicitně podřizuje veškeré zahraniční nákupy americkým průmyslovým zájmům a prioritám národní bezpečnosti.

Co to znamená v praxi? NATO provozuje mechanismus PURL, tedy evropsky financované nákupy amerických zbraní pro Ukrajinu, které do konce roku 2025 přesáhly čtyři miliardy dolarů. RUSI tvrdí, že Washington tyto nákupy obstruuje. Přímý americký dokument, který by takovou blokaci přiznal, se veřejně dohledat nepodařilo. Ale logika americké strategie je čitelná: pokud transfery mají posilovat americkou průmyslovou základnu a řídit se prioritami NSS zaměřenými na Indo-Pacifik a rychlé příměří, pak dodávky pro Ukrajinu přes PURL stojí v řadě za jinými zájmy. Výsledek je stejný, i když motivace není formulovaná jako sabotáž.

Pro Evropu to vytváří paradox. I když platí za americké zbraně, nemá jistotu, že je dostane. A vlastní výrobní kapacity na nahrazení amerických systémů, zejména v oblasti potlačování protivzdušné obrany (SEAD/DEAD) a části leteckých schopností, zatím nemá.

Evropa reaguje, ale pomalu

Říct, že Evropa nedělá nic, by bylo nepřesné. Kielský institut ukazuje, že v roce 2025 evropské státy téměř nahradily kolaps americké pomoci. Rada EU v únoru 2026 schválila právní rámec pro 90 miliard eur finanční podpory Ukrajině na roky 2026–2027. Evropská rada v březnu požadovala „urgentní“ zrychlení výroby munice, dronů, raket a protivzdušné obrany.

Jenže za těmito čísly se skrývají tři slabiny:

• Koncentrace. Asi 95 % evropské vojenské pomoci v roce 2025 šlo ze severní a západní Evropy. Zbytek kontinentu přispívá marginálně.
• Časové zpoždění. Evropská rada sama přiznává, že výrobu a dodávky je teprve třeba zrychlit. Schválené miliardy nejsou totéž co munice ve skladu.
• Předpoklad míru. Unijní odhad zbývajících potřeb Ukrajiny na roky 2026–2027, celkem 135,7 miliardy eur, vychází z předpokladu, že válka skončí už v roce 2026. Pokud Moskva válčí do roku 2027, celý finanční rámec je poddimenzovaný.

Právě tady leží jádro ruské výhody. Nejde jen o frontu. Jde o časovou asymetrii: Moskva je ochotná čekat déle, než Evropa umí rychle vyrábět a politicky držet směr.

Český úhel: podpora ano, ale opatrně

Česko se v evropském kontextu řadí k aktivnějším státům. Ministr obrany v únoru 2026 v Bruselu jednal o akceleraci obranného průmyslu, posílení protivzdušné obrany a obraně proti dronům. Vláda schválila rozpočet na rok 2026 s navýšením výdajů na obranu.

Premiér Babiš v lednu potvrdil pokračování české muniční iniciativy, ale s podmínkou, že ji zaplatí jiné státy. Vyslání českých vojáků na Ukrajinu odmítl. A v prosinci 2025 řekl, že Česko nebude ručit za unijní půjčku 90 miliard eur. Prakticky to znamená: koordinace a průmyslová spolupráce ano, větší fiskální a vojenské závazky opatrně.

Pro běžný český život má prodloužená válka konkrétní důsledky. Téměř 400 tisíc ukrajinských uprchlíků v zemi znamená trvalý tlak na bydlení, školy a zdravotnictví. A pokud ruské útoky na energetiku zesílí, může přijít další vlna.

Co může ruskou kalkulaci změnit

Ukrajina zatím bojuje. U Kupjansku 77. výsadková brigáda začátkem května odrazila ruský útok vedený skrytě plynovodem Sojuz: z přibližně padesáti útočníků jich bylo nejméně čtyřicet vyřazeno. Na jihu 110. mechanizovaná brigáda drží pozice na záporožském směru a nasazuje pozemní robotické systémy pro logistiku a evakuaci. Jsou to lokální úspěchy, ne strategický zlom, ale ukazují, že ukrajinská armáda se adaptuje.

Páky proti Rusku existují. EU v 17. sankčním balíku rozšířila seznam sankcionovaných lodí stínové flotily na 342 a odhadla, že cenový strop a sankce snížily ruské příjmy o 38 miliard eur. Evropská rada požaduje koordinovaný přístup „celou trasou“. Problém není absence nástrojů, je to nedostatek politické vůle je použít naplno, umocněný americkou neochotou a vnitřními unijními blokacemi.

Putinovu kalkulaci může změnit až souběh tří věcí: nižší ropné výnosy, tvrdší vymáhání proti stínové flotile a omezení obcházení sankcí přes třetí země. Nic z toho se neděje dostatečně rychle. A přesně na to Kreml sází.