Vrchní velitel ukrajinské armády přednesl ruské ztráty výboru NATO. Klíčovou roli hraje zbraň, kterou Moskva nedokáže zastavit

Dne 19. května 2026 zasedal v bruselském sídle Aliance Vojenský výbor NATO na úrovni náčelníků obrany. Třicet dva nejvyšších vojenských představitelů členských zemí, předseda výboru admirál Giuseppe Cavo Dragone a dva strategičtí velitelé NATO měli na programu mimo jiné samostatný blok věnovaný Ukrajině. Do něj se přes videolink připojil právě Syrskyj. Nepřijel s jedním číslem ani s jednou prosbou. Přivezl, byť virtuálně, kompletní vojenský briefing: čerstvá data o ruských ztrátách, popis taktiky aktivní obrany, přehled úderů do hlubokého týlu a seznam toho, co Ukrajina od spojenců potřebuje. Jádrem jeho argumentace přitom nebyla žádná zázračná superzbraň, ale celý ekosystém bezpilotních systémů, který Rusku zdražuje každý kilometr postupu i každý pokus bránit vlastní zázemí.

Čísla, která Syrskyj položil na stůl

Podle shrnutí zveřejněného Generálním štábem ZSU den po zasedání Syrskyj uvedl, že ruská armáda od 1. ledna do 19. května 2026 ztratila přes 141 500 vojáků. Z toho více než 83 tisíc tvoří takzvané nevratné ztráty, v ukrajinské terminologii „bezpovorotni“, tedy zabití, nezvěstní a trvale vyřazení z boje. Denní bilance? Nejméně tisíc ruských vojáků zabitých a raněných každý den. Pátý měsíc v řadě přitom podle Syrského tyto ztráty převyšují počet mužů, které je Moskva schopna mobilizovat a poslat na frontu.

Jak moc se tato čísla blíží realitě? Přímé srovnání je ošidné, protože nezávislé zdroje pracují s jinými časovými rámci. Investigativní projekt Mediazona a Meduza na základě dědických řízení odhadl 352 tisíc ruských padlých mužů ve věku 18–59 let za celé období od února 2022 do konce roku 2025; jmenovitě ověřil přes 217 tisíc jmen. Americký think-tank CSIS v lednu 2026 vyčíslil celkové ruské ztráty od začátku invaze na téměř 1,2 milionu, z toho 275 až 325 tisíc mrtvých. Kreml sám naposledy veřejně přiznal ztráty v září 2022, tehdy mluvil o necelých šesti tisících padlých. Řádový rozdíl mluví sám za sebe.

Zbraň, která není jedna zbraň

Když Syrskyj v Bruselu mluvil o klíčovém nástroji vyčerpávání ruské armády, neukazoval na konkrétní typ dronu. Ukazoval na celé jednotky bezpilotních systémů a zejména na kategorii úderů, kterou ukrajinské ministerstvo obrany označuje jako Middle Strike, tedy zásahy na vzdálenost 20 až 150 kilometrů.

Čísla za duben 2026 podle ukrajinského ministerstva obrany ukazují, co to znamená v praxi:

• Zhruba 25 zasažených systémů protivzdušné obrany a radarů
• 55 skladů munice a materiálu
• 33 objektů infrastruktury ruských bezpilotních systémů
• 17 štábů a bodů řízení

Počet těchto zásahů se přitom oproti březnu zdvojnásobil. A právě v tom spočívá problém, který Moskva nedokáže vyřešit: nejde o jednu raketu, kterou lze sestřelit, ale o rychle škálovanou produkci levných a stále sofistikovanějších dronů, které systematicky rozebírají vrstvy ruské obrany. Nejdřív padne radar. Pak systém Tor nebo Pancir. A teprve potom přiletí úder na sklad, rafinerii nebo štáb.

Konkrétní příklad z února: ukrajinské dronové síly zničily dva komplexy Tor a zasáhly ropný sklad, přičemž velitel operace výslovně popsal metodu postupného ničení dlouhodosahových, středních i krátkodosahových prvků protivzdušné obrany. Prezident Zelenskyj 17. května doplnil, že ukrajinské síly pronikají i do oblastí s velmi hustou ruskou protivzdušnou obranou a zasahují cíle vzdálené přes 500 kilometrů od hranice, rafinerie, ropná zařízení a podniky obranného průmyslu.

Proč to Rusko nedokáže zastavit

Problém Moskvy podle nás neleží v jedné technologické mezeře, ale v ekonomice obrany. Čtyři faktory se vzájemně násobí.

Za prvé, Ukrajina drony vyrábí rychleji, než je Rusko stíhá ničit. Zelenskyj v dubnovém projevu ke Dni zbrojařů řekl, že drony „fundamentálně změnily přístupy k válčení“. Za druhé, taktika potlačování protivzdušné obrany otevírá cestu dalším vlnám, každý zničený radar nebo protiletadlový systém znamená větší díru v obraně. Za třetí, hrozba operuje ve více pásmech současně: od taktických FPV dronů na kontaktní linii přes Middle Strike v pásmu 20–150 km až po strategické údery přesahující 500 km. A za čtvrté, Rusko je nuceno chránit současně frontu i hluboký týl, což rozptyluje drahou protivzdušnou obranu na obrovskou plochu.

CSIS ve své lednové analýze nicméně upozorňuje, že Rusko drží operační iniciativu od začátku roku 2024, byť za minimální územní zisky a extrémní cenu. Drony tedy neznamenají definitivní zlom. Znamenají ale schopnost, která Moskvě systematicky zdražuje válku, a právě to byl Syrského hlavní argument pro spojence.

Co Syrskyj od NATO žádá, a co už dostává

Briefing v Bruselu nebyl jen prezentací úspěchů. Syrskyj spojencům předložil konkrétní potřeby ukrajinských sil, priority posilování schopností, plán dalšího rozvoje dronových jednotek a apel na hlubší praktickou spolupráci, od strategického plánování po výměnu bojových zkušeností. Náčelníky obrany NATO dokonce pozval na Ukrajinu.

Signály z Aliance naznačují, že argumenty padají na úrodnou půdu. Už na 34. zasedání ve formátu Ramstein v dubnu partneři oznámili konkrétní balíky: Německo přislíbilo 4 miliardy dolarů na protivzdušnou obranu a 600 milionů na schopnosti hlubokého a středního dosahu, Nizozemsko 248 milionů eur na bezpilotní systémy, Norsko 560 milionů dolarů na vybavení brigád drony. Belgie poslala 75 milionů eur na českou muniční iniciativu, Kanada 42 milionů dolarů, Litva 39 milionů.

Česká role zůstává prokazatelně hlavně v munici. Vláda v lednu 2026 potvrdila pokračování české muniční iniciativy, i když už bez nových českých rozpočtových peněz, ČR funguje jako koordinátor a zprostředkovatel. Generální tajemník NATO Mark Rutte při dubnové návštěvě Prahy označil dopad této iniciativy za „zásadní“. V lednu navíc ukrajinské ministerstvo obrany prezidentu Pavlovi představilo drony-interceptory a námořní bezpilotní systémy, což naznačuje minimálně technologickou spolupráci, byť o explicitním českém balíku útočných dronů otevřené zdroje mlčí.

Cena za každý kilometr

Syrského bruselský briefing měl jasnou logiku: ukázat spojencům, že dodávky fungují, že mají měřitelný efekt a že další investice do dronů a protivzdušné obrany se vyplatí. Čím přesvědčivěji Ukrajina dokládá, že levné a rychle iterované bezpilotní systémy nutí Rusko platit neúnosnou cenu za každý postup, tím snáz se v hlavních městech Aliance obhajují další miliardy.

Válka zůstává vyčerpávací a o jejím výsledku nerozhodne jedna kategorie zbraní. Ale tisíc ruských vojáků denně, to je číslo, které v bruselské zasedací místnosti rezonovalo.