Ruská armáda se přeskupuje, chystá novou ofenzivu. Bude zklamaná, Ukrajinci jí nedají nic zadarmo

Když Donald Trump 8. května oznámil třídenní klid zbraní na období 9. až 11. května, obě strany konfliktu věděly, co bude následovat. Nebo spíš co nepřestane. Ukrajinský generální štáb hlásil 51 ruských útoků už v první den příměří, do konce 9. května napočítal 147 bojových střetů a ráno 11. května shrnul předchozích 24 hodin číslem 180. Příměří existovalo na papíře. Na frontové linii od Kupjansku po Huliaipole pokračovala válka beze změny intenzity.

Ofenziva, která běží od března

Označovat současné dění jako „chystanou ofenzivu“ je zjednodušení. Podle analytiků Institutu pro studium války (ISW) a projektu Critical Threats běží ruská jarně-letní kampaň nejpozději od 17. března 2026. Hlavní úsilí směřuje proti doněckému „Fortress Belt“, pásu opevněných měst Kostiantynivka, Družkivka, Kramatorsk a Slovjansk. Vedlejší tlak se rozlévá na kupjanském směru k Borové a Lymanu a na jihu k Huliaipoli a Orichovu.

Problém Moskvy je v tom, že nemá dostatečné rezervy pro jeden rozhodující průlom. Místo soustředěného úderu rozkládá síly do několika směrů najednou. Výsledek: postup pokračuje, ale je pomalý, rozptýlený a mimořádně nákladný na živou sílu i techniku.

Čísla, která mluví jasně

Srovnání s loňskem odhaluje paradox. Rusko útočí nepřetržitě, ale jeho výkon klesá:

• Průměrný denní územní zisk v lednu až dubnu 2026: 2,9 km²
• Průměrný denní územní zisk ve stejném období 2025: 9,76 km²

Pokles o více než dvě třetiny. ISW to vysvětluje přechodem od klasicky mechanizovaných formací k pěším a lehce vozidlovým útočným skupinám, které pronikají do šedých zón, ale nedokážou je proměnit v pevně kontrolované území. Ruská armáda útočí, aby udržela iluzi postupu, ne proto, že by měla operační plán na strategický průlom.

Přehlídka bez tanků jako symptom

Symbolický detail přišel 9. května z Moskvy. Poprvé po téměř dvou dekádách se tradiční vojenská přehlídka na Rudém náměstí obešla bez tanků a další těžké techniky. Oficiální důvod zněl „současná operační situace“ a bezpečnostní rizika. Volodymyr Zelenskyj to interpretoval ostřeji, jako známku slabosti a strachu z ukrajinských dronů.

Přesný stav ruských zásob těžké techniky z veřejných zdrojů spolehlivě doložit nelze. Jisté je, že Moskva raději riskovala propagandistickou ztrátu, než aby vystavila tanky na otevřeném prostranství. To o něčem vypovídá.

Co znamená „nedáme nic zadarmo“

Ukrajinská strategie není o zastavení každého útoku na každém metru fronty. Je o tom, aby každý ruský krok stál maximum. Zelenskyj 10. května popsal reakci Kyjeva jako „zrcadlovou“: při absenci velkých ruských vzdušných úderů Ukrajina omezila dálkové odvety, ale na pozemní útoky odpovídala plnou silou a držela pozice.

Během příměří se bojovalo na směrech Pokrovsk, Huliaipole, Kostiantynivka, Lyman, v severní i jižní Slobožanščyně a v Kurské oblasti. Ukrajinské protiútoky navíc přinutily Rusko přesouvat síly mezi úseky, což brání Moskvě soustředit dostatek jednotek pro průlom na jednom místě.

Český kontext: podpora nekončí příměřím

Bezpečnostní dohoda s Ukrajinou a muniční iniciativa zůstávají v platnosti. Premiér Babiš v lednu 2026 vyloučil vyslání vojáků do případné mírové mise, ale potvrdil pokračování dodávek munice, pokud je budou spolufinancovat další státy. NATO výslovně uvádí, že podpora Ukrajině bude pokračovat i při příměří nebo mírové dohodě.

Ruská armáda po příměří nepůsobí jako síla před rozhodujícím úderem. Působí jako armáda, která musí neustále útočit, aby zakryla, že bez vysokých ztrát a tříštění sil už nedokáže vynutit rychlou změnu mapy. Ukrajina jí to hodlá dál připomínat, střet po střetu, den po dni.