Pomůcka za 130 Kč v obálce prozradila polohu válečné lodi NATO za 14 miliard korun. Sledovali ji na tisíce kilometrů

Večer 27. března 2026 opustila nizozemská fregata Zr.Ms. Evertsen přístav Hérakleion na Krétě. Plula na východ jako součást francouzské úderné skupiny kolem letadlové lodi Charles de Gaulle. V tu chvíli už ale někdo v Nizozemsku viděl na displeji telefonu, kudy přesně se loď za stovky milionů eur pohybuje. Nepotřeboval k tomu satelitní špionáž, prolomení šifer ani agenta na palubě. Stačil levný Bluetooth tracker ukrytý v obálce, kterou na palubu doručila oficiální vojenská pošta.

Obálka, která prošla bez kontroly

Nizozemský novinář Just Vervaart z regionální stanice Omroep Gelderland chtěl otestovat jednoduchou hypotézu. Na webu nizozemského ministerstva obrany jsou veřejně dostupné instrukce, jak posílat dopisy a balíčky vojákům na zahraničních misích. Systém se jmenuje Militaire Post Organisatie a pro každou loď existuje takzvané NAPO číslo, poštovní adresa, kterou si může dohledat kdokoli.

Vervaart vložil do obálky generický Bluetooth lokátor, funkčně podobný Apple AirTagu, v přepočtu za zhruba 130 korun, a poslal ho jako běžné přání na adresu Evertsenu. Klíčový detail: balíky procházely rentgenovou kontrolou, obálky nikoli. Zastaralý předpoklad, že dopis nepředstavuje bezpečnostní riziko, narazil na realitu miniaturní elektroniky, která se vejde mezi dvě vrstvy papíru.

Jak tracker prozradil polohu na tisíce kilometrů

Sám lokátor nemá žádný dálkový vysílač. Vysílá jen slabý Bluetooth signál o dosahu několika desítek metrů. Celý trik spočívá v crowdsourcované síti, jakou provozuje Apple pod názvem Find My nebo Samsung a Google pod vlastními značkami. Kdykoli se v blízkosti trackeru ocitne jakýkoli telefon zapojený do této sítě, zaznamená jeho přítomnost a přes internet odešle přibližnou polohu do cloudu.

Na palubě Evertsenu měli námořníci své soukromé telefony. Ty posloužily jako nevědomí prostředníci. Vervaart tak mohl z Nizozemska sledovat, jak fregata:

• opouští Hérakleion,
• pluje podél jižního pobřeží Kréty,
• míří kurzem ke Kypru.

Sledování trvalo přibližně 24 hodin. Vzdálenost mezi novinářem a lodí nehrála roli, tu překlenuly telefony posádky a běžný mobilní internet.

Spor o to, co vlastně uniklo

Nizozemská ministryně obrany ve svém dopise parlamentu z 23. dubna 2026 tvrdila, že po většinu doby sledování měl Evertsen zapnutý systém AIS kvůli probíhajícímu cvičení, takže jeho poloha byla stejně veřejně viditelná. Tracker byl podle ní zneškodněn ještě před vstupem lodi do operační oblasti.

Opozice ale zpochybnila, zda lokátor nepracoval i 28. března u Kypru, tedy v době, kdy už AIS běžet neměl a loď se blížila k citlivé zóně nasazení. Spor se tak nevede o to, jestli tracker na palubě byl. Vede se o to, jak velké bylo okno, ve kterém prozrazoval něco, co neměl.

Podle Defense News asistent profesora národního bezpečnostního práva Rowin Jansen výslovně varoval, že takto získaná poloha může být součástí takzvaného kill chainu, řetězce kroků vedoucích až k raketovému útoku. Tracker sám o sobě útok nevede, ale dodává kritický vstupní údaj: kde přesně se cíl nachází.

Záplata na jednu díru, širší problém zůstává

Ministerstvo obrany po incidentu zpřísnilo pravidla pro poštu směřující na citlivě nasazené lodě. Nově jsou zakázané volné baterie, baterie v přáních i baterie zabudované v zařízeních. Nevyhovující zásilky se vracejí odesílateli. Veřejný seznam NAPO adres ale zůstává online a samotný princip vojenské pošty zrušit nelze, zákon i zdravý rozum vyžadují, aby vojáci na misích měli kontakt s blízkými. Totéž platí i pro českou armádu, která vojákům v zahraničních operacích rovněž zajišťuje doručování balíčků a dopisů.

Jenže rychlá záplata řeší jeden konkrétní vektor. Širší problém, kombinace veřejně popsané logistické cesty, nedostatečně kontrolované drobné korespondence a přítomnosti civilních telefonů schopných reléovat signál, existuje potenciálně všude tam, kde se tyto tři prvky potkají. A to nejen na lodích.

Strava, tracker, příště co?

Evertsen nebyl první lodí NATO, jejíž polohu prozradila civilní technologie. Jen o dva týdny dříve, 13. března 2026, námořník na palubě Charles de Gaulle nahrál svůj běh do aplikace Strava a deník Le Monde díky tomu lokalizoval letadlovou loď severozápadně od Kypru. Francouzský případ ale vyžadoval aktivní chybu člena posádky, někdo musel zmáčknout „sdílet“. Nizozemský experiment je systémově nepříjemnější. Nevyžadoval žádnou spolupráci zevnitř. Stačilo zneužít důvěryhodný kanál a nechat pracovat infrastrukturu, kterou si posádka přinesla v kapsách.

Pro okamžitou polohu v reálném čase jsou trackery nebezpečnější než sociální sítě. Pracují pasivně, tiše, bez lidské akce po prvním umístění. Sociální sítě a fitness aplikace naopak odhalují širší profil, identity, rutiny, sociální vazby. Armády NATO tak čelí dvěma různým hrozbám současně a obě mají společného jmenovatele: civilní technologii, která nebyla navržena jako zbraň, ale zbraní se stává v okamžiku, kdy ji někdo pošle na správnou adresu.

Obálka za pár korun, tracker za stokorunu, telefony, které už na palubě byly. Žádný z těchto prvků sám o sobě nic neprozradí. Dohromady ale vytvořily řetězec, který 24 hodin ukazoval, kam pluje válečná loď. A ten řetězec nezlomila technologie za miliardy, ale novinář s nápadem.