Když ruští tankisté nasadí šnorchl, čekají je klaustrofobické minuty. S tanky se probrodí až 5 metrů pod hladinou

Představte si, že sedíte v ocelové krabici o rozměrech malé dodávky. Motor hučí, průzory zalije kalná voda a vy jedete po dně řeky podle azimutu, který jste si zapamatovali na břehu. Zatočit nesmíte, zastavit nesmíte, a pokud motor zhasne, máte podle opakovaně citovaného údaje z výcvikových materiálů jen několik sekund na restart, než se motorový prostor začne plnit vodou. Přesně takhle vypadá hluboké brodění tanku T-72, manévr, který sovětští konstruktéři zabudovali do stroje ne jako trik, ale jako odpověď na jednoduchou otázku: co když nepřítel zničí most?

Patnáct minut, které rozhodují o všem

Než T-72 vůbec sjede k vodě, musí posádka projít přesně stanovenou přípravou. Rozbalí a vztyčí brodicí zařízení OPVT, dutou trubku, která vyčnívá nad hladinu a přivádí vzduch motoru i posádce. Pak přijde utěsnění korby: každá spára, průchodka kabeláže a střelecký otvor dostane těsnění nebo kryt. Následuje kontrola radiového spojení, protože pod vodou je rádio jediná komunikace s břehem.

Celá příprava podle americké studie o ruském výcviku zabere zhruba patnáct minut. Podmínky řeky musí splňovat přísná kritéria:

• hloubka do 5 metrů
• rychlost proudu do 2 m/s
• šířka toku do 1 km
• sklon nájezdu do cca 25°, sklon dna do cca 15°
• dno dostatečně únosné pro pásy

Teprve když ženisté vytyčí koridor a potvrdí azimut přejezdu, první tank sjíždí do vody. Další čeká v rozestupu nejméně padesáti metrů. Řazení pod vodou je zakázané, rychlost musí být konstantní.

Tma, nárazy a pásy, které skoro necítíte

Jakmile hladina překryje průzory, řidič přestává vidět. Kalná voda, bahno a plovoucí předměty narážející do korby vytvářejí zvukovou kulisu, která se mísí s hučením motoru. Orientace je čistě instrumentální, kompas a zapamatovaný směr.

Fyzikálně se děje ještě něco překvapivého. Vztlak vody částečně nadlehčuje čtyřicetitunový stroj, takže řidič občas pásy na dně skoro necítí. Tank ale není ponorka, pohání se výhradně přes pásy po dně a jakákoli ztráta kontaktu znamená ztrátu řiditelnosti. Prudké zatočení nebo zastavení v proudu může stroj stočit z kurzu, a v pětimetrové hloubce není cesta zpět jednoduchá.

AČR ve své zprávě o výcviku z roku 2022 výslovně uvádí, že vozidla nejsou zcela vodotěsná. Dovnitř se dostane voda, kterou řeší palubní čerpadla. Každý člen osádky má nouzové dýchací zařízení a záchrannou vestu. Na hladině čekají záchranáři, v záloze vyprošťovací technika. Není to improvizace, ale ani rutina.

Proč zrovna tank, který jezdí po dně

Odpověď leží v mapě střední a východní Evropy. Řeky tu tečou každých pár desítek kilometrů: Odra, Visla, Labe, Dunaj a stovky menších toků. Mosty jsou strategické cíle: zničte je a útočník stojí. Pontonové přechody jsou pomalé a nápadné, ideální terč pro dělostřelectvo.

Sovětští plánovači proto od padesátých let budovali do každého hlavního bojového tanku schopnost hlubokého brodění jako standardní výbavu. Už T-55 zvládal se šnorchlem hloubku 5,5 metru, T-62 pět metrů. T-72 tuto tradici převzal a udržel limit pěti metrů, ovšem s modernější tříčlennou osádkou a automatickým nabíječem, který uvolnil prostor ve věži.

Československo nebylo jen uživatelem: v letech 1981 až 1990 vyrobilo 1 757 kusů T-72 různých variant. Z nich 917 převzala ČSLA, zbytek šel na export. Dnes 73. tankový prapor AČR stále provozuje modernizované T-72M4 CZ vedle nově zaváděných Leopardů 2A4.

Jak si T-72 stojí proti Leopardu a Abramsu

Hluboké brodění není výsadou sovětské školy, ale T-72 v něm drží náskok.

Leopard 2 se T-72 blíží, ale americký Abrams je v oficiálně dohledaných manuálech výrazně konzervativnější. Důvod není jen konstrukční: Abrams je o dvacet tun těžší a jeho plynová turbína má jiné nároky na přívod vzduchu než diesel T-72. Nižší hmotnost sovětského tanku zároveň znamenala menší nároky na mosty a ženijní prostředky, což v plánovaném evropském válčišti představovalo logistickou výhodu.

Cvičení, ne každodenní rutina

Hluboké brodění zůstává vrcholovým výcvikovým manévrem. AČR ho u svých T-72M4 CZ opakovala po čtyřleté pauze a sama přiznává, že v bojové situaci by velitel přednostně volil ponton nebo objížďku, pokud by byly k dispozici. Ruská armáda schopnost udržuje pravidelnějším výcvikem, ale ani v otevřených zdrojích o válce na Ukrajině se hluboké brodění neobjevuje jako běžně dokumentovaný bojový manévr.

Přesto má smysl tu schopnost mít. Most může spadnout, ponton může hořet a objížďka může vést přes nepřátelské pozice. V tu chvíli zbývá šnorchl, patnáct minut přípravy a pár klaustrofobických minut na dně řeky, kdy čtyřicet tun oceli drží směr podle kompasu a důvěry v těsnění.