Ukrajinci zničili vzácný ruský obojživelný letoun Be-200 přímo na letišti. A jako bonus vrtulník Ka-27

V noci na 15. května 2026 zasáhly ukrajinské drony letiště v Jejsku na pobřeží Azovského moře. Operátoři 1. samostatného centra Sil bezpilotních systémů (SBS) podle oficiálního oznámení na Telegramu zničili obojživelný letoun Be-200 Altair a poškodili palubní protiponorkový vrtulník Ka-27, a to navzdory antidronové ochraně, kterou Rusové kolem stroje instalovali. Nešlo o izolovaný zásah. Během téže noci SBS hlásily 55 úspěšných zásahů na 23 vojenských cílů po celém ruském týlu. Be-200 a Ka-27 jsou ale položky, které bolí nejvíc, protože obě platformy patří k těm, které Rusko neumí rychle nahradit.

Proč je Be-200 tak vzácný

Označení „požární letadlo“ je zkratka, která zakrývá skutečný rozsah schopností Be-200. Výrobce UAC ho prezentuje jako jedinou proudovou obojživelnou platformu na světě, stroj, který dokáže operovat z klasické dráhy i z vodní hladiny a v hasicí konfiguraci nabrat za dvanáct sekund dvanáct tun vody. Jenže hasicí verze je jen jedna z řady. Rosoboronexport nabízí Be-200 v konfiguracích pro námořní hlídkování, pátrání a záchranu, přepravu nákladu i speciální operace. Pro ruské námořnictvo jde o modulární platformu, která umí věci, jež žádný jiný stroj ve výzbroji nezvládne.

A právě v tom je problém. Specializovaný registr russianplanes.net eviduje u ruského námořnictva pouze tři sériové kusy Be-200. Jeden z nich se zřítil při havárii v roce 2021. Pokud byl v Jejsku zničen jeden ze zbývajících dvou námořních strojů, a ukrajinské zdroje to tvrdí, ruskému námořnictvu by zůstal jediný létající Be-200.

Vrtulník, který sítě nezachránily

Ka-27 je palubní námořní vrtulník s koaxiálním rotorem, konstruovaný pro dvě hlavní role: protiponorkový boj (varianta Ka-27PL) a pátrací a záchranné mise (Ka-27PS). Modernizovaná verze umí detekovat podvodní i hladinové cíle a předávat data lodím v reálném čase. Pro černomořskou flotilu, která po ztrátě křižníku Moskva i dalších plavidel operuje v defenzivním režimu, je každý funkční protiponorkový vrtulník cenný.

Podle ArmyInform byl Ka-27 na stojánce chráněn antidronovou ochranou, pravděpodobně sítěmi, které se na ruských základnách staly běžným improvizovaným řešením. Zveřejněné záběry ale ukazují, že ochrana zásahu nezabránila. Sítě jsou levná a rychlá mitigace, ne plnohodnotná náhrada tvrdého krytí. Proti dronům s dlouhým doletem, které letí stovky kilometrů a útočí v koordinovaných vlnách, zjevně nestačí.

Noc padesáti pěti zásahů

Be-200 a Ka-27 nebyly osamělé cíle. SBS v souhrnu noci na 15. května uvádějí 55 zásahů na 23 objektů, mezi nimi protiletadlové systémy Tor-M2 a Pancir-S1, suchou nákladní loď s municí i výcvikové a ubytovací objekty. Samostatně téhož rána SBS oznámily i zásah rjazaňské rafinerie. Ruské ministerstvo obrany prostřednictvím TASS den předtím hlásilo 38 sestřelených ukrajinských dronů během patnácti hodin nad více regiony, což je samo o sobě přiznání intenzity, i když o zásahu v Jejsku ruská strana mlčí.

Letiště v Jejsku přitom není žádná polní základna. Sídlí tu 859. centrum bojového použití a přeškolování letového personálu námořního letectva. Jde o klíčový uzel pro výcvik i operační nasazení černomořského námořního letectva. A přesto se sem ukrajinské drony dostaly.

Proč Rusko nemůže ztrátu rychle nahradit

Největší problém není samotný účet za jeden zničený kus. Je to nemožnost obnovit kombinaci schopností, které Be-200 nese, v jakémkoli rozumném časovém horizontu. Výroba je malosériová, výrobní linka prošla komplikovaným přesunem a motorová základna je v tranzici. Be-200 dosud létal s ukrajinskými motory D-436TP. Ruská náhrada, motor PD-8, je součástí rozsáhlého programu importní substituce, ale Rostec teprve v březnu 2025 oznámil první let Superjetu s PD-8. O sériové montáži PD-8 do trupu Be-200 se v otevřených zdrojích nemluví ani jako o blízké budoucnosti.

Podle našeho odhadu jde o ztrátu, kterou Rusko pocítí roky. Ne proto, že by jeden obojživelník rozhodoval válku, ale proto, že každý další zničený kus vzácné platformy zužuje spektrum schopností, které si ruské námořnictvo může dovolit nasadit. A právě to je strategický efekt ukrajinských úderů hluboko do týlu: nenutí protivníka jen opravovat škody, ale nutí ho přemýšlet, co ještě může nechat na otevřené stojánce.

Jejsk leží zhruba 250 kilometrů od nejbližšího úseku fronty. Dřív to stačilo jako bezpečnostní polštář. Teď ne.