Válka, která skončila za 38 minut – britské křižníky srovnaly sultánův palác se zemí a přepsaly dějiny

Bylo přesně devět hodin, když z britských lodí v přístavu Stone Townu vyletěly první granáty směrem k Beit el-Hukm, sídlu samozvaného sultána Chálida ibn Barghashe. Ten odmítl ultimátum, které mu dávalo čas do rána. Odpovědí byly plameny, rozstřílená dělostřelecká baterie a potopená sultánská jachta Glasgow. Než se prach usadil, Chálid prchal zadními dveřmi do německého konzulátu a na trůn usedal muž, kterého si vybrali Britové. Celý konflikt, od prvního výstřelu po stažení vlajky, trval podle různých zdrojů 38 až 45 minut. Guinness World Records ho dodnes vede jako nejkratší válku v zaznamenané historii.

Ultimátum a hodiny tikající k devíti

Bezprostřední příčinou krize byla smrt sultána Hamada ibn Thuwayniho 25. srpna 1896. Chálid ibn Barghash, jeho bratranec, obsadil palác bez britského souhlasu, a to v protektorátu, kde od helgolandsko-zanzibarské smlouvy z roku 1890 rozhodovala o nástupnictví právě Británie. Britský konzul Basil Cave mu doručil ultimátum: opustit palác do 9:00 následujícího dne, jinak bude použita síla.

Chálid odmítl. Kolem sebe shromáždil asi 3 000 ozbrojených mužů, nechal nabít několik děl a zabarikádoval se v pobřežním palácovém komplexu. Proti němu už v přístavu kotvilo pět válečných lodí pod velením kontradmirála Harryho Rawsona.

Pět lodí, ne jen křižníky

Představa „britských křižníků“ je zjednodušení. Rawsonova eskadra sestávala z HMS St George (vlajková loď, na které admirál řídil operaci), HMS Racoon, HMS Philomel, HMS Thrush a HMS Sparrow. Podle Encyclopaedia Britannica palbu na palác vedly konkrétně Racoon, Thrush a Sparrow, lodě různých kategorií, od chráněného křižníku po dělové čluny. K nim se přidala britská námořní pěchota a probritské zanzibarské jednotky na zemi.

Nepoměr sil byl drtivý. Ne tolik početně, Chálid měl víc mužů než Britové na břehu, ale technologicky a pozičně. Palác stál na pobřeží jako nehybný terč proti těžké lodní palbě. Výsledek:

• Zanzibarská strana: přibližně 500 mrtvých a zraněných
• Britská strana: jeden vážně zraněný námořník

38, 40, nebo 45 minut?

Kolem přesné délky konfliktu panuje drobný zmatek. Guinness World Records pracuje s rozmezím 9:00–9:45, tedy 45 minut. Britannica mluví o válce „kratší než 40 minut“. Tradiční číslo 38 minut pochází z dobových odhadů a opakuje se v populární literatuře. Existuje lodní deník HMS St George uložený v Royal Museums Greenwich, ale jednotný veřejně dostupný minutovník, který by rozhodl spor na sekundy, k dispozici není. Bezpečně lze říct: válka trvala zhruba 38 až 45 minut. I v tom nejdelším odhadu je kratší než průměrná pracovní porada.

Co se skutečně přepsalo

Rekordní délka je kuriozita. Skutečný přelom leží jinde. Ještě téhož odpoledne 27. srpna byl sultánem jmenován Hamúd ibn Mohammed, muž ochotný přijmout britské podmínky. Nástupnictví na zanzibarském trůnu tím přestalo být i teoreticky vnitřní záležitostí ostrova. Kdo kontroloval přístav a námořní palbu, kontroloval politickou budoucnost Zanzibaru.

Podle Britanniky po tomto zničujícím zásahu na ostrově nenastaly další revolty až do ukončení protektorátu v roce 1963. Třicet osm minut stačilo k tomu, aby se z formálního protektorátu stal de facto podřízený útvar na dalších 67 let.

Chálid mezitím žil v exilu, nejprve v Německé východní Africe, kam ho odvezl německý křižník, později ho Britové za první světové války zadrželi a přesunuli na Svatou Helenu a Seychely. Zemřel v Mombase roku 1927, zapomenutý sultán, který vládl necelé tři dny.

Zanzibar dnes

Stone Town, kde stál Beit el-Hukm, je dnes památkou UNESCO. Na místě zničeného paláce najdete zahradu a úřad péče o historické jádro; nedaleko funguje Palace Museum v budově Beit el-Sahel. Zanzibar sám je od roku 1964 autonomní součástí Tanzanie, po revoluci, která svrhla posledního sultána pouhý měsíc po vyhlášení nezávislosti.

Nejkratší válka v dějinách nezůstala jen rekordním řádkem v Guinnessově knize. Byla demonstrací principu, který platil po celé koloniální éře: suverenita bez námořní síly je jen slovo na papíře.