Ukrajinci dávají Rusům zabrat, ničí jim výrobu zevnitř. Objednali 1 202 raket Iskander-M, ale vyrobit je nedokážou

Číslo pochází z uniklých ruských dokumentů o zakázkách, na které jako první upozornil ukrajinský portál Militarnyi. Rozpadá se na 589 kusů pro rok 2024 a 643 pro rok 2025, ve čtyřech variantách střely 9M723 podle typu bojové hlavice. Nejde tedy o politicky zaokrouhlený cíl, ale o součet konkrétních kontraktů. A právě proti podnikům, které mají tyto kontrakty plnit, Ukrajina vede stále přesnější údery hluboko v ruském zázemí. Ne jednu továrnu, ale celý ekosystém, od čipů přes raketové motory až po finální montáž.

Raketa, která stojí na padesáti továrnách

Iskander-M není výrobek jedné linky. Ukrajinská vojenská rozvědka HUR na svém portálu War & Sanctions identifikovala nejméně padesát podniků zapojených do výrobní kooperace a 34 konkrétních komponent, z nichž řada pochází od západních a tchajwanských výrobců. Programovatelné hradlové pole FPGA, statické paměti SRAM, procesory, napěťové reference, digitální izolátory, optočleny, to vše tvoří „mozek“ střely, její naváděcí a výpočetní jádro.

Britský think-tank RUSI označuje právě tuto elektroniku za Achillovu patu systému. Střela 9M723 má dolet 500 km, startovní hmotnost 3 800 kg a bojovou hlavici o hmotnosti 410 až 610 kg, může nést kazetovou, vysoce explozivní i speciální munici. Její účinnost ale stojí a padá s kvalitou naváděcího řetězce. Bez přesné elektroniky je z balistické střely drahý kus kovu.

Kam přesně Ukrajina míří

10. března 2026 oznámil Generální štáb Ukrajiny zásah závodu Kremnij El v Brjansku. Podnik vyrábí mikročipy a elektronické moduly pro Iskandery i další zbraňové systémy, ukrajinské zdroje ho popsaly jako místo, kde se rodí „mozky“ raket. O necelé tři týdny dříve, 21. února, zasáhly ukrajinské střely FP-5 Flamingo Votkinský závod na Urale, kde podle ukrajinského ministerstva obrany byla zničena výrobní hala č. 22, místo finální montáže balistických střel 9M723-1.

Votkinsk přitom není důležitý jen pro Iskander. Připisuje se mu i výroba mezikontinentálních raket Jars, námořních balistických střel Bulava a aeroballistických Kinžalů. Jediný úspěšný zásah tak může zasáhnout víc programů najednou.

Ukrajinské ministerstvo obrany v březnovém souhrnu uvedlo, že od začátku roku 2026 síly obrany zasáhly tři velké podniky ruského vojensko-průmyslového komplexu, klíčový raketový polygon Kapustin Jar a dva velké arzenály. Prezident Zelenskyj už v červnu 2025 hovořil o zničení tří kompletních odpalovacích systémů Iskander v Brjanské oblasti, tedy nejen výroby, ale i hotové techniky v poli.

Výroba běží, ale pod tlakem

Bylo by nepřesné tvrdit, že ruský program Iskander-M je mrtvý. Není. Podle odhadu ukrajinské HUR z léta 2025 Rusko zvýšilo měsíční produkci ze 40 kusů v roce 2024 na přibližně 60 kusů v roce 2025. Analytický monitor Konrad-Adenauer-Stiftung z března 2026 pracuje s obdobným číslem. V únoru 2026 Rusko podle téhož monitoru vypálilo 118 balistických a 172 střel s plochou dráhou letu, tempo útoků na ukrajinská města neklesá.

Jenže i těch 60 raket měsíčně znamená 720 za rok. Objednávka na dva roky zní na 1 202 kusů. Pokud tempo 40 měsíčně platilo pro rok 2024, kapacita se pohybuje těsně kolem objednaného objemu, a to za předpokladu, že žádný článek řetězce nevypadne. Každý zásah do Kremnij El, každá zničená hala ve Votkinsku, každá sankce blokující dodávku západních čipů ten předpoklad narušuje.

HUR v červenci 2025 odhadovala ruské zásoby na přibližně 250 raket Iskander-M plus asi 50 severokorejských analogů KN-23 a více než 60 odpalovacích zařízení poblíž hranic. Severokorejská větev částečně kompenzuje výpadky, ale KN-23 nedosahuje přesnosti ani spolehlivosti originálu. O íránské přímé náhradě Iskanderu otevřené zdroje v letech 2025 a 2026 nemluví dostatečně konkrétně na to, aby šlo cokoli potvrdit.

Co to znamená pro Česko a NATO

Standardní dolet 500 km z Iskanderu nedělá přímou hrozbu pro české území v běžných scénářích rozmístění. Pro státy na východním křídle NATO, Polsko, pobaltské republiky a Rumunsko, je ale kalkulace jiná. A pro alianci jako celek platí, že každý funkční Iskander v ruském arzenálu zvyšuje tlak na protiraketovou obranu a na rozhodování o eskalaci.

Česko do rovnice vstupuje nepřímo, ale měřitelně. Vláda v říjnu 2025 potvrdila závazek vojenské pomoci Ukrajině v objemu zhruba 6,4 miliardy korun ročně a vyzdvihla význam muniční iniciativy. Nejde o přímý nástroj proti výrobě Iskanderů, ale o součást širšího tlaku, čím víc munice a zbraní Ukrajina dostane, tím víc kapacit pro údery do hloubky může směřovat na ruské továrny místo na obranu fronty.

Strategie úzkých hrdel

Ukrajinská logika je čitelná: nemusíte zničit celý průmysl, stačí opakovaně zasahovat jeho nejcitlivější body. Mikroelektronika, navigační moduly systému Kometa, raketová paliva, finální montáž, každý z těchto článků je úzké hrdlo, jehož výpadek se řetězí do celého systému. Zničení jednoho klíčového závodu může zpomalit výrobu účinněji než likvidace jedné odpalovací jednotky na frontě.

Efekt se neprojeví za týden ani za měsíc. Rusko má zásoby, běžící výrobu a ochotu improvizovat. Ale každý úspěšný zásah zvyšuje cenu každé další rakety, prodlužuje opravy a komplikuje doplňování. Válka o Iskandery se nevede jen na bojišti, vede se v halách, na čipových linkách a v dodavatelských řetězcích, kde má i jedna chybějící součástka cenu celé střely.