Ruské letectvo padne do stínu ukrajinského. Švédsko je připraveno spustit výrobu 150 Gripenů, stačí pár měsíců

Dne 2. května 2026 usedl generální ředitel Saabu Micael Johansson před kamery SVT a řekl větu, která obletěla evropská média: dohoda o prodeji až 150 víceúčelových letounů Gripen Ukrajině může být uzavřena ještě letos. Formulace zněla sebejistě. Jenže mezi podpisem smlouvy a okamžikem, kdy nad ukrajinským územím poletí desítky nových švédských strojů, leží roky investic, výcviku a průmyslového náběhu. Právě v tom rozdílu se skrývá skutečný příběh, a důvod, proč jde přesto o potenciálně zlomový moment.

Od dopisu o záměru ke smlouvě

Cesta k Gripenům pro Ukrajinu nezačala květnovým rozhovorem. Její veřejně dohledatelný počátek spadá do 22. října 2025, kdy Volodymyr Zelenskyj a švédský premiér Ulf Kristersson podepsali v Linköpingu dopis o záměru ke spolupráci v oblasti vzdušných schopností. Dokument je výslovně nezávazný, nevytváří právní ani finanční závazek. Zelenskyj tehdy mluvil o flotile „nejméně 100 strojů“ a o „dlouhé cestě na 10–15 let“.

O čtyři měsíce později, 13. února 2026, přibyla průmyslová vrstva: Saab a ukrajinský státní podnik Ukrainian Defense Industry podepsali memorandum o porozumění zaměřené na letectví a vzdušný průzkum. Na jaře 2026 se pak rozběhly rozhovory o financování přes evropský úvěrový rámec 90 miliard eur na roky 2026–2027, z nichž 60 miliard má směřovat na vojenské investice.

Veřejně tedy existují tři vrstvy přípravy: státní, průmyslová a finanční. Závazná kupní smlouva mezi nimi ale zatím chybí.

Co znamená „pár měsíců“

Johanssonův výrok ze SVT míří na finalizaci obchodu, nikoli na fyzické rozjetí výroby 150 kusů. Rozdíl je zásadní. V přepisu výsledkového hovoru za první čtvrtletí 2026 z 23. dubna téhož roku Johansson sám popsal realitu výrobní kapacity:

• Dnešní tempo: přibližně 15 Gripenů ročně.
• Cíl po navýšení: 20–30 strojů ročně.
• Dodávky pro ukrajinský program v řádu 100 a více kusů: od let 2028–2029.

Saab navíc zmínil, že nyní disponuje dvěma výrobními závody, v Linköpingu a v Brazílii, což mu dává základ pro škálování. Přesto: i při optimistickém tempu 30 strojů ročně čistě pro Ukrajinu by dodání 150 kusů trvalo pět let. Reálně déle, protože firma současně plní závazky vůči Švédsku, Brazílii a dalším zákazníkům.

Proč je 100–150 Gripenů zlomové číslo

Nejde o to, že by jeden Gripen automaticky porazil jeden Su-35. Ruský těžký víceúčelový letoun má podle údajů výrobce vzletovou hmotnost 34 500 kg, bojovou zátěž 8 000 kg, dvanáct závěsníků a radarový dosah až 350 km. Gripen E je jiná filozofie: lehčí platforma s radarem AESA, systémem elektronického boje s pokrytím 360°, datovou fúzí a schopností operovat z rozptýlených základen s obratem pro vzdušný boj za 15–25 minut. Gripen C zvládne vzlet z 400metrového úseku silnice a otočku pro vzdušný boj za deset minut.

Zlomový je objem. Sto padesát standardizovaných, síťově propojených strojů se západní logistikou by znamenalo přestavbu ukrajinského letectva z postsovětské mozaiky na koherentní evropskou vzdušnou sílu. To je kvalitativně jiná věc než jednotlivé transfery starších F-16 z koaliční sbírky.

Rozdíl oproti cestě F-16

Program F-16 pro Ukrajinu začal v létě 2023 jako mnohonárodní koaliční projekt zaměřený primárně na výcvik, pilotů, techniků a podpůrného personálu, s cílem vybudovat plně funkční schopnost mimo ukrajinské území. Gripenová cesta vypadá strukturálně jinak: přímý státní dopis o záměru, průmyslové memorandum o porozumění mezi firmou a ukrajinským obranným průmyslem, vyjednávání o velkém dlouhodobém kontraktu s jasným průmyslovým partnerstvím.

Ukrajinská prezidentská kancelář 22. dubna 2026 uvedla, že systematický výcvik pilotů a technického personálu na Gripenech má začít „v blízké budoucnosti“. Saab u brazilských pilotů dokumentuje jedenáctitýdenní konverzní výcvik pro zkušené operační letce. Limitem ale nebudou jen piloti: zavedení 100–150 strojů vyžaduje vlny techniků, logistiku náhradních dílů a infrastrukturu rozptýlených základen.

Český kontext a otázka kapacit

Česká republika provozuje dvanáct Gripenů C/D do roku 2035 a má přímou zkušenost se systémem. Přímá česká role v ukrajinské dohodě veřejně potvrzená není, byť ČR schválila program výcviku až osmi ukrajinských pilotů. Ten je ovšem zaměřen na F-16 a simulátory, nikoli oficiálně na Gripen. Otázku, zda masová výroba pro Ukrajinu ovlivní českou flotilu, lze zatím zodpovědět klidně: česká pokračovací smlouva byla vyjednána za podmínek shodných se švédským letectvem a případný tlak se pravděpodobně promítne spíš do harmonogramů nové výroby než do již uzavřeného českého leasingu.

Směr a měřítko gripenové dohody jsou bezprecedentní, žádný evropský program víceúčelových letounů posledních dekád nepočítal s dodávkou 150 kusů válčící zemi. Zlom ale neleží v jednom květnovém rozhovoru. Leží v tom, zda se podaří spojit financování, výcvik a průmyslový náběh do jednoho funkčního celku. Pokud ano, ukrajinské nebe za tři roky bude vypadat zásadně jinak.