„NATO by mohlo posílat Ukrajině přes 3,5 bilionu Kč ročně.“ Šéf aliance tlačí na nové pravidlo, ale naráží na odpor

Koncem dubna 2026 se za zavřenými dveřmi bruselského sídla NATO sešli velvyslanci členských států. Na stole ležel návrh, který generální tajemník Mark Rutte připravoval týdny: pevná roční kvóta vojenské pomoci Ukrajině navázaná na výkon ekonomiky každého spojence. Žádné dobrovolné příspěvky, žádné ad hoc sliby na tiskových konferencích. Místo toho pravidlo, 0,25 procenta HDP ročně, automaticky, předvídatelně. Informaci přinesl v polovině května server Politico a potvrdila ji nezávisle dvě ukrajinská média. Reakce? Část spojenců zvedla ruku pro, část, včetně dvou největších evropských armád, řekla ne.

Co přesně Rutte navrhuje

Mechanika je jednoduchá. Každý z 32 členských států NATO by každý rok vyčlenil čtvrt procenta svého hrubého domácího produktu na vojenskou pomoc Ukrajině. Podle oficiální tabulky obranných výdajů NATO činí odhadovaný souhrnný HDP aliance pro rok 2025 zhruba 57,2 bilionu dolarů. Čtvrt procenta z toho je 143,1 miliardy dolarů ročně.

Při kurzu ČNB vyhlášeném 15. 5. 2026 (20,93 Kč za dolar) jde o necelé tři biliony korun. Hranice 3,5 bilionu Kč z titulku je dosažitelná při slabším kurzu koruny, který veřejné zdroje neupřesňují, bezpečnější je proto pracovat s dolarovou částkou. I tak je číslo obrovské. Ukrajinské vojenské potřeby pro rok 2026 Rutte sám v lednu odhadl na „něco přes 60 miliard dolarů“. Kvóta by tedy pokryla víc než dvojnásobek.

Proč zrovna teď, a proč to naráží

Tři tlaky se sešly najednou. Za prvé: summit NATO v Ankaře 7. a 8. července 2026 je za dveřmi a Rutte potřebuje na stůl konkrétní výstup. Za druhé: nejistota kolem americké role. Kiel Institute už v březnu 2025 spočítal, že pokud by Evropa musela plně nahradit americkou vojenskou pomoc, potřebovala by zvýšit své příspěvky na 0,21 % HDP ročně. Rutteho návrh jde ještě výš. Za třetí: pobaltské a středoevropské státy, které v poměru k HDP nesou větší díl zátěže, tlačí na férové rozdělení břemene.

Jenže právě tady začíná odpor. Podle zdrojů citovaných Politicem patří mezi hlavní skeptiky Francie a Velká Británie. Jejich argumenty se dají shrnout do dvou bodů:

• Neochota fixovat novou povinnou kvótu. NATO už má závazek 5 % HDP na obranu; přidávat další pevné procento je pro některé vlády politicky neprůchodné.
• Spor o započítávání. Část států chce do budoucích závazků zahrnout čerstvě schválený unijní úvěrový balík 90 miliard eur pro Ukrajinu, z toho 60 miliard na obranu. Pokud by se započítal, reálná nová zátěž by klesla.

Rutte přitom nemá páku, jak odpor zlomit. Generální tajemník NATO řídí konzultace a nastavuje agendu, ale aliance rozhoduje konsensem, bez hlasování, bez přehlasování. Stačí jeden zásadní nesouhlas a pravidlo nevznikne.

Kdo by platil kolik, a kdo by musel přidat nejvíc

Tady se skrývá jádro celého návrhu. Kvóta 0,25 % HDP neznamená, že každý dá stejně. Znamená, že každý dá stejný podíl ze svého bohatství. A právě to mění pravidla hry.

Data PIIE a Kiel Institute za období leden 2022 až říjen 2025 ukazují kumulativní bilaterální vojenskou pomoc v poměru k HDP: USA 0,32 %, Německo 0,53 %, Británie 0,50 %, Francie 0,17 %, Česko 0,23 %. Jenže to jsou čísla za 46 měsíců. Po přepočtu na roční průměr vychází zhruba:

Žádná z velkých ekonomik dnes nedosahuje navrhované úrovně. Francie by musela svůj roční příspěvek znásobit šestkrát. Není divu, že Paříž brzdí.

Pro Česko by kvóta znamenala přibližně 903 milionů dolarů ročně, tedy asi 18,9 miliardy korun. Česká vláda přitom uvádí politický závazek kolem 6,4 miliardy Kč ročně a sama upozorňuje, že muniční iniciativa, nejviditelnější český příspěvek, je z drtivé části financovaná zahraničními dárci, nikoli z českého rozpočtu. Skok na 18,9 miliardy by byl trojnásobek.

Co se stane, když návrh neprojde

Důležitá nuance: zablokování kvóty neznamená konec pomoci Ukrajině. NATO už má vybudovaný institucionální aparát, koordinační velitelství NSATU ve Wiesbadenu, program neletální pomoci CAP, mechanismus prioritních dodávek PURL. Spojenci podle NATO dodali přes 50 miliard eur v roce 2024 a dalších 35 miliard přislíbili na rok 2025. Haagská deklarace z června 2025 navíc umožňuje započítávat přímé příspěvky na obranu Ukrajiny do obranných výdajů spojenců, kvóta tedy účetně nemusí být „peníze navíc“, ale přebalení existujících toků do pevnějšího rámce.

Jenže právě předvídatelnost je to, co Kyjev zoufale potřebuje. Plánovat obranu na rok dopředu s bilaterálními sliby, které mohou po volbách zmizet, je jako stavět dům na písku. Kvóta by dala Ukrajině jistotu. A dala by ji i menším spojencům, kteří dnes nesou neúměrný díl, protože by konečně existoval měřitelný standard, podle kterého lze říct: ty dáváš dost, ty ne.

Rutteho návrh míří na summit v Ankaře. Předtím ho čeká jednání ministrů zahraničí v Helsingborgu. Pokud projde, nejdřívější rozpočtové promítnutí by podle nás bylo realistické od roku 2027. Pokud neprojde v plné podobě, pravděpodobně se objeví změkčená verze, třeba jako nezávazný cíl místo tvrdé kvóty. Ale i nezávazný cíl s číslem 0,25 % by vytvořil politický tlak, který dosud neexistoval. A právě o ten Ruttemu jde.