Zelenskyj si může dovolit kritizovat Trumpa, protože už Ameriku nepotřebuje. Experti vysvětlili, co se změnilo

V září 2024 stál Volodymyr Zelenskyj vedle Joea Bidena a děkoval za „roky podpory Ukrajiny“. O sedmnáct měsíců později, v únoru 2026, řekl v rozhovoru pro Axios, že Donald Trump veřejně tlačí na ústupky Kyjev místo Moskvy a že to prostě „není fér“. V dubnu přidal v rozhovoru pro ICTV slovo „neuctivý“ na adresu amerických vyslanců, kteří pětkrát navštívili Moskvu a ani jednou Kyjev. Z vděčného partnera se stal veřejný kritik. Není to záchvat emocí, je to důsledek toho, že se pod Zelenského nohama posunuly tektonické desky spojenecké podpory.

Od vděčnosti k výtkám: co přesně Zelenskyj řekl

Změna rétoriky je měřitelná téměř slovník po slovníku. Za Bidenovy administrativy Zelenskyj používal jazyk partnerství a uznání: v květnu 2024 děkoval americkému Kongresu i lidu za „stálou a silnou podporu“, v září téhož roku ocenil Bidenovu „rozhodnost“ a konkrétní balík za 7,9 miliardy dolarů. Vůči Trumpovi přešel do korektivního režimu. Na tiskové konferenci v Oslu v dubnu 2026 veřejně spočítal asymetrii americké kyvadlové diplomacie, pět cest Keitha Witkoffa a Jareda Kushnera do Moskvy a žádnou do Kyjeva. Trump na to v rozhovoru pro Salem News Channel 5. května reagoval po svém: Zelenskyj je prý „záludný chlapík“, ale „mám ho rád“. Osobní shovívavost navenek, systémový tlak na Kyjev v zákulisí.

Důležitá nuance: komunikace mezi Kyjevem a americkými vyslanci nebyla nulová. 1. dubna 2026 Zelenskyj s Witkoffem a Kushnerem vedl oficiální videohovor o příměří a bezpečnostních garancích. Kritika tedy míří na symboliku a asymetrii, ne na absolutní absenci kontaktu.

Čísla, která změnila rovnováhu

Aby Zelenskyj mohl mluvit ostřeji, potřeboval víc než frustraci. Potřeboval alternativu. Data Kielského institutu za rok 2025 ukazují, jak dramaticky se přesunulo těžiště podpory:

• USA poskytly jediný vojenský balík za přibližně 0,4 miliardy eur. Nové humanitární ani finanční alokace: nula.
• Evropští dárci zvýšili vojenskou pomoc o 67 % a finanční i humanitární o 59 % oproti průměru let 2022–2024.
• Největší evropští přispěvatelé: Německo (9 mld. EUR vojenské pomoci), Spojené království (5,4 mld.), Švédsko (3,7 mld.), Norsko (3,6 mld.) a Dánsko (2,6 mld.).

V lednu 2026 k tomu Evropská komise představila dvouletý finanční rámec v objemu 90 miliard eur, zhruba 60 miliard na vojenskou část a 30 miliard na rozpočtovou podporu. A v březnu 2026 Evropská rada formálně deklarovala, že o cestě k míru nelze rozhodovat bez Ukrajiny a že Unie je připravena nést bezpečnostní garance. Evropa přestala být doplňkem Washingtonu. Stala se hlavním finančním pilířem.

Proč experti mluví o posunu, ne o rozchodu

William B. Taylor, bývalý americký velvyslanec v Kyjevě a analytik Atlantic Council, to v květnu 2026 pojmenoval přímo: Evropa je už nejdůležitější opora Ukrajiny, protože americká podpora zeslábla. Peter Dickinson ze stejné instituce upozornil na další rozměr, Ukrajina se proměnila z příjemce pomoci v bezpečnostního poskytovatele, který Evropě nabízí dronové know-how, bojové zkušenosti a instruktory. Zahar Hryniv argumentoval, že Ukrajina musí být centrální součástí nové evropské obranné vize, ne její periferií.

Ale ne všichni jsou optimisté. Anna Wieslander po mnichovské konferenci v únoru 2026 varovala, že Evropa se stále nedokázala přepnout z reakce do koordinované akce. Iulian Romanyshyn vysvětloval vznik Koalice ochotných jako pokus udržet Evropu i Trumpa ve hře současně. A Stephen Blank dodal nejtvrdší podmínku: bez ochoty Evropanů nést skutečné vojenské riziko, ne jen podepisovat šeky, zůstane jakýkoli mírový rámec prázdnou slupkou.

Právě tohle je podle nás jádro příběhu. Zelenskyj si nedovoluje ztratit Ameriku. Dovoluje si méně skrývat, jak moc se ukrajinské a trumpovské představy o „míru“ rozešly, protože za ním stojí evropská infrastruktura, která před rokem neexistovala.

Kde zůstává zranitelnost

Jedna oblast odolává jakémukoli přesunu těžiště: protivzdušná obrana. Systémy Patriot a jejich střely zůstávají z velké části americkou doménou. Atlantic Council v dubnu 2026 upozornil, že válka USA proti Íránu zvýšila globální poptávku po těchto systémech a může vyčerpat zásoby, na nichž Ukrajina závisí při obraně měst a infrastruktury proti ruským balistickým útokům. Íránský konflikt navíc odčerpal pozornost Washingtonu, americké rozhovory o Ukrajině byly podle analytiků fakticky pozastaveny.

I Pařížská deklarace Koalice ochotných z ledna 2026 počítá s „navrhovanou podporou USA“, evropské garance tedy nejsou koncipovány ve vzduchoprázdnu. A Trump může kdykoli veřejně rámovat Zelenského jako překážku dohody, čímž oslabí jeho pozici i v očích evropských voličů.

Co to znamená pro Česko

Přesun těžiště na Evropu zvyšuje nároky i na Prahu, byť spíš v rovině spolufinancování než přímého vojenského nasazení. Premiér Babiš po lednovém jednání Koalice ochotných potvrdil pokračování muniční iniciativy za podmínky, že ji budou financovat jiné státy, a současně odmítl vyslání českých vojáků na Ukrajinu. Vládní Program Ukrajina 2030 počítá s jednou miliardou korun ročně v letech 2026–2028, napojenou na nástroje EU. Ministerstvo zahraničí v březnu 2026 explicitně hovořilo o „dalším postupu Evropské unie“ jako o hlavní platformě české podpory.

Mírová jednání jsou ve stavu hluboké blokády, boje se řídí vojenskou logikou a léto 2026 s největší pravděpodobností přinese pokračování války. Zelenskyj si ostřejší tón vůči Trumpovi může dovolit víc než kdykoli předtím, ale cena za úplný rozchod s Washingtonem by se platila v raketách, které nikdo jiný zatím nesestřelí.