Okamura a Babiš splnili Putinovi přání. Česko už není tak velký ruský nepřítel, spadlo až na úplně poslední místo

Ještě na podzim 2025, kdy jsme sledovali spuštění měsíčního indexu Vzgljadu, měla Praha 55 bodů a patřila do horní poloviny tabulky. O půl roku později sdílí poslední řádek s Bulharskem, Dánskem, Kanadou a Rumunskem. Ruský politolog Stanislav Tkačenko tehdy při startu projektu nahlas doufal, že volební vítězství ANO přinese přesně tohle. Dostal, co chtěl – alespoň na papíře moskevského deníku.

Co přesně Vzgljad měří a proč na tom záleží

Žebříček s názvem „Рейтинг недружественных правительств“ není oficiální kremelský dokument. Je to redakční index, který Vzgljad publikuje od podzimu 2025 a který hodnotí deset vlád podle šesti kritérií:

• Vojensko-politická činnost proti Rusku – až 30 bodů
• Sankční tlak – 20 bodů
• Diplomatická nepřátelskost – 15 bodů
• Informační válka – 15 bodů
• Diskriminace ruského byznysu – 10 bodů
• Podpora „nepřátelských NKO“ – 10 bodů

Celkem tedy maximum 100 bodů. Čím vyšší skóre, tím „nepřátelštější“ vláda v očích Moskvy. Na špici se drží Británie, Polsko a pobaltské státy. Česko se propadlo na opačný konec.

Klíčové je rozlišení, které Vzgljad sám zdůrazňuje: Moskva přechází od pojmu „nepřátelské země“ k pojmu „nepřátelské vlády“. Lavrov to řekl otevřeně v září 2025. Logika je jednoduchá: země zůstávají na seznamu, ale pokud se změní vláda a zmírní kurz, Kreml to zaregistruje a komunikuje jako úspěch.

Tři kroky, které Praha udělala

Vzgljad ani Tkačenko netvrdí, že by Babiš telefonoval do Kremlu. Nemusí. Stačí tři konkrétní rozhodnutí, která jsou veřejně dohledatelná na stránkách Úřadu vlády:

19. prosince 2025 – premiér Babiš po jednání Evropské rady oznámil, že Česko nebude ručit za unijní půjčku Ukrajině v objemu až 90 miliard eur na roky 2026–2027.

6. ledna 2026 – Babiš po jednání koalice ochotných prohlásil, že Česko nepočítá s vysláním vojáků na Ukrajinu a muniční iniciativu ponechá v chodu jen za podmínky, že ji budou financovat jiné státy. Česko zůstane koordinátorem, ne plátcem.

Jaro 2026 – žádný další viditelný prokyjevský krok nepřišel. Kabinet naopak v květnu 2026 zřídil funkci zmocněnce pro plnění závazků vůči NATO, což je gesto směrem k Alianci, ale nikoli směrem ke Kyjevu.

Pro ruské provládní prostředí je tohle čitelný vzorec: Praha přestala být tahounem. Neodešla z Aliance, neodvolala sankce, ale přestala se hlásit do první linie.

Čísla měsíc po měsíci

Z dostupných vydání Vzgljadu lze sestavit alespoň část řady:

Trend není přímočaře lineární, v dubnu skóre dokonce mírně stouplo oproti březnu. Celkový směr je ale jednoznačný: z 55 na 40 bodů za půl roku. Pro srovnání: Polsko mělo v dubnu 2026 stále 50 bodů, Británie se drží na špici. Maďarsko a Slovensko se v publikované desítce vůbec neobjevují, jejich skóre je tak nízké, že do žebříčku „nepřátel“ ani neproniknou.

Co to znamená, a co ne

Tady je potřeba být přesný. Nízké skóre ve Vzgljadu neznamená, že Rusko oficiálně přestalo považovat Česko za problémovou zemi. Praha zůstává na oficiálním ruském seznamu „nepřátelských zemí“ od roku 2021. Žádný sankční režim se nemění, žádná diplomatická rehabilitace neproběhla.

Znamená to něco jiného: ruské provládní prostředí čte českou politiku jako méně konfrontační. A to je přesně ten signál, který Kreml potřebuje, ne smíření, ale eroze. Každá vláda, která se posune o příčku níž, je v moskevské optice důkazem, že tvrdá linie Západu se drolí.

Právě tohle považujeme za nejdůležitější čtení celého žebříčku. Nejde o to, jestli má Vzgljad analytickou váhu srovnatelnou s akademickým indexem. Nemá. Jde o to, že propagandistický nástroj funguje jako zrcadlo kremelských priorit. A v tom zrcadle Praha vypadá přesně tak, jak si Moskva přála: tiše, nekonfliktně, na posledním řádku.

Alianci neopustili, ale první linii ano

Babišova vláda formálně nedělá nic, co by porušovalo alianční závazky. Zmocněnec pro NATO, pokračující koordinace muniční iniciativy, účast na summitu, to všechno běží. Jenže mezi „plnit minimum“ a „táhnout skupinu“ je propast, kterou Moskva umí číst.

Fialova vláda patřila k nejhlasitějším evropským kritikům Ruska. Česká muniční iniciativa byla vlajkovou lodí, kterou citovali západní lídři od Washingtonu po Berlín. Teď je z vlajkové lodi koordinační kancelář bez vlastního rozpočtu.

Tkačenko při spuštění projektu předpovídal, že ANO přinese pokles českého skóre. Naplnění je částečné: Česko kleslo, ale ze žebříčku nezmizelo. Čtyřicet bodů ze sta pořád znamená, že Moskva Prahu sleduje. Jen už ji nepovažuje za hrozbu, která stojí za zvláštní pozornost. A právě to je pro Kreml výhra: ne spojenec, ale tichý soused na konci tabulky.